Tři týdny v Německu

29. června 2014 v 19:58 | Saya |  My life, my blog...
Ták, jak bych začala... Že by od začátku? =D Ale to bude na dlouho, ale dobře teda...
Ve zkratce ten začátek: Konec dubna, já nemocná přeobjednávám se po telefonu na alergologii - objednají mě na 16. června... druhý den mi ale přijde SMSka, že mě vybrali na třítýdenní praxi do Německa a tak na alergologii volám znovu, protože v tom termínu budu pryč... To by byl ten začátek a jedeme dál
Je 8. červen, asi půl 6 ráno a já vstávám, dělám takový běžný věci jako že si namaluju obličej na xicht a nsnídám se a pak těsně po 6. ráno vyjíždím s rodiči autem do Pardubic, kde na mě a dalších 5 holek čeká odvoz do Querfurtu - městečka s asi 11 000 obyvateli v Sasku-Anhaltsku - třídenní práce s animátorem, kde se zároveň dozvíme, kde kdo bude pracovat a pak určená práce až do 27. června odpoledne.


Do Querfurtu jsme dojeli kolem půl jedné, ubytovali jsme se v celkem slušném panelákovém bytě a šli do Europa-Hausu za animátorem, kde jsme následující 2 dny dělali rozhovory, četli, zpívali německé písničky a celkově jsme se snažili rozmluvit se. Dozvěděli jsme se, kde která budeme pracovat, a na mě vyšel hostinec na okraji města - mělo to pozitiva, ale i negativa: byli ke mně milí, víceméně to bylo, jako bych dělala u bybičky a dědy, krmili mě sladkostma (to je pozitivum) a celkově jsem se tam cítila dobře (většinou jsem byla v kuchyni a v době oběda jsem nosila pravidelným hostům jídlo - každý den bylo jen jedno), problém byl ale například ten, že jsem to měla do práce ze všech nejdál (asi 25 minut rychlejší chůze) a narozdíl od ostatních jsem na konci nedostala výplatu, ale jen 10€ (někteří dostali i 150€) protože jídla u nich jsou levná a oni to dělají pro radost a ne pro výdělek.


Co se ostatních holek týká, byly tady menší problémy a je fakt, že jsme si kdovíjak dobře nesedly... Možná hlavně proto, že jely 2 ze 3.B, 2 ze druháku a jedna z prváku - tedy většina tam byly kamarádky a pak jsem tam zbyla já a ta prvačka (díky bohu, že se s ní dalo celkem fajn vyjít). Největší problémy ale byly v aroganci a egoismu jedné dotyčné. Pokoje byly po třech a bohužel jeden byl průchozí - zrovna v tom jsem spala já - takže zaprvé dotyčné 2 kamarádky vyhodily tu prvačku s tím že chrápe do obýváku na zem a za druhé, protože ty dvě vstávaly tak, aby byly v práci na osmou, chodili sem a tam přes náš pokoj, kde jsme vstávali nejdřív já na 10, Lil na 11 a Týna měla až od 5, a dupaly jak sloni (tak chodím, jen když jsem vyložoně naštvaná) a ještě byby nasraný, když jsem se dovolila zeptat, jestli by to nešlo potišeji. Stejně tak nebyla ta jedna dotyčná schopná vytřít koupelnu po tom, co se umyla (koupelna s debilním uspořádáním bez závěsu u vany, takže tam byla pokaždé voda všude)...

Co se dozoru týká, tak na začátku to bylo super - byl tam s náma fajn učitel, kterého nezajímalo kam proč jdeme, pokud se do 9 večer vrátíme, vařil nám společné večeře se slovy, že ho baví vařit a nosil nám všechno prakticky pod nos. Problémy nastaly až po 10 dnech, kdy se dozor měnil a přijela učitelka, která nám prakticky všude stála za prdelí a my musey hlásit i to, že si jdeme něco koupit do lidlu nebo netta a protože tam byly netta 2, tak ještě do kterýho z nich. Když jsme chtěli jít do města na wifi, museli jsme říct i na jak dlouho. Byla jak diktátor a všechno muselo být podle ní a i s jídlem, který nám proplácel fond česko-německé spolupráce, se muselo neskutečně šetřit - takže ve výsledku nám 4 dny před koncem docházelo máslo, alle protože jsme museli šetřit, tak už jsme si ho nemohli koupit a tedy jsme jedli akorát tak suchej toustovej chleba - v rámci šetření, samozřejmě...

A ubytování...
Co k tomu říct krom toho, že v nějakým dalším článku budou fotky... No, ubytování bylo celkem fajn, jen s menšími problémy jako: Bylo to v paneláku mezi desítekami jiných paneláků na dóst velkým sídlišti - první den jsem šla z práce s GPSkou abych to našla - a vyznat se tam... Byt byl vcelku pěkný, ale mám výhrady k tomu, jak maličká byla kuchyň - možná kdyby byla líp uspořádaná, bylo by to lepší, k uspořádání koupelny - i když si nemyslím, že by to tam šlo vyřešit jinak, k tomu, jak byl náš pokoj průchozí, a k tomu, jaké jsme měli postele (víta, jak jsou ty plážový lejátka s kovovou konstrukcí? tak místo látkový výplně tam hoďte dřevěný šprušle a na to dejte, ani ne 10 cm silnou, molitanovou matraci a spěte na tom 3 týdny), a nakonec k vodě - respektive k průtokovýmu ohřívači, na který nejsem zvyklá i přes to, že žiju v paneláku normálně...

A nakonec si dáme výlety...
První výlet byl 16. června do Halle do nejstarší čokoládovny v Německ, kde se vyrábí "proslulé" Halloren Kugeln. To bylo za všechny prachy - znát hiistorii čokolády a vidět čokoládovej pokoj... a nakonec vedle výrosbní haly a muzea mají vlastní obchod jen se svýma sladkostma - utratila jsem 13€ jen za čokoládu =D

Druhý výlet byl do Berlína, kde jsme si prošli klasické...ehm... Sehenswürdigkeiten, jinak to nazvat nejde... možná snad turistické atrakce... Takže to byla Brandemburská brána, Berlínská věž, zeď, památník holokaustu, Reichstag...
Na začátku jsme na Alexandrplatzu dostali hodinu volno ať jdeme, kam chceme - tak jsem chtěla jít do Neo Tokya, který je ani ne km od něj, jenže se to celý zkomplikovalo... Učitelka chtěla jít se mnou a tak jsme jeli metrem na zastávku s názvem ulice, na které se obchod nachází, jenže tahle ulice je asi 4 km dlouhá a jsou na ní 3 další zastávky blíž tomu obchodu, takže jsme se hezky prošli... V obchodě mě nechala už samotnou a vrátila se na Alexanrdplatz a já měla v plánu koupit si nějaký oblečení, ale asi jsem to nevykoumala dosta dobře, protože se nakonec ukázalo - vzhledem k tom, že tyto obchody jsou v celé Evrpoě 2), že oblečenní mají v tom druhém v Mnichově. Takže jsem si chtěla koupit alespoň CDčko BIG BANG jenže měli jen LIVE verze, takže jsem nakonec skončila s DVDčkem Alice Nine - Alice in pictures I. za 40€... Co se třeba Reichstagu týká, tak tam jsem měla menší problém - nedošlo mi totiž, že mám v tašce inhalátor Bioparox protože jsem nachalzená, a tak mě po rentgenu vyzvali, ať jim ukážu tašku... nakonec mi to došlo a v klidu mě pustili dál, ale bylo to teda menší vzrůšo, no =D Na večeři jsme šli do italské restaurace (kde nám účet zase proplatil Tandem) a kde připravovali vybrané jídlo přímo před náma... bylo to úžasný a někde mám vyzitku... A odjížděli jsme kolem třičtvrtě na 10 večer, protože náš odvoz měl v Berlíně pracovní večeři a tak jsme museli čekat na halvním nádraží (kde nebyly ani lavičky, takže jsme tam jako volové skoro hodinu stáli)


Celkově bych to shrnula jsko zajímavou zkušenost... Přestala jsem se bát mluvit německy... psala jsem si s jednou němkou, která mi dokonce řekla, že píšu líp, než většina jejích spolužáků (je jí 17)... A moje láska k Německu se ani nezvětšila, ani nezmenšila...

Takže někdy v příštích článcích čekejte fotky - napřed se nima ale musím trochu probrat...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Cathy Cathy | Web | 29. června 2014 v 22:16 | Reagovat

Ahoj, nechceš se přihlásit do soutěže? :)
Já jsem na němčinu alergická, ale určitě to bylo super, že jsi navštívila tuhle zemi :)

2 Saya - Mi Saya - Mi | Web | 30. června 2014 v 9:22 | Reagovat

[1]: vlevo je rubrika reklamy, do které patří i návrhy na zůčastnění se soutěže =)

3 Niké Storch Niké Storch | E-mail | Web | 30. června 2014 v 11:35 | Reagovat

Teeda! Já bych s nima na tom pokoji nevydržela..když se mi něco nelíbí, tak to prostě nahlas řeknu a to by se zase nelíbilo jim a bylo by peklíčko :D Učitelka za zadkem by mě taky štvala :D Ale ta čokoládovna...to bych si nechala líbit ;):D:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama