Můj zlobivej model 42.

26. prosince 2012 v 14:25 | Saya |  Můj zlobivej model
tokio483hotel.blog.cz
autor: B-Kay

"Jak si mohl?",vydechl Tom sklíčeně a z jeho očí už dávno stékali slzy proudem."Jak si jenom mohl takhle sprostě lhát?!Ty ani newíš,jak tě nesnáším",křičel po něm a vysíleně dopadnul na gauč vedle.Tak moc jej v tuhle chvíli nenáviděl.Všechna ta bolest se v něm najednou nahromadila a tolik tlumená zlost musel vyjít ven.Už by nedokázal jinak.Tvář automaticky ukřyl do rukou a tiše plakal.Jediným štěstíčkem byl jeho miláček,kterej si k němu pohotově kleknul a navzdory otcovu sklanýmu pohledu jej k sobě naléhavě přitulil.
"Neplakej miláčku,prosím neplakej",tiše mu pípal Bill o ouška a cítil,jak si jej Tomovy dlaně přivíjejí pořád víc a víc."Bille,jdi nachvilku nahoru.Já si tady promluvím s tátou",vydechl tiše Tom a při slove táta nenávistně propálil pohledem svého otce,kterej se nemohl na své dva synky vynadívat.Působili tak křehce spolu…nedokázal si odpustit,že to byli právě oni se Simone,co jim tak moc ublížili.A vsnaze rozdělit je a ulehčit hojení ran si vymýšleli hlouposti.Ale až tady viděl,že žádná sebereálnější lež by ty dva od sebe nedostala.Oni prostě k sobě patřili.Vypadali spolu naprosto kouzelně.Při pohledu na jejich hluboký objetí nedokázal věřit že je to 12 let,co se kluci takhle objímali naposled.Bylo mu do pláče.A ještě k tomu se chystal udělat něco,co Toma složí už nadobro.

"Si si jistej?",zeptal se ještě Bill tichounce a malinko se od Toma odtáhnul.Tom se na něj dlouze zadíval a poté mu z očí stekla další slza.Ted to však už nebyla slza zlosti,či hněvu ale strachu.Strachu,že se mu tohle krásné stvoření naprosto odcizí a on o něj přijde.Protože už tušil,co asi bude otec chtít.
"J-jo,jdi",chtěl se nazhnout k jeho rtům a vlíbat mu do nich všechnu tu lásku,kterou cítil,ale vědel,že ted nemůže."Tak dobře",souhlasil tiše Bill a jedním gestem naznačil pejskovy,aby jej následoval nahoru.Ten si vzal ještě svýho králíčka a poslušně tlapal za Billem.Zatímco zůstal Tom dole i s tátou, Bill nedočkavě seděl na postely se srdcem až někde v krku,jak se chuáček bál,že se tam ti dva pobijou.Čekal asi deset minut,nic se nedělo,takže to zatím vypadalo celkem dobře.Až najednou uslyšel prudké buchnutí vchodovýma dveřma.
Jeho oči se automaticky trhli ke schodům,a on vědel,že tohle není dobré znamení.Určitě se pohádali,a Tom jej vykopnul!Nebo se jenom prostě pohádali a pak jejich táta odešel…Schody bral raději po dvou,aby byl dolu co nejdříve.Chtěl být ted s Tomem.Jejich táta pro něj nic neznamenal.Dvanáct let jej přeci neviděl,a jeho táta se o něj také nějak nehlásil.Přišel mu prostě jako cizí člověk,nikoli jeho biologický otec.Jaké však bylo jeho překvápko,když v obýváku uviděl na pohovce sedět místo své lásky,právě svého otce."Kde je Tom?",zeptal se rozhodným hlasem a popošel malinko blíž.Jorgen,sklesle sedící na židli se na něj dlouze zahleděl a pak mávnul směrem ke dveřím."Odešel…nenávidí mě…ale za tohle si můžu sám",šepl tiše a sklamaně sklonil svůj pohled k zemi.Tak moc se styděl.
"To tedy můžete.Máte ten nejcennější poklad na světě,a takhle mu ubližujete…proč mu nedáte pokoj a nenecháte jej spokojeně žít?",zeptal se jej Bill vyčítavým tonem a vůbec mu nevadil Jorgenův překvapenej pohled,že mu jeho vlastní dítě vyká."Bille,podívej…já vím,že sem pro tebe uplně cizí…ale já vás oba dva moc miluju…akorát mám veliký problémy a potřebuju peníze…hodně peněz.Potřebuju,aby Tom tenhle byt prodal,jinak skončím špatně",vydechl sklíčeně a připadal si děsně uboze.Zatímco jeho syn vydělává miliony,on tady musí vyhánět svého syna,aprodávat mu dům."Lžete.Stejně jako mamka lhala.Nevěřím vám jediný slovo.Oba dva milujete jenom sebe.Nic jiného.Jenom sebe.Vůbec vám nezáleží na tom,co je s náma.Jste oba dva tolik sobecký.Jorgene,nechte Toma už na pokoji.Já vám ty peníze dám,ale tenhle byt je jediný,na co je pyšnej.Já vás prosím,neberte mu jej",tiše šepl a po tváři mu stekla jedna veliká slza."Prosím…tati",dodal Bill neslyšně,čímž Jorgena uplně šokoval. Přesně takhle jej prosil před dvanácti lety,aby zůstali.A on neposlechl a bylo mu to jedno.Tehdy si říkal,hloupé dítě,co o tom může vědet,až tady pochopil,že málem zničil něco naprosto nádhernýho."Já to od tebe nepřijmu Bille.Mrzí mě to,ale tohle se prodá a Tom se bude muset najít něco novýho…já taky bydlím u přitelkyně",řekl najednou s otřesným klidem,kterej Billovy nahnal husí kůži.Až ted se v něm zvednula vlna odporu."Vy jej chcete vyhodit na ulici jako nějakýho psa??A to si říkáte otec?Sou to přeci vaše problémy!Tom si na tenhle byt tvrdě vydělal a ted mu tohle všechno neschrábnete!To já nedovolím!A když to jste schopnej udělat,tak jste hezkej srab",řekl rozhodně,poté se otočil,vzal si svou mikinu a vyběhl do ulicv Berlína.
Přes slzy,hořce tlačící se do jeho očí, skoro ani neviděl na cestu..vlastně ani nevnímal,kam se jeho auto řítilo.Vůbec nevědel,kde jej má hledat.Strach jej celýho sžíral a on cítil,že je Tomovy špatně.Moc špatně.Přesto mu však v téhle situaci nepomohl jeho instinkt dvojčete a jeho srdce nevědelo udát směr,kterým se Tom vybral.Nakonec jej však napadl jeden bar,kam jej Tom vzal hned první den,co sem Bill přišel.Bylo to jenom kousíček od agentury ,takže přesně vědel cestu,jinak by se v tmavých ulicích Berlína možná stratil.
Urychleně zaparkoval kousek od vchodu a nejistým výrazem nahlédl dovnitř."Ach bože",vydechl tiše,jak se protloukal stolma a několikrát do něj vrazil nejeden opilec,až nakonec konečně podešel ke stvořeníčku,které sem vůbec nepatřilo.Tom měl před sebou snad pět prázdnejch sklenek a ještě jednu nedopitou.Už už po ní natahoval ruce,když jej najednou jemná dlaň chytla za zápěstí."Myslím,žes už jich měl dost"k,řekl Bill klidným hláskem a konečně se na jeho tváři zračil jemný ůsměv.I když byl Tom opilej na mol,přišel mu roztomilej a vlastně byl neskutečně rád,že jej našel ještě v stádiu,kdy jej aspoň celkem vnímal."Pojd,pomalounku se postav",řekl Bill a opatrně pomohl bráškovy na nohy.
"Chcete pomoct?",zeptal se mladej barman,kterej Tomovy všechny ty sklenky nalíval,a bylo mu jej od začátku líto.Ted však cítil větší lítost k Billovy,kterej jej svým hubveným tělíčkem jenom stěží mohl unést."To by ste byli hodnej.Já to totiž jaksi sám nezvládám",zasypěl Bill přidušeným hláskem,jak se mu Tom uvelebil v náručí a začal se mu prohrabávat vlásky.
Za pomoci barmana Bill konečně dostal Toma do auta,jenomže když za ním zavřel dveře a konečně se posadil vedle něj,čekala tady na něj další překážka."Já nechci domů",zabrumlal Tom spola při vědomí a neobratným pohybem si stáhnul Billa na sebe."Tomi,no tak lásko",pípl Bill tiše a nedokázal odmítat Tomovy neurvalé polibky,kterými mu líbal klíční kosti."Krásně líbáš",zaštkal Tom a začal Billovy kůži jemně sát.Bill se nežně zasmál."To ta taky miláčku,akorát rty mám malinko výš,ale to nevadí".
Po více než pěti minutovém boji s Tomovými polibky se jim přecejen podařilo nastartovat.Jernomže přejeli zhruba několik metrů,a už musel Bill stavět na nejbližším parkovišti,které se nacházelo trošičku dále od rušního centra."Tomi,prosim tě.Když mě budeš pořád takhle zlobit,nedojedeme domů",zaprosíkal Bill a snažil se vyprostit z Tomových dlaní,které mu neohrabeně trhali s knoflíčky kalhot."Tak jo,dělej si co chceš",vzdal svůj boj a nechal Toma,aby mu s lišáckym culením jemně líbal bříško a přitom pomalu rozepínal zip u kalhot.
Billovy to zas tak nepříjemné nebylo,a tak se po chvilce malinko uvolnil,a dokonce i jemně vydechl.A když se konečně Tomovy prstíky probojovali až k lemu boxerek,najednou stuhl.
"Tomi?",vydechl tiše Bill a poplašeně mrkal po bráškovy,kterej se mu spokojeně rozvaloval na klíně a tiše spinkal."Tak snad to zvládnu",povzdechl si tiše a opatrně nastartoval.Jízda s Tomem mezi nohama byla malinko složitějkší než myslel,ale stejně se mu podařilo ve zdraví dojít až k Tomovu paneláku."Miláčku…vstávej",zašeptal a jemně se sklonil,aby jej mohl dlouze políbit.I když Tomem vlála vůně alkoholu,Billovy to na něm nepřekáželo.Chápal jej,a kupodivu mu to nevadilo.Tom se však nehnul a opřitulil si k sobě Billovy boky ještě více."Dobrou noc",pípl tiše a rozhodl se ,že přes noc zůstanou tady.Stejně by jej nedostal až nahoru.A tak si svou lásku ještě chviličku střežil,a cítil,že Tom je osoba,bez který by nedokázal přežít.Byl mu vším-bratrem,spřízněnou duší,nej kamarádem,milencem,ale hlavně láskou života,a to se nezmění,i kdyby se dělo cokoliv…

autor: B-Kay
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama