Můj zlobivej model 34.

19. prosince 2012 v 14:25 | Saya |  Můj zlobivej model
autor: B-Kay

Focení,natáčení,a pak zase další focení…Bill byl chudáček už unavenej z tolika fotoaparátů ,příkazů a neustálýho vykroucení se do objektivů.Pro dnešek byl už opravdu utahanej a ještě k tomu měli jít na tu trapnou párty ,kterou ředitel na poslední chvíli zrušil u něj doma-takže se to nakonec mělo všechno konat tady-v agentuře.Už od rána tam cupítkalo několik lidí,kteří měli bílé krajkované rovnošaty,což Bill pochopil jako oblečení pro číšníky.Většina jich byli holky-vlastně tam kluka nezahlédl.Ale to jej ani moc netrápilo…
Chtěl být co nejdříve doma,aby se už konečně nemusel na Toma jenom nečinně dívat a pozorovat jeho kouzelnou tvář…tak moc toužil po jediném polibku.Za celej den v agentuře jej viděl jenom několikrát,a to jenom tehdy,když Tom kolem něj proběhl s milím ůsměvem,jemně mu zamával a poté zase zmizel ve skladu,kam nosil opotřebované věci na oblečení,nebo porouchané přístroje,které už byli na nic.Tak moc mu chyběl…
(Tom)
Už to dýl nemůžu vydržet…Bill se celej den usmívá do těch blbých přístrojů a já?Já se jej nemůžu ani jen dotknout…Jenom tady pořád běhám jako nějakej králík a dělám jim tady poskoka!Už mě to tedy hezky štve!Dokonce ani nemám čas na víc,než na letmej ůsměv,mávnutí na něj rukou a pak zase mizím s těmahle krámy tady.
Jak se tak rozhlížím tímhle opustěným skladem,cítím něco zvláštního…Newím proč,ale prostě mám takovej divnej pocit.lPoložil sem poslední škatuli na zem k těm ostatním a malinko sem se tady snažil porozhlídnout.Opatrnými krůčky sem přešlapoval různé kdysi značkové oblečení,fotoaparáty,porouchané kamery,které ještě neměl kdo odvést na nějakou skládku.Skroušeně sem si povzdechnul nad hromadou smetí,až mě najednou do očí udřelo něco daleko zajímavějšího.Můj pohled padl na měkoučkou matraci,která byla pokryta saténově bílím povlečením a vypadala,že ji sem přivedli teprve nedávno.Pomalími krůčky sem podešel blíž a lehce sem pohladil tu jemnou dečku,která pokrývala její povrch.
Prudce sem vydechl a třepotavě sem přivřel víčka nad vzrušením,které se rozlilo celím mím tělem…V mé mysli sem si totiž dokázal přesně představit,jak tady leží Billovo nádherné tělo,čekající na mé doteky…už jsem z něj bláznil….
………….
Tom se tichými krůčky vracel znovu do haly,kde se tedka rozostavěli všechny stoly a židličky…Přesně tušil,jací lidé sem přijdou.Jenom všichni snoby,modely,nebo modelky,řěditelové různejch marketingů,menežeři,nebo podobní týpci.Do téhle skupiny lidí se opravdu nehodil.Smutek a malinké sklamání opantalo jeho srdíčko až do chvíle,co ucítil na svých očích dotek dlaní.
Už jenom z vůně dokázal vycítit že za ním stojí jeho sluníčko…nikdo na světe totiž nevoněl tak krásně jako právě jeho Bill.Ano jeho!…Přišlo mu strašně zvláštní říkat o někom,že patří jemu…zvláštní,ale tak nějak krásně zvláštní…Nikdy si to totiž o žádné z hoílek nemyslel a ani nečekal,že by si to oni mysleli právě o něm.Mile se usmál a opatrně tsrhnul Billovy packy ze své tváře."Chybíš mi",kníkl Bill tiše a smutně sklonil tvář k Tomově botkům,které se nevinně tulili k těm Billovým.
"Bille-to-",chtěl mu konečně říct,co k němu doopravdy cítí,a konečně se tak naplno ponořit do té nádherné lásky,která se mezi nima náhle zjevila a krásně rostla,ale hlas ředitele byl rychlejší."Tome.Potřeboval bych s tebou mluvit",vyřkl rychle a bylo vydět,že si dal záležet jak na výzdobě agentury,tak na svém vzhledu.Jeho drobnej knírek byl pryč a vlasy měl uhlazeny gelem.Bill se tedy na Toma mírně pousmál a s menším smutkem v očích klopítkal za jedním z fotografů,který jej k sobě máváním volal.
"Tome,já tě budu potřebovat jako poslíčka",vydechl rychle a nedokázal si nevšimnout šoku v Tomově tváři."J-jak jako poslíčka?Snad nemyslíte číšníka…n-nebo jo?",šepl tiše a s neskonalým překvapením pozoroval,jak se tvář ředitele malinko zvraštila."No víš,ty seš tady prostě…Tome,podívej.To,že je tady Bill a ty mu děláš to garde ,ještě neznamená,že práce jako pomocník u tebe skončila.A já prostě potřebuju abys obsluhoval",.vydechl tiše,ale rozhodným pohledem.
"Já ale nejsem číšník.Makám tady jako fredka skoro pořád!A ted se tady budu muset producírovat v těch blbých bílích oblečcích?!Tohle je už opravdu dost!",vydechl a svůj sklíčenej pohled upřel do židličky před sebou.Až ted vlastně pochopil souvislot,proč jej ředitel vzal právě do kuchyně.
"Prostě potřebuju,abys obsluhoval.Snad nechceš ,aby jídlo nosili modelky.Nebo snad nějakej uklízeč",zasmál se "naoko" upřimě,ale to už jej Tom neposlouchal.Sklamaně se sesuhnul vedle židličky a schoval zdrcenou tvář do dlaní."To je všechno?",zvedl svůj zroněnej pohled na Harryho,který malinko nerozhodně přikývl,položil mu bílí oblek na stůl a pomalými kroky vyšel ven ze stmavlé kuchyně,kde se vařilo jídlo pro zaměstnance.
Hned,jak se za ním zavřeli dveře,v Tomových upřimných očích se zjevili slzy.Byli to jenom drobné kapičky bolesti,které cítil…Byl tady pro ně jenom kus hadru!Nic víc…jenom ubohej poslíček,uklízeč a ted dokonce číšník!Nemohl zapomenout Harryho tvář,když mu to oznámil…byl tak klidnej,jakoby to bylo něco uplně normálního…Vůbec si neuvědomoval,jak moc jej tím ponížil…
Ted si přišel ještě nepotřebnější…
"Tome?",ozval se tichej hlásek ode dveří,jak strapatá hlavička nakoukla dovnitř."Tomi,co se stalo?",zeptal se Bill jemně,jak uviděl Toma sklíčenýho sedět u nízkých židliček,a naléhavými krůčky k němu podešel.Tom na něj upřel svoje uslzená kukadla a poté k němu vztáhl dlaně,za které si jej stáhl k sobě na klín a zoufale si jej přitulil ke svýmu tiše brečícímu hrudníku…potřeboval jej…tak moc jej potřeboval cítit…
Jeho vůně a tichej šepot slůvek lásky jej uklidňoval…

autor: B-Kay
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama