Můj zlobivej model 20.

3. prosince 2012 v 14:25 | Saya |  Můj zlobivej model
(100x100, 22Kb)(100x100, 21Kb)
autor: B-Kay

Tohle přehnal…ale parádně…Jeho tvář se tedka podobala spíše rejčeti,než člověku,a vlastně..dalo by se říct že se až nápadně podobala odstínu,kterej vlastnila při včerejším nádherným orgasmu,kterej dosáhl při myšlence na bratra.Až ted,když pocítil,jak bolestivě můžou ty jemné dlaně udeřit vědel,že mu neskutečně ublížil,ale už to prostě něšlo vzít spátky…Ale jenom při vspomínce na ten pohled …tolik vyděšenej a leknutej…tohle opravdu neměl…Pěkně jej tím nejenom zesměšnil,ale takéjakoby pošpinil.Bill si ted jistě přijde jako nějakej úchylák,který se musí svíjet na bratrově postely…A tuhle myšlenku mu vnukli jenom Tomova nedomyšlená slova,které však našla svůj cíl,a hezky zasáhla…Protože jedině Tom vědel,že Billa se ještě žádné dlaně nedotýkali…že je jeho křehké tělíčko ještě pořád čisté a nedotknuté…že jeho nahé tělo ještě žádné oči nespatřili…A takhle mu ublížil.A to mu Bill plně důvěřoval…
Zbytečně ted utíkal za ním,o s taškami,které Bill v návalu pláče nechal položené na zemi.Už je prostě vzít nedokázal.Co nejrychleji musel utíct,jinak by se rozbrečel rovnou před bratrem.Jeho zběsilé nožičky obuty v pohodlných teniskách se rychle řítili plnejma ulicema ,jak se lidé zbíhali kolem něj a mířili do centra.Jenom on se snažil co nejdříve z centra vytratit.Srdíčko měl chudáček až někde v krku ,ruce se mu nevýslovně třásli a oči už nestačili produkovat to nesnesitelné množství slz,které bolestivě zvlhčovali jeho bledé tváře.Nedokázal věřit,že by toho byl Tom schopen…takhle jej ponížit…Vždyt on mu tak moc důvěřoval…za ten necelej týden se pro něj stal znovu vším,ba možná i něčím víc…a on jej tedka takhle sklame.Jak mu to mohl tak surově říct? .
"Tak když to nic nebylo,proč ses udělal na mé postely?"
Ty slova mu v uších zněla jako nekonečná ozvěna a pomalu se strácela v hloubce jeho srdce...Copak je tolik ošklivé,že jej vzrušilo líbání s ním?!Vždyt Tom byl ten,co tomu nasadil tu korunku tím,že jej políbil jako první...a pak už se to prostě nedalo zastavit.Ale přesto Bill nemohl uvěřit,že to Tom řekl s takovou hněvlivostí ...a takovým chladem.On určitě Billovy city neopětuje.Jistě to pro něj bylo jenom takové pohrávání a nakonec by skončil i on s tím odkázkem,o kterém mu Tom vyprávěl.A možná že je lepší,že to takhle dopadlo,alespon předešel zbytečnýmu sklamání v podobě neosobní omluvě...Jeho krůčky se pomalu ale jistě pořád víc a víc přibližovali Tomovu bytu,a když se za ním konečně zavřeli vchodové dveře,konečně nechal své slzy samovolně stékat,aniž by se jej snažil jakkolik stírat.Doma jej přivítal akorát tak Bill,kterej se rozvaloval v obýváku na zemi a hravě si koulel malinkatej míček,kterej mu Baill včera objevil pod gaučem.Nejspíš zapomenutá hračka..Tašky nechal jenom tak položeny na chodbě a jeho kroky hned směrovali do koupelny,kde se chvatně zamknul a poté se se zoufalým nářekem svezl podél dveří...
Tom rychle utíkal za Billem,ale stejně jej nestihl doběhnout.Bylo mu nesnesitelně blbě z toho,jak ošklivě se k němu zachoval,ale vědel,že na tohle prostě není omluva...Ale částečně si za to mohl i Bill sám.Tom nechápal,proč se k tomu postavil tak,že je to nepřípustné a chtěl na to zapomenout.Možná právě to opovrhování a zapírání Toma naštvalo natolik,že řekl slova,která jej musela nesnesitelne bolet...Hned,jak vešel dovnitř v opomění strachu,jestli je Bill v pořádku se rozhlídl,jestli na věšáčku uvidí jeho oranžovou mikinu.Nakonec jej o usvěčení,že v bytě není sám přesvědčili tašky ,které se nesli celou chodbou,ba dokonce některé vyčnívali i do obýváku.Tom rychle svlékl velikou mikinu,zavěsil ji na věšák a poté položil zvyšné tašky na zem.Nemělo smysl je nějak ukládat."Bille",zvolal a těkal pohledem po obýváku,kterej však po nádherným modýlkovy dřímal prázdnotou.Bill se zatím v koupelně zapřel a tišil svůj zoufalej pláč do rukávků smáčené mikiny,která už stihla chudinka zvlhnout od jeho oček."Bille no tak",zvolal Tom ještě jednou a ani sám nevědel proč,ale lehce se opřel o dveře koupelny,a svezl se po nich dolů až k zemi.Hlavičky dvojčátek byli ve stejné pozici,akorát je od sebe dělila studená stěna,přes kterou Tom neslyšel Billovy tichoučké vzlyky.Tom však nějakým instinktem dvojčete cítil,že je mu Bill právě v tuhle chvilku blízko."Bille otevři prosím",šepl a lehce pohladil tvrdý dřevo po hebké povrchu."Vypadni Tome",řekl Bill nepříliš mile,ale také to nedokázal říct s nenávistí...tenhle cit k T omovy prostě nedokázal cítit...Obývákem se pomalounku začala rozprostírat tma a dvojčátka se pořád trápili ve svých obavách.Tom tiše seděl nalepenej na dveřích koupelny,zatímco Bill malinko znížil intenzitu pláče."Bille,otevři prosím...mě to moc mrzí..prosím,sem strašlivej vůl,když otevřeš řeknu ti něco,co sem ti měl říct dávno",Bill byl rozhodnut neotevřít a trucovat ještě déle,ale když Tom začal s tímhle spůsobem,jeho zvědavost se znovu naplno přejavila."Ale já to nechci slyšet",špitl,ale pomalounku si kleknul na všechny čtyři ,aby mohl jenom malinko pootevřít dveře.Hned,jak Tom uslyšel cinknutí klíčku,malinko se pousmál.Vzápětí se z dveří vykukla uplakaná tvář jeho brášky,kterej se mu však nedokázal dívat do očí.Jenom tiše klečel a otíral si zvyšky slziček,čímž si skracoval čekání na to,co mu chce Tom povědět.Ten se na něj jenom hluboce díval a nedokázal pochopit,jak mohl takhle nádhernýmu a neskutečně křehkýmu stvoření ublížit."J-já nevím jak začít...j-já sem tuhle chvíli strašně zmatenej,sám v sobě se nevyznám Bille",řekl tiše a smutně sklonil tvář k Billovým dlaním,které se lehce otírali o dveře koupelny."Ale jenom jedno vím,že..že prostě to,co se stalo nechci měnit...J-já nechci vrátit spátky čas...nechci,abych na tvé polibky zapoměl",pokračoval tiše a najednou cítil,jak se Bill pomalonku posouvá po čtyřech směrem k němu...Jenom enkonečná tma..jenom tohle jediné je v tuhle chvíli obklopovalo,což dodalo téhle atmosféře malinko intimnější nádech...
"A chci ti říct...že sem se nedíval..,tedy já to jenom slyšel..slyšel,ale slibuju,že sem se nepodíval,to bych ti neudělal",šepl a jemně se zahleděl do dokonalých očí svého dvojčete,které jej zaujatě pozorovalo."A moc mě mrzí,že sem ti to tak řekl,protože sem dělal..to samí",vydechl a jeho pohled pádil k zemi jako blesk.Bill překvapeně zamrkal a tedka se už uplně přišoupnul ke svému dvojčeti.Dveře koupelny se tiše zavřeli a oni dva zůstali sedět na chladné zemi."Vzrušili tě moje polibky Tome?",zašeptal Bill a nervozně si skousnul ret.Tom k němu zvedl své žádostivé oči a naléhavě přikývnul.Bill se v sobě nevyznal...ještě před chvilkou se zlobil,ale ted Tomovy znovu věřil...Opatrně se k němu přiblížil uplně a něžně mu dvěma prsty nadzvedl tvář."Proč si to řekl?",špitl tiše Bill svou otázku a jemně otřel svůj nos o ten Tomův."Protože tys lhal...sám dobře víš,co cítíš ...a já to cítím také Bille",vydechl a naléhavě utkvěl pohledem na té dokonalé malinové nádheře,která se skoro dotýkala jeho rtů."Cítíš co?",špitl a jeho horkej dech se odrážel na Tomových rtech,které nevědomky sladce zahříval."Cítím že...

autor: B-Kay
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama