Můj zlobivej model 18.

1. prosince 2012 v 14:25 | Saya |  Můj zlobivej model
(100x100, 22Kb)(100x100, 21Kb)
autor: B-Kay

Tom stál za dveřma tiše jako myška a nedokázal přimět svou tvář k činnosti,aby jen malinko nakoukla do jeho pokoje,a tudíž by viděla,co přesně Bill dělá...a jak to dělá...a jak to má rád...
Tom se nachvilku zamyslel...Sou přeci dvojčata,...mějí i v tomhle smyslu stejná pravidla?!Touží oba dva po stejně nádherném milování,nebo je právě tohle tema tím,čím se od sebe vzájemně liší?Toma na jedné straně sžírala touha podívat se na to,co právě Bill dělal...Neskutečně jej zajímalo,jestli mají ve tváři stejný výraz...jestli jejich dlaně vykonávají ty samé pohyby,aby svého majitele během několika vteřin přivedli k dokonalému vyvrcholení...Miluje Bill také dlouhé mazlení?!
Toma napadala jedna otázka za druhou,ale on byl prostě přesvědčen,že tohle není normální...Nemůže přeci pozorovat své dvojče při "one" činnosti.Proto od svých dvěří začal podvědomě ustupovat,až se jeho záda srazili s tvrdým kovem,kterej pokrýval železné zábradlí kolem schodiště.Tenhle celkem bolestivej náraz jej konečně probral z opojení a on se tichými krůčky znovu vrátil ke svýmu pejskovy,kterej mu zabral celej gauč."Bille",špitl tiše a malinko pejskem zatřásl.Ten si však jak potvůrka přehodil přes tvář packu a tvářil se,že Toma vůbec neslyšel xD ."Ty seš tedy ...a prej že nejlepší přítel člověka",breptal si Tom popod nos,jak se schulil do klubíčka vedle gauče,a byl svému pejskovy nesmírně vděčnej,že přes něj přehodil alespoň dečku,když už si přivlastnil jeho pelíšek.Dokonce prudce vytřeštil oči,když mu na tváři přistál plyšovej králíček xD."Co sem komu udělal…",vydechl tiše,a sevřel králíčka v dlaních.Jeho pohled hned sklouzl k hornímu patru,odkud se už neozývalo tiché sténání,což Toma jenom utvrdilo v domění,že Bill už zřejmě dosáhl svého.Po chvilce však králíčka rychle položil Billovy do náruče,a rychle zavřel oči,protože na schodech uslyšel tiché krůčky,které podle něj zřejmě mířili do koupelny.A také že se nemýlil.Bill potichu sešel jenom v triku a boxerkách dolů do koupelny,kde se kompletně celej vysprchoval a poté už nenalíčenej a čistej vyšel do ztmavlé atmosféry obýváku.Jeho pohled nejdřív utkvěl na Billovy,kterej se se spokojeným výrazem ve tváři spinkal na gauči,zatímco Tom ležel rozvalenej na studený zemi…
Jak se tak Bill na něj koukal přišlo mu brášky líto.Vždyt to on by měl spát na té studené zemi,ne Tom.I když vědel,že ted to nebylo moc vhodné,nedokázal si pomoct a tiše přistoupil ke klubíčku,které se chulilo v prostoru mezi stolkem a gaučem,na kterém se rozvaloval hafan.Jeho dlaně spočinuli na dece,kterou Toma nežně přikryl a poté se na něj dlouze zahleděl.I v té tmě mohl rozeznat,jak nádherně hebké jeho rty právě v téhle chvíli sou…Měl neskonalou chuť se jich dotknout…alespoň na chvilku znovu cítit jemnost těch dvou polštářků,které jej ještě před několika minutami tak dokonale líbali...ale prostě to už nedokázal.
Celej ten polibek a to dlouhé líbání a všechny ty nepatrné doteky…tohle všechno byla jenom obrovská chyba,která se stala mírnym skratem! Jen chyba !A člověk přece dělá chyby…a Bill vědel,že poddat se Tomovu polibku byla ta největší chyba v jeho životě…Vždyt to byl jeho bratr…druhá půlka jeho duše,o které snil snad každej večer,kdy usínal sám ve svém pokoji jenom v objetí ubohýho plyše…Ano,takhle klesl..tulil se k velikýmu medvídkovy,ve kterém si každou noc představoval Toma…jenomže ten mědvěd mu nikdy neřekl dobrou noc…nikdy jej nevzbudil sladkým nevinným polibkem na tvář…nikdy mu neopovědel na otázku-proč?A to nejdůležitější-plyxš přece neměl srdce.Tudiž nemohl Billa ani sevřít v náručí a říct mu,že jej má rád…Takhle to dělasl asi dva roky potom co jej Tom s tátou opustili.Pak už přestal doufat a nechal mamku,aby medvídka zbalila a odložila do sklepa přesně,jako poslední věci,které mu po Tomovy zbyli.Bill dokonce sám někdy neposlechl její příkaz a chodil se tam dívat na všechny ty Tomiho hračky,které si ve spěchu nestihl zbalit....Ani by nespočítal kolik nocí přebrečel ve své postýlce uplně sám.Mamka se sice snažila,milovala jej...rozsmazlovala si jej,jakoby byl jedináček.Ale po ničem z věcí,které mu mamka dávala Bill netoužil tolik,jako po svém dvojčátku...Dodnes si přesně pamatoval jeho obličej...Jeho štrbavé zoubky,kterými však dokázal vykouzlit ůsměv jasnější ,než samo slunce.Jeho hravá kukadla ale nesmírně lidské srdce,které už od momentu,co se s Billem tulili spolu v maminčině bříšku tlouklo jenom pro něj...
Bill zmoženě sklonil pohled k bratrově tváři,která však pozbyla na té hravosti.Jeho očka už nebyla tak zvědavá a hravá...ted se v jeho pohledu mísila živočíšnost s dokonalostí mandlových odstínů...Ty vypadané zoubky už také měli své místo v Tomových dokonale vykrojených rtech...Vlastně po tom šesti-letým prckovy,kterej mu byl navlas podobnej už byli stopy jenom v jemních rysech...Jejich oči...byli uplně stejné...A možná i ty dokonalé rty s nádechem horkých malin se lišili jenom v nepatrných ohybech,a nesouměrné plnosti...
Bill se tedy rozhodl pro druhou možnost-tu chybu už nesmí zopakovat!Lhece se nahl ke svému bráškovy,kterej jenom tiše trpnul nad zvrušením,které mu spůsobovala Billova blízkost...dokonce cítil jeho horkej dech na svých rtech.Najednou však necítil polibek na místě,kam byli směrovány jeho rty,ale na místo,kam se v mžiku jejich směr obrátil.Bill Toma rychle ale nanejvýš procíteně políbil na čelo a poté se smutnými krůčky vracel spátky....
Ráno bylo naplněno smíšenými pocity.Tom se rychle vysprchoval a raději vzal Billa na procházku,než aby se musel střetnout se svým bratrem a vymýšlet,co by mu měl vlastně říct.Když se však vrátil na stole jej čekala snídaně ,kterou mu roávě dovařila osůbka,která se nesměle stulila na svou židličku a zamyšleně hleděla z okna.Tom si nemohl nevšimnout,že sou Billovy rty malinko nateklé...to mohlo být důsledkem jenom jediné věci-a tudíž Tomových vášnivých polibků."Bille-já",šepl a chtěl mu konečně něco moudrého říct,avšak Bill jej toho ušetřil."Pujdu se připravit ano?Chtěl bych se jít projít do města,a koupit si nějaké oblečení na to zítřejší focení.Když chceš,můžeš jít se mnou",šepl a urychleně chtěl projít kolem Toma,kterej jej však pohotově schmatnul za loekt a pevně si jej k sobě přitáhl.Jejich oči se utápěli v hloubce tolik podobných...Bill vydešeně těkal po celým Tomově obličeji a snažil se co nejvíce vzdálit od jeho rtů. "Rád půjdu" ,ozvala se tichá odpověd,a následně se jeho ruka znovu doprosila slobody...

autor: B-Kay
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama