Síla tvého hlasu 50.

8. listopadu 2012 v 14:25 | Saya |  Síla tvého hlasu
autor: B-Kay

Čtvrtý zázrak…
Bill se v té chvíli cítil, jakoby se náhle ocitl v jedném ze svých snů. Několik dlouhých vteřin sledoval uplakaným pohledem drobnou, úhledně zabalenou krabičku, kterou Tom roztřeseně svíral mezi prsty a myslí přitom nevědomky zabloudil ve svých vzpomínkách.
Jednotlivé obrazy vzpomínek viděl již rozmazaně, přesto jakoby ještě nedýchali minulostí. Nebylo to přeci tak dávno, kdy byli jeho čerstvou součástí a možná byl právě díky nim člověkem, který si vážil každého dalšího dne, stráveného v Tomově blízkosti.
Viděl sám sebe, jako malého chlapce, kterého zamilovaný pohled, se nedokázal odtrhnout od kluka, který jej již jako dítě, zcela pobláznil. Jedna z hezkých vzpomínek byla vzápětí přerušena dost ošklivou a bolestivou. Viděl se, jak sedí na schodech u dveří jejich domu, hlavu si podepíral dlaní a uslzenýma očima sledoval, jak mu ze živote odchází to nekrásnější ještě dřív, než to vůbec stihl skutečně poznat.
Další vzpomínky byli ještě rozmazanější.
Zahlédl auto, které mu ve vysoké rychlosti vběhlo do protisměru a málem jej tím připravilo o život. Náhle tam byl Tomův návrat, Tomovy doteky, vášnivé polibky, jejich první milování…vzpomínka na den, kdy se dověděl, že spolu čekají dítě…
Žádná z nich však nebyla tak silná, jakou se měla stát právě tato vzpomínka.
Vzpomínka na den, kdy jej kluk, otec jeho dítěte, kterého tolik miloval požádal o ruku i přesto, že se tím mohol dopustit jakéhosi morálního přehrešku.
"Lásko, co mi to děláš?,"pípl.
Ve chvíli, kdy mu Tom věnoval něžný úsměv, mu z oka pomalounku vyklouzla drobná slza, která stékala podél jeho tváře až ke rtům, ze kterých ji Tom slíbl jemným polibkem.
"Musím to udělat Bille. A moc to chci udělat. Nezáleží mi na tom, zdali se vezmeme skutečně, nebo ne. Už jenom to, že jsi ode mě vezmeš ten prstýnek a budeš jej nosit pro mě bude znamenat, že jsi můj a že k sobě patříme,"zašeptal, vytáhl maličký stříbrný prstýnek a zlehka jej vložil do Billovy rozevřené dlaně.
" Je nádherný,"Bill jej opatrně potěžkal v dlani a díval se na něj pohledem malého dítěte, skoumajícícho svůj právě nalezený poklad.
"Ani nevím, zdali si něco tak krásného zasloužím," Tomovy rty vykouzlili láskyplný úsměv. Od Billa jinou reakci ani nemohl očekávat. Ten chlapec byl přímo ztělesněním skromnosti a něhy.
"Zasloužíš si mnohem víc. Dokonce víc, než jsem ti schopen dát,"konečky hřejivých prstů zlehka dopadli na Billovy chvějící se rty.
"Dal jsi mi všechno Tome. Už není co bych si přál. Posledním mím přáním bylo, aby se náš chlapeček narodil zdravý. Už není co bych si přál,"Bill se s něžným úsměvem opřel do Tomova doteku, zatímco se konečky jeho prstů nesměle dotýkali stříbrné ozdoby.
"Chtěl bych ti vynahradit všechna ta léta. Nyní bych zůstal Bille. Věř mi, že bych od tebe neodešel, kdybych věděl pravdu. Kdybych měl alespoň tušení,"Bill smutně stiskl rty a na krátkou chvilku sklonil tvář.
Neměl rád chvíle, kdy se vraceli k minulosti, protože Tom měl zcela jiný pohled na jejich minulost. Nic z toho, co se stalo, přeci nebylo jeho vinou a přesto v sobě neustále potláčel pocit viny.
A Bill to moc dobře věděl.
Věděl to, protože mu to dokázal vyčíst z očí pokaždé, kdy se jejich konverzace zvrtla směrem ke vzpomínání.
"Takhle to mělo být. Já sám bych to nechtěl měnit,"vydechl a unaveně se opřel čelem o Tomovo.
"Možná máš pravdu. Zřejmě to takhle skutečně mělo být,"Tom jej ještě jednou měkce pohladil po tváři a raději se k této témě již nevracel.
"Byl jsem se podívat na Tobiho,"zaskřehotal a při vyslovení jména jejich dítěte, se oboum rozzářili jejich do té chvíle, unavené pohledy.
"Jak se má? Je v pořádku?,"Bill se vpíjel hluboce do Tomových očí, nepřestávajíc v dotýkaní se drobného prstýnku, myšlenkama však byl při svém miminku a přemýšlel nad tím, zdali se změnil za tu chviličku, co jej od něj odvedli.
Co když zase maličko povyrostl? Miminka se přeci vyvíjejí každou vteřinou a on nechtěl zameškat ani jednu jedinou.
"Je v pořádku. Když jsem tam přišel, tak spinkal,"odpověděl Tom hlasem hrdého člověka, ze kterého se stal během jednoho dne otec.
Bylo až neuvěřitelné, že ještě před dvěma dny byl obyčejným zamilovaným klukem, který se snažil co nejlépe připravit na svou roli nastávajícího tatínka a náhle to bylo tady. Už nebylo třeba po večerech číst knížku o těhotenství a přemýšlet, zdali starostlivost o miminko vůbec zvládnou.
Miminko bylo již na světě a Tom si teprve v té chvíli uvědomil, že vás žádná sebelepší knížka nedokáže připravit na rodičovství tak, aby jste se své nově získané role, nebáli.
Samozřejmě, že se bál.
Bál se tak, jako ještě nikdy předtím, ale při pohledu do Billových laskavých očí jsi byl jistý jedinou věcí. Že na to není sám a že to společně určitě nějak zvládnou.
"Miluju tě, víš to?,"nosem jej pohladil po tváři a sladce jej políbil.
"Já tě miluju ještě víc,"Bill s úsměvem opětoval další jemný polibek a vzápětí jeho pohled uchvátil obraz, kdy mu Tom opatrně nastokl prstýnek. Na jeho bledé, hubené ruce, vypadal přímo dokonale.
"A teď jsi můj,"ukazováčkem pohladil Billovo zápěstí a opět mu pohlédl do očí.
"A ty můj,"bylo mu tichunkou odpovědí…
….
Prvních několik týdnů oboum připadalo, jakoby se náhle ocitli na bláznivém kolotoči, který vás měl připravit o veškerou energii. Všechno kolem nich se náhle kroutilo kolem jejich maličkého.
Miminka byl náhle plný dům.
Klaudie se snažila klukům pomáhat téměř neustále, Simone s Benem, brávali maličkého na dlouhé procházky vždy poté, co se vrátili z práce, dokonce i malá Liby, jakožto veliká teta, se svému synovci náležitě věnovala. Namalovala mu celou hromadu různých obrázků, předčítala mu svá uplně první slůvka, která se ve školce naučila, dokonce mu věnovala i několik svých plyšových hraček. Tom se nedokázal přestat pobaveně usmívat při představě, že možná za pár let, bude mít Liby z Tobiho své malinké štěňátko a společně budou mít zedraná kolena od věčného chození po čtyřech.
Bylo to všechno skutečně vyčerpávající a přesto nádherné.
Byli chvilky, kdy byli oba vyčerpání natolik, že usnuli při společném koupeli, Billovy se dokonce povedlo usnout během společné večeře a Tomovy hnd několik vteřin po něm.
Byli však i takové chvilky, které jim přišli kouzelné a nevyměnili by je za nic na světě.
Přesně takovou chvilku právě oba prožívali. Tom s pootevřenými rty a zakloněnou tváří opatrně dopadl na záda, zatímco jej Billovy smetanové boky, přiváděli k šílenství.
Přivřenýma očima hleděl do té bledé záplavy, která se na něm pomalounku pohupovala a nemohl se zbavit pocitu, že to je to nejlepší milování, jaké kdy měli.
Sledoval, jak se Billovy bledé tváře náhle barvili do růžova, jak jeho vlasy vlhli potem a lepili se mu na holá záda, jak se uzkostlivě kousal do rtu, aby náhodou nezasténal příliš hlasně a nevzbudil tím miminko, spokojeně spící ve své postýlce.
"Ještě,"zasténal, jakmile do něj Tom přirazil nejvíce, jak mohl. Přesně to byl ten bod, který se stal jeho náhlou slabostí. Už se více neudržel ve své poloze. Dopadl na Tomův zběsile se zvedající hrudník, který mu v tu chvíli sloužil jako jediný oporný bod. Hladově ochutnával Tomovu kůži, ve které částečně tlumil své vzdechy i němé výkřiky. Tom sjednotil pohyby své ruky s pohupováním se Billova těla a oboum bylo hned jasné, že vrchol není daleko.
Bill nešťastně stiskl víčka ve chvíli, kdy se Tobi nešikovně převalil, což mělo za následek jeho probuzení a nespokojené zamručení.
"Prosím, Tobi, ještě chvilinku,"Bill v tu chvíli nedokázal říct nic jiného, kromě tichounkého utíšení, zatímco Tom nedokázal promluvit vůbec. Hladově pronikal do Billova kouzelného těla.
Už stačilo jenom několik vteřin…
Pláč miminka se ozval ve stejnou chvíli, kdy se k sobě vysileně přitiskli a věnovali si láskyplné políbení…

autor: B-Kay
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama