Síla tvého hlasu 49.

7. listopadu 2012 v 14:25 | Saya |  Síla tvého hlasu
autor: B-Kay


Bill se beze slova rozhlédl kolem sebe a sklonil tvář. Všechno kolem něj bylo uplně perfektní.
Stačilo jenom malinko zvednout tvář a do očí jej udeřili desítky dárků, jak pro něj, tak pro miminko, různě zbarvené balónky, krásná kytice květů dokonce i nějaké dobroty.
Měl kolem sebe osoby, které pro něj znamenali celý svět a přesto si nemohl svého štěstí užívat. Jedna osoba totiž pořád chyběla. Už od rána…
"Jak se cítíš?,"zeptala se Simone a něžným pohledem prolétla tvář svého syna. Vzápětí však opět sklonila tvář k maličkému miminku, kterého měl v tuto chvíli na rukou jeho dědeček.
"Skvěle,"zašeptal, s láskyplným úsměvem se zadíval na svého chlapečka a doufal, že i on se cítil skvěle a nic mu nechybělo.
"Vypadá uplně jako ty Bille, když jsi byl malinký,"Simone zlehka vzala mezi prsty Tobiho malou ručičku a vtiskl na ni několik drobných polibků...
"Úsměv má Tomův,"podotkla Klaudie veselým hlasem a Ben také objevil něco, čímž mu malý Tobi připomínal Toma, Bill však jejich slova už delší chvíli nevnímal. Snažil se nemyslet na Toma a na to, proč za ním od rána ani jednou nepřišel a raději se soustředil na obrázek, který Liby pečlivě malovala barevnými pastelkami. Jakmile si uvědomila, jakým směrem se Bill dívá, roztomile jí zrůžověla líčka a její do té doby jistý pohyb po bílém plátně, se náhle zdál být malinko roztřesený.
Nebyla si jistá tím, zdali se bude Billovy její dárek líbit a chtěla si na tom dát skutečně záležet. Jakmile však spatřila, že sleduje její práci, znervózněla, jeden prstík jí nešikovně ujel a obrázek již náhle nebyl dle její představ.
"Liby je to moc krásné,"Bill se k ní pohotově naklonil a zastavil ji ve chvíli, kdy chtěla obrázek zmuchlat a začít odznovu.
"Skazila jsem to,"stěžovalo si malinké děvčátko a odmítala se s smířit s představou, že se Billovy její skazený obrázek bude líbit.
"Neskazila. Je to skutečně krásné a nějaký drobný flíček ten obrázek nemohl pokazit, protože je nádherný,"věnoval ji veliký úsměv a pomohl ji vylézt k sobě na postel. Liby se s veselým piskotem zachumlala k Billovy do pelíšku a naklonila se k němu, jakoby mu chtěla povědět něco velmi důležitého.
"Měla jsem pravdu,"zašišlala štrbavou pusinkou a ve velikých očích se jí mihla radost.
"V čem?,"Bill ji pošimral po bříšku a ještě více jí k sobě přitulil.
"Že budete mít s Tomem miminko. Říkala jsem vám to,"
"Vy budete mít spolu děťátko?"vydechla po chvilce svým tenkým hláskem a po čtyřech, jako správný pejsek, se připlazila blíž. Bill cítil, jak se Tom proti jeho rtům vesele uculil a on sám měl co dělat, aby se nerozesmál. Nosem láskyplně pohladil ten Tomův a pohodlně se o něj opřel.
"Liby, co tě to zase napadlo?"bylo mu tak krásně, že sotva otevíral ústa, když mluvil. Usmívat se však nepřestával. Tom jej něžně hladil po bříšku a usmíval se proti jeho kůži na krku,přičemž mu šeptal, že ta představa byla opravdu roztomilá.
"Paní učitelka ve školce nám říkala, že když se dva lidé mají rádi, někdy můžou mít i malé děťátko,"byla do svého vysvětlování natolik ponořena, že si vůbec nevšimla, kdy jí Tom vzal čelenku se psími oušky a nasadil ji Billovy do vlasů.
"Liby, paní učitelka měla pravdu, ale v některých případech to jednoduše neplatí. Dva lidé se můžou mít rádi, aniž by čekali miminko. Jako já a Tom"...

Bill na tu chvíli téměř uplně zapoměl. Zapoměl také i na to, s jakou jistotou a přesvědčením se snažil Liby vysvětlit, že s Tomem nikdy nebude mít miminko a náhle stačilo jenom pohlédnout do Tobiho nevinné tváře, aby si uvědomil, že v tomhle světě zřejmě nic není nemožné. Zázraky skutečně existují, akorát nerozuměl tomu, proč se poslední dobou stávali kolem něj neustále.
Čím si tolké štěstí zasloužil?
Co když štěstí, které jej potkalo, potřeboval někdo jiný mnohem více, než on sám?
V průběhu několika měsíců jej potkali hned tři zázraky.
Prvním byl Tomův návrat. Druhým zázrakem byl návrat světla do jeho světa a tím třetím zázrakem byl Tobi. To malé nenápadné stvořeníčko se pro něj stalo během několika hodin tím nejdůležitějším, co jej v životě potkalo. Samozřejmě společně s Tomem.
"Kde je vlastně Tomi?,"otázku, kterou měli všichni nevědomky vepsanou ve tváři, se odvážilo vyslovit nahlas pouze pětileté dítě. Všechny pohledy se náhle stočili k Billovy, který na několik vteřin uplně oněměl. Netušil, co jim měl povědět. Vyděšeným pohledem přeskakoval z jednoho na druhého tak dlouho, dokud se Ben nerozhodl zachránit situaci.
"Jistě se tady zachvilku ukáže. Stal se z něj táta, tak si na ten krásný pocit zřejmě potřebuje zvyknout. Mě to také chvilku trvalo,"promluvil svým typicky laskavým hlasem, vstal a položil miminko do Billovy náruče. Tobi se unaveně převaloval v modré dece a bylo na něm hned na první pohled vidět, že jej dělili vteřinky od pláče.
"Miláčku, no ták,"Bill si jej k sobě opatrně přitulil, tváří se téměř neznatelně opřel o malou hlavičku a zlehka jej líbal do vlásků. V dlani svíral Tobiho malou ručičku a snažil se jej uklidnit dřív, než by se naplno rozplakal.
"Zřejmě bychom měli už jít. Je ještě hodně malinký a když má okolo sebe tolik cizích lidí, zřejmě jej to děsí,"promluvila Simone tichým hlasem, vzala si do náruče malou Liby a obě věnovali Billovy i maličkému měkký polibek. Klaudie udělala totéž, dřív než však podešla ke dveřím mu pošepla, že až se vrátí domů, udělá mu nějakou dobrůtku, zacož byla odměněna Billovým sladkým úsměvem.
Jako poslední k Billovy přistoupil Ben.
Posadil se na kraj postele a prolétl svého vnoučka dojatým pohledem.
" To, že jsem se vrátil z města a skončil s tou fraškou, bylo tím nejlepším, co jsem kdy udělal. A totéž platí i o mém synovi,"zašeptal.
"Kdybys viděl výraz jeho tváře ve městě a tady, nepoznával bys jej,"napravil si brýle a Bill si mohl všimnout, že rozvod mu skutečně pomohl. Jakoby omládl hned o několik let.
"Tady našel to, co tolik hledal. Přesně jako já před několika lety. Našel tady tebe Bille a ty jsi z něj udělal toho nejšťastnějšího člověka pod sluncem ,"zlehka jej pohladil po bledé tváři a další pohlazení věnoval Tobimu.
"Myslím, že to bylo vzájemné,"Bill se spokojeně pousmál a poděkoval za to, jak hezky o něm mluvil. Ben se ještě naposled přitulil k malému chlapečkovi v Billově náručí a pomalu podešel ke dveřím.
"Můj syn tě miluje. Možná z času na čas udělá nějakou hloupost, ale nikdy by ti neublížil. Věř mi, že se tady zachvilku objeví,"vydechl a s něžným úsměvem vyšel ze dveří…
A Tom se skutečně objevil.
Ani ne hodinu na to, co všichni odešli, se dveře Billova pokoje opět otevřeli. Tentokrát v nich však stála pouze jediná osoba. V očích měla něžný výraz připomínající malé dítě a v dlani, ukryté hluboce ve své kapse, ukrývala drobnou, úhledně zabalenou krabičku.
Bez jediného slova vysvětlení podešel k Billově postely a vpil se do jeho hlubokých očí. V krku měl veliký knedlík a byl si jistý, že mluvení pro něj zřejmě bude menším problémem, přesto to musel udělat. Celý den o tom přemýšlel, běhal po městě a hledal to pravé a teď, když jej od cíle dělilo jediné slůvko, se nemínil vzdát.
"Vezmeš si mě Bille?" …
autor: B-Kay
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama