Můj zlobivej model 5.

18. listopadu 2012 v 14:25 | Saya |  Můj zlobivej model
autor: B-Kay

"Tak hele.Bille,já respektuji tvé pohodlí,respektuji i to,že nechceš nastydnout,respektuji dokonce i to tvoje chlupaté prase,a tak tě prosím,abys alespon v jedném respektoval ty mě-a to v tom,že mi nebudeš tyhle blafy dávat k večeři,ano?",řekl Tom a jeho hlas zněl až moc přísně."Tak fajn,udělej si něco sám.Já chtěl být jeno milej",povzdechl si Bill,vzal si uraženě svůj talířek a odpochoval nasupeně do horního patra,kde už mu Tom nachystal peřiny...
Když už byl dost daleko od kuchyně,aby jej měl Tom šanci zahlédnout,ohrnul nad tím hnusným blafem nos a položil ten talíř na noční stolek vedle postele.Z kapsy tepláčků si vytáhnul jednu tyčinku,do které se schuti zakousl...jenomže když si uvědomil,že by bylo blbý,odnést tam zase spátky tu delikatesu,donutil se to sníst...Tom by se tedka na něm nasmál k popukání,kdyby vědel,že se chytil do vlastní pasti.S odporem ve tváři spolknul i poslední sousto a pak vesele cupkal bosými nožičkami spátky do kuchyně,aby mohl talířek odložit do dřesu.


"Já už myslel,že spíš",ozvalo se pobaveně od televize,a když se Bill otočil,mohl uvidět Toma rozvalenýho přes celej gauč,jak se cpal čokoládovýma sušenkama a vesele se na něj usmíval.Bill mu naoko veselej ůsměv opětoval a pak se uličnicky rozběhl a udělal si z Tomovejch nohou přistávací můstek xD.
"Bože!",vydechl Tom s bolestí v očích a nevěřícně hleděl na toho anorektickýho modýlka,na kterém jen stěží mohl hledat stopy po nějaké celulitidě,nebo jinejch věcech.A proto absolutně nechápal,kde se v něm vzala taková síla."Mám těžké kosti",zakníkal Bill napoly smutně ,napoly se dusíc smíchem."Jo kosti...",vydechl Tom šeptem a uvolnil spod Billa své zdrcené nohy."Pardoon,bolelo to moc?",zeptal se Bill s tváří neviňátka,a jak se malinko k Tomovy přiblížil,ukázal tím svůj odmalovaný obličejík připravenej na hajání."Ale,to zvládnu",zazubil se na něj Tom,avšak když malinko odvrátil pohled,vysileně vypulil oči.To teda byla síla…
"Bille,znám tě asi tak den,už si mi stihl zabrat koupelnu,mou postel,tvoje morče dokonce kuchyn,ale já o tobě pořád nic newím",řekl Tom a s přimhouřenýma očkama sledoval dění v televizi,a přitom si nezbednými prstíky chmátal z obalu sušenky.Najednou však ucítil,že se mu do balíčku vtisla ještě jedna mlsná paprčka."Copak,klíčky nebyli dobré?",vyškeřil se a tím na Billa blikl kovou ozdůbkou ve rtu.Bill se jenom pousmál a poté pomalu začal."Noo,takže.Už odmala sem vyrůstal v Magdeburgu",začal svůj příběh,kterej se však chystal pozměnit.A to v tom,že osoba,která právě seděla vedle něj,a tudiž měla být hlavní osobou jeho příběhu,byla prostě vynechána..."No,a tak sem se dostal až sem v snaze vydělat si na svůj dům a konečně se tak moci odstěhivat od mámy",povzdechl si a smutně si hodil malou sušenku mezi pootevřené rty.Najednou si všiml,že Tomův pohled pečlivě skoumá jeho tvář."Mám něco na puse?",zeptal se překvapeně a když ucítil,jak mu Tom lehce bříškem ukazováčku posunul do ůst kousek čokolády,malinko znejistěl.Tom se však na něj mile pousmál a poté se znovu vrátil pohledem k telce,ve které právě jela nějaká divná komedie,která Tom ani za mak nezajímala,a tak televizi hezky vypnul."Ted ty",zasmál se vesele Bill,ale s čím nerátal bylo Tomovo pokroutění tváří.Nikdy nemluvil s nikým o své minulosti..ještě jej prostě nikdo k tomu nějak nedonutil a nikdo se ani moc nevyptával,takže pro lidi byla Tomova minulost prostě tabu."Já o tom mluvím nerad",šepl a nejistě sklonil tvář k Billovo dlaním,které si hravě proplétali prsty."Proč?",zněla tichá otázka,která protnula ten tíživý klid v obýváku.Bylo slyšet jenom Billovo pofukování,jak ležel na zemi a spokojeně spinkal a nechával se Billem hladit na bříšku."Víš,já rodinu nemám…Tedy mám,ale…Bille,tohle se těžko říká,a ty určitě zas budeš mít tucet otázek a já prostě nechci na tohle tema mluvit",špitl tiše a najednou uviděl jak se Bill skulil do klubíčka a hlavinku si položil na polštářek."Myslím,že by se ti ulevilo",mile se na něj podíval,a bylo zvláštní,kolek bolesti v tom pohledu našel.Tom se na něj díval pholedem,kterej symbolizoval spíš neštěstí,než spokojenost…možná v tom byla i osamělost….Chudák Tom ani sám nevědel,jak se jeho rty pomalounku otevřela a ta sůvka z nich tiše vyskakovala přímo do Billovo oušek."Tak tedy fajn.Seš asi první člověk kterýmu to říkám,a vlastně si uplně cizí",začal a nechápavě nad sebou pokroutil hlavou…Ach Tome,kdybys vědel,že sem ti bližší,než všichni ostatní…
"Takže,původně pocházím z Loitche…jenomže když se …Tak takhle:já měl bratra Bille",šepl a nevinně se zahleděl do smutnejch očí toho krásnýho modela."Bratra…kterýho sem musel opustit,protože se naši rozvedli,a táta mě nasilu vzal až sem.Až ady v Berlíně si ymslel,že zapomene na mamku…a já že zapomenu na své dvojče…Zvláštní náhodou se také jmenoval Bill…Ono to už bude 12 let,co sem ho neviděl…Od táty sem se odstěhoval hned,jak sem dosáhl 18 a koupil sem si tenhle bytík,kde sem sice sám,ale celkem spokojenej…Bydlím tady jenom se psem,a občas tady mám společnost,ale to už mě stejně nebaví…Já nechci holky…nechci ani tátovy kamarády…",šeptal a Bill uviděl lehkýho záblesku slziček v bráškově očích.Tom se mu konečně zahleděl hluboce do očí."Ty ani newíš,jak dlouho sem si každé narozeniný přál jenom to,abychom se vrátili…každé Vánoce sem plakal,prosil…jenomže on mi raději o Billovy navyprávěl přiblblý hovadiny,ze kterých sem měl na něj zapomenout",vydechl a z očka mu stekla první slza bolesti."A když mi bylo 17 a pořád sem naléhal,že chci jít za Bille,uhodil mě.Bylo to poprvé co na mě vztáhnul ruku,ale naposled,protože sem se co nejdřívě odstěhoval.Ale na Billa sem jediným dnem nepřestal myslet…Pořád přemýšlím,jaké by to bylo říct-ahoj,sem tvůj bráška",usmál se sladce naivním ůsměvem…a ted už nebyl sám komu pomalounku a tiše stékali slzičky…

autor: B-Kay
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama