Listopad 2012

Můj zlobivej model 17.

30. listopadu 2012 v 14:25 | Saya |  Můj zlobivej model
(100x100, 22Kb)
autor: B-Kay

Tom ještě naposled nežně zapohyboval dlaní ve svém klíně a poté už jenom pocítil to nádherné uvolnění…Uvolnění,které se mu šířilo každou částečkou jeho chvějícího se těla,které ted leželo skoro nahé na chladné podlaze koupelny,jak se chudáček Tom dokonale mířenými doteky nedokázal udržet na nohách…Vlastně ani nevědel,proč se dnes uspokojil nežnými pohyby svého zápěstí…Nebyl to snad on,kdo vždy dostával od holky jenom tvrdé uspokojení,aby ji v mžiku mohl poskynout stejně silnej prožitek?!
Když si to takhle uvědomoval,ještě nikdy nebylo jeho vyvrcholení tak skutečné.Tak procítěné…Bylo to prostě skvělé,ale na neštěstí mu to nestačilo.Ukojil sice své touhy,ale to jenom nachvilku paralyzoval ty touhy,které jej ted zevnitř znovu sžírali…

Romeos

29. listopadu 2012 v 19:42 | Saya |  My life, my blog...
Tak jsem koukla na film Romeo a Romeo (Romeos), a... no... wow!!! Deskutečně krásný, tak nějak jinak zajímavý než většina filmů s gay tematikou... a navíc...

prosstě... Max mi vzhledem strašně připomíná Billa... pravda, Bill má trošku vyšší čelo, ale... =D já si prostě nemůžu pomoc <3 *zamilovanej pohled* =D

Můj zlobivej model 16.

29. listopadu 2012 v 14:25 | Saya |  Můj zlobivej model
(100x100, 22Kb)
autor: B-Kay

Billovy rty už dávno vypovězeli svou činnost.Ted už v podtstaě ani nebyli potřebny.Protože stačilo jenom vášnivé mazlení jejich jazyků k tomu,aby se oboum dvojčátkům málem podlomovala kolena.Tom nedobitně a hladově vycházel vstříc Billovým rtůmn,které náruživě toužili po těch jeho.Ani si nějak neuvědomovali,že sou oba dva ještě pořád celí mokří z neunávného deště,kterej se ted pomalounku měnil v pořádnou bouřku.A ta řádila nejen za oknama,ale i v Tomovým pokoji.Jejich mokrá těla se po sobě navzájem sklouzávala,a vlhké ruce hladili přemočenou látku oblečení.
Absolutně nepřemýšleli nad tím,že se právě oddávají něčemu,co je až neskrotně hříšné a zakázané,protože to ani jeden z nich tak necítil...

Můj zlobivej model 15.

28. listopadu 2012 v 14:25 | Saya |  Můj zlobivej model
autor: B-Kay

Ředitel pyšně nakračoval rychlími kroky spátky ke své vile,a sem tam se pokochal majetnickým pohledem nad svým domem.Že je chudáček model,kterej za ním tiše šlapal uplně přemoklej,si zatím vůbec nevšiml."Pojd Bille,všichni už na tebe čekají,chtějí,aby jim vyprávěl jaké sú agentury tam u vás v Magdeburgu",mile se na něj otočil a až ted s děsem v očích zjistil,že Billovo oblečení nemá na sobě kouska suchoučká nitky a jeho vlasy zářili,jakoby si je právě umyl."Prosim tě,kdes takhle promoknul?Půjčim ti nějaké oblečení svých synů?Měli mi mít tak tvou velikost",mluvil rychle,ale milým hlasem ,jak se oba dva najednou ocitli na ůzké chodbě,která však až nepříjemně rozšiřovala tu honosnost před nima."Ne,to je v pohodě.Už bych stejně chtěl jít domů",špitl Bill smutně jak nepatrně vykoukl z okna a u lípy pořád viděl sklíčenou postavu.Ředitel se na něj překvapeně otočil a proměřil si jej ustaraným pohledem.Zřejmě si vůbec nevšiml,že Tom pod jeho obrovským stromem dobrovolně mokne,zatímco se tady ostatní skvěle bavili.

Můj zlobivej model 14.

27. listopadu 2012 v 14:25 | Saya |  Můj zlobivej model
autor: B-Kay

Každý polibek je sémě hmotné lásky.
Thomas Browne
Přes pulzující kapky deště,které mu neustále stékali po tváři skoro ani neviděl,kam jej jeho nožičky oděté v bílých teniskách nesou.Vlastně ani Bill si na dnešku vůbec nedal záležet.Jeho oblečení působilo spíše volnějším stylem,dalo by se říci že až ležérním.Bylo mu šum a fuk,co si o něm-jako o modelovy pomyslí ty namyslené parády,které si o sobě mysleli,že jim ke kráse stačí šaty za několik sto euro a vlasy v nejnovějším stylu.To tedy ne!Tedy alespon Bill tuhle krásu vůbec neuznával a ani nehledal.Samozřejmě,že u něj měl ve vztahu význam i vzhled,ale daleko více se soustředil na vnitřní krásu a na celkové vyzařování člověka.Nepotřeboval u sebe nějakou namydlenou blondýnu jenom za to,že měla prsa trojky a její rty byli napouchlé od neustávajícího botoxu.Nechtěl ani nějakou roštěnku,pro kterou je jediná záchrana ve vztahu sex.Tohle opravdu nepotřeboval a ani po tom nikdy netoužil…
Hledal někoho,kdo si jej bude hezky hýčkat.Kdo mu bude lásku šeptat sladkými slůvky do ouška,když si budou v objetí usínat.Chtěl,aby se s ním jeho pravá láska nekonečně dlouho mazlila…Hledal někoho,kdo by po něm toužil…někoho,pro koho by znamenal smysl života.Někoho,s kým by konečně okusil tu hladovou chut dokonalýho milování…ale zároven by byla k němu ta osoba něžná a šla by na něj pomalounku,protože i přes to,že se dostal s holkou už celkem daleko,na samotnej konec se nikdy nedostal.Ještě nikdy žádná neokusila hebkost Billova nahého bříška,nebo smyslnost intimních partií jeho těla.Tyhle doteky chtěl prostě věnovat osobě,kterou bude milovat nadevše…Byl schopen se jí celej odevzdat se vším všudy…
Hned jak doběhl k mohutnýmu kmenu staré lipy,opatrně potřásl hlavou,jako pejsek,když se zbavuje přebytečné vlahy na svém těle.Jeho chvějící se dlaně se o sebe lehce otřeli,jak se jimi Bill snažil zahřát.Chtěl konečně zvednout pohled a podejít blíže ke kmenu,když se najednou jeho pohled zavrtal do té andělsky přitažlivé tváře,která byla stejně mokrá jako ta jeho,neli víc.Tomova obrovská mikina ležela na zemi vedle něj a pokorně se nechala smáčet občasnými kapičkami,které prošli skrz hustou korunu stromu.Bill nesměle zamrkal a poté sklonil svůj pohled k tričku,které ted dokonale obepínalo jeho ůtlé tělíčko.Tom hladově hltal každej centimetr bratrova těla,které v téhle pozici neskutečně svádělo,dokonce jej to nutilo vstát,podejít blíž a hladově se vpít do těch mírně narůžovělejch rtů,které byli patrně pootevřeny,jak Bill tiše dýchal."Měl by ses vrátit…tady akorát nastydneš",skrze pevně semknuté rty s kovovou ozdůbkou prošla tiše tahle věta..no dalo yb se říci spíše prozba,protože Tom už šílel z toho nádhernýho stvoření před sebou.Nevědel,jak dlouho se dokáže ještě ovládnout,a proto byla takováhla blízkost Billova těla více než nebezpečná.Bill však jej neposlušně zavrtěl hlavou a jak naschvál se pomalounku přibližoval k Tomovy,až dokud od sebe nebyli vzdáleni sotva deset centimetrů,jak si Bill opatrně sednul před Toma a zahleděl se mu hluboce do těch neskonale krásných a vábivých očí.
"Někdy přemýšlím,jestli bylo dobré se vrátit",špitl tiše a nechal,aby mu mokré vlasy zvlhčili kapičkami deště vyschlé rty.Tom se na něj smutně zahleděl a poté se rozhodl konečně po těch tří dnech s Billem bavit.
"Já sem prostě nepatřím Bille...nepatřím do tohohle světa,kterej se stal vlastně i tvým světem...J-Já nedokážu chodit na takovýhle akce s umělým výrazem ve tváři a strojeným ůsměvem.Prostě to pak nejsem já,a to bych nedokázal.Chci zůstat sám sebou.Sem prostě jenom Tom Kaulitz ubohej poslíček těchhle modelů",šepl a než pokračoval neochotně kývnul tváří směrem k vile,odkud se ozývala divná směsice různé hudby,kterou ani jeden z dvojčátek moc nemusel."Jenomže i když se na mě ted budeš zlobit Bille vím,že ani ty sem nepatříš",šepl a mile se zahleděl na svého brášku,kterej jej se zájmem sledoval a rozkošně přitom krčil maličkej nosík.
"Protože i když máš na sobě hadry za miliony,a já ne,stejně vím,že tady uvnitř je pořád to křehké tělíčko,které sem musel opustit",špitl a jemně položil svou dlaňna místo,kde někde hluboko pod tou hebkou kůži bilo Billovo zmatené srdíčko.
Bill malinko tlumeně vydechl a překvapeně sledoval Tomovu ruku,která už jaksi nezahřývala místo srdíčka,ale pomalým tempem mířila výš…Tom už chudáček ani sám nevědel co dělá…Byl tolik zmatený…Zmatený ale přitom plnej touhy po polibcích…
Pomalounku si ani neuvědomovali,že se jejich polohy těl náhle změnili,a Bill najednou ležel na mokré zemi,která smáčela jeho už i tak dost mokré oblečení a vlasy,avšak žádné kapičky už na něj nedopadali,protože nad ním drželo ochranu Tomovo tělo,které se nad ním lehce sklánělo.
Tomův horkej dech dopadal na Billovy smáčené tváře a jeho rty hladověli po jediném doteku těch bratrových.
"Tvé oči",špitl Bill nežně a lehce zvednul mokré dlaně,aby mohl pohladit Tomovu tvář ,která se do jejich doteku neskutečně opřela a nechala se jím doslova unášet."Bille jdi pryč prosím…",špitl Tom zoufale jak ucítil,že si ho Billovy zběsilé ručky táhnou pořád blíž a blíž ke tváře jejich majitele.
Ani nevědeli jak se to přesně stalo…najednou Bill ležel pod Tomem,kterej na něm byl položen celou svou váhou a lehce se skláněl k té malinové záři v podobě Billových rtů.Už už se jich chtěl lehce dotknout,když se najednou celou zahradou ozvalo volání ředitele,kterej Billa hezky hledal,protože se hosté začali mírně nudit.Tom si sklíčeně povzdechnul a sklamaně se posadil na své původní místo."Tak běž",zašeptal Billovy,kterej se šokovaně otíral rty,i když ještě k polibku ani nedošlo.Jeho očka se ještě naposled zabodla do těch Tomových a pak už se jeho smáčené tělíčko řítilo vstříc té snobárně…

autor: B-Kay

Můj zlobivej model 13.

26. listopadu 2012 v 14:25 | Saya |  Můj zlobivej model
autor: B-Kay

Tohle byl pro Toma pocit,kterej ještě s nikým nezažil.Nevědomky zakláněl hlavu a pevně přivíral zkřehlá víčka,jak se Billovy dlaně nežně potulovali po jeho hrudníku a jeho horkej dech narážel na Tomovy rty…O nic víc se nepokoušel.Jenom dýchal na Tomovy rty horkej vzduch se svých ůst,což mělo přímo svádějící efekt,protože Tom si Billa k sobě nevědomky tulil pořád víc a víc,a v duchu se modlil,aby už konečně to mučivé horko Billových rtů vystřídalo něco uplně jiného…něco nadpozemsky hebkého a přitom neuvěřitelně sladkého…Ano!Konečně si uvědomil,že touží po tom,aby jej ty nehorázně přitažlivé rty modela políbili.Jenomže si také druhá půlka jeho mysle,která ještě dokázala uvažovat reálně také hezky rychle uvědomila, že chce políbit svého bratra…To prostě nemohl…Nemohl dopustit aby jej to dlouhé osamocení pohlitilo natolik,že by byl schopný líbat své dvojče.Nemohl to udělat,protože vědel,že kdyby se i když jenom jednou políbili,pak by se Tom už neudržel a líbal by Billa dokud by nemohl dýchat pod nátlakem Tomova jazyka…A tohle prostě nešlo!

Medvíďata

25. listopadu 2012 v 17:19 | Saya |  My life, my blog...
Já jen... já prostě nemůžu... nemůžu se přestat smát =D
Právě jsem četla o nových medvíďatech medvědice Cory z Brněnské zoo a... =D no zmíňka...
posuďte sami =D

já za to nemůžu, ale mě se prostě vybaví Tom se dvěma holkama...=D

Můj zlobivej model 12.

25. listopadu 2012 v 14:25 | Saya |  Můj zlobivej model
autor: B-Kay

Tom se k němu totži nahnul na minimální vzdálenost tak,že mohl v pohodě spočítat všechny Billovy řasy lemující jeho nádherně vábivé očka.Opatrně chvějícími se bříšky prstů pohladil Billovo líce a poté mu nežně odhrnul vlásky,aby se dostal k jeho oušku na které lehce vydechl horkej vzduch tak,že se Billovy málem podlomila kolena."Tople ani není něco,co bys měl přeberat se mnou",smyslně zašeptal a nezpoměl se přitom spodním rtem při mluvení nežně otírat o Billovo ouško.Ten se chudáček tak třásl,že si myslel,že když Tom hned neodejde vybuchne na místě jako sopka.Bolestně přivíral víčka nad návalmi slasti,které mu působila až nesnesitelná blízkost Tomova těla.Dokonale pěstěné nechty zarýval až bolestivě do svých ruček,které byli pevně sevřené v pěst a rty měl semknuté tak pevně,jako by mu je někdo zalepil vteřinovým lepidlem.

Můj zlobivej model 11.

24. listopadu 2012 v 14:25 | Saya |  Můj zlobivej model
autor: B-Kay

"T-to jako vážně?",zeptal se Tom malinko napjatě,když uviděl Billa vesele vycházet z koupelny a v ruce držel bílou tubičku."No jasně že jo",usmál se vesele a už už si sadal za Toma."A ,a pomůže to?",zeptal se roztřeseně už jenom při té představě ,že se Bill bude dotýkat jeho holých zad.Tohle nedopadne dobře...neměl na to kývnout....
"Tak,svlíkni si triko",špitl Bill vesele,jakoby Tomovy oznamoval,že si koupil další nové džíny."Bille...já to asi není dobrý nápad",snažil se ještě chvilku odporovat Tom,i když asi sám poznal,jak falešně to muselo znít.Záda jej celá pálila a opravdu by ted nepřijal nic s větší radostí,než krásnou a dlouhou masáž....Jenomže od Billa?To raději ne...

Můj zlobivej model 10.

23. listopadu 2012 v 14:25 | Saya |  Můj zlobivej model
autor: B-Kay

"Hmm,tak co myslíš?",ozval se Bill veselým hláskem,jak spolu s Tomem našlapovali městem a přitom vesele pokukovali po výkladech obchodů.Toma samozřejmě upoutali spíše obchody s elektronikou,nebo hip-hopové obchůdky,zatímco Bill slintal nad každým výkladem s všemožným oblečením."Tebe to fakt tolik zajímá?",zeptal se jej pobaveně Tom,když jej Bill svou ručkou pevně táhnul do jednoho butiku,kde se mu hned na první pohled zalíbili jedny dokonale skvělé černé džíny.Ty prostě musel mít!
"Tak,a s tebou už nakupovat nikdy",řekl Tom rozhodně,jak otevřel dveře bytu,a jeho tělo bylo zatěženo asi třemi taškami,zatímco chudáček Bill držel ještě tři další."Ale no tak…dyt to byla švanda",zasmál se vesele ten černovlasej čertík a uličnicky Toma dloubl do nosu.
"Švanda",povzdechl si Tom unaveně a s neskutečnou radostí se svalil vedle Billa,kterej si spokojeně na gauči hryzal svou kost.Jakmile vedle sebe ucítil páníčka,na celou kost zapoměl a nechal se jím nežně hladit a jemně škrabkat za chlupatýma ouškama."Zítra by měli být ty fotky",řekl Bill malinko napjatě,ale přesto Tom viděl,že celej zářil.Jeho rtíky se pořád vlnili do sladce štastnýho ůsměvu a jeho očka jenom zářila,jak se na něj spokojeně zahleděl."Slušelo ti to",pípl tiše a nesměle sklonil pohled pod Billovým,kterej se razem ze štastnýho změnil v neskutečně pronikavej a vášnivej.Tom na něm tenhle pohled za tyhle dva dny nesnášel,protože neměl chut na nic jinýho,než povalit Billa na postel a ten pohled mu z výrazu tváře vyrvat divokými polibky.
V prostorným obýváku se razem částečky lehkýho vzduchu změnili na něco těžšího…něco,co oběma dvojčátkům nedovolovalo pořádně se nadechnout…něco co jako spalující žár pomalounku dostávalo každou setinku jejich srdíčka a oni se prostě nevědeli bránit…Vlastně ani jen netušili,co se to právě v jejich vnitřku odehrává…
Tom cítil,že i přes pomalu nastávající tmu ,která se opatrně rozlévala po pokoji ,mu na tváři nastupuje červen a jeho dlaně se nervozně potili a šuchali lem hrubé džínoviny.Billův pohled byl upřen přesně na jeho tvář.Využil toho,že se na něj Tom nedíval a tak si jej v tomhle intimním přítmí mohl dokonale prohlédnout.Jeho krásně zbarvená důhovka pozorně sledovala,jak se výraz jeho brášky pomalounku mění.Už to nebyl ten jistej a stoprocentní výraz,jako na začátku…a dokonce i když přešli jenom dva dny,poznal,že je Tom tedka malinko nesvůj."Tak děkuju",špitl Bill tence a malinko se pousmál.
"Mohl bych se jít vykoupat?",zeptal se a s lehkým ůsměvem vstal z křesílka,kde si dotedka nechával odpočívat své nožičky a zmožděnej zadeček."Jasně,ručníky sou támhle ve skříni,a šampon máš na poličke…jo a mýdlo je-",začal ale Bill jej se sladkým zatřepáním tváře zastavil."Děkuju,snad to najdu",usmál se a s veselým výrazem ve tváři postupoval ke koupelně."Tomi?",špil ještě těsně předtím,než se klouby jeho dlaně vůbec dotkli dvěří."Hmm?",zeptal se Tom a zvědavě pozvednul jedno obočí."Dal bys papu Tomasovy?",Billova tvář se tedka jevila jako tvář nejnevinnějšího andílka,zatímco ta Tomova se zvlnila do znechucené grimasy."Prosím",zaštkal a upřel na Toma psí očička."Fajn,a kde ta chlupatá koule vlastně je?",zeptal se a neohrabaným spůsobem se sesunul z pohovky,čímž si vysloužil Billův spokojenej smích."Nahoře u postele",špitl a poté se konečně zavřel v koupelně.
A chudáčkovy Tomovy nezůstávalo nic jinýho,než nasupeně vyšlapat schody nahoru ,vyndat té malé potvůrce prázdné misky s vodou a jídlem,a poslušně je znovu doplnit.Neobešlo se to však bez znechucených pohledů a divných úšklebků,které vrhal na morčátko,nesměle krčící se u okraje akvárka, ve kterém jej Bill měl,a když na něj Tom vyplázl jazyk,vyplašeně se schovalo do svého domečku.
Poté se spokojeně vrátil znovu na svůj gauč,a už byl rozhodnut nenechat se ničím a nikým vyvést ze své relaxace,která však trvala asi pět minut,než se dveře koupelny pomalounku otevřeli xD a do obýváku vešel Bill zabalen jenom v Tomovým modrým a neskutečně heboučkým župánku.Hned,jak Tom uviděl tu nádherně přitažlivou osůbku zahalenou pouze v jeho županu zasekl se a překvapeně hleděl na Billa,kterýho nožičky vytvářeli na podlaze vlhké stopy."Já nenašel ručník,mohl sem si pujčit župan?",zeptal se nesměle a několika krůčky se přiblížil k bráškovy,kterej an ěnj malinko zaraženě hleděl."J.-jo…tedy jasně,v pohodě",na tváři jako mávnutím kouzelnýho protku vyčaroval zářivej ůsměv,kterým Billa malinko poveselil."Tak děkuju",usmál se Bill a spokoejně se posadil na gauč vedle Toma.Tohe byl prostě jeho zvyk-vždycky po koupání namazal své unavené tělo tělovým mlékem s vůní hořkých mandlí a jenom v župánku běhal po bytě.Do pyžama se pak převlíkl až těsně před spaním.Tedy když se vlastně jeho trenkům a triku na spaní dá vůbec říkat pyžamo."Seš v pořádku?Seš nějakej smutnej hmm?",zeptal se tichým hláskem,když v Tomově tváři spatřil menší náznak únavy a ještě něčeho..co však ještě nevědel identifikovat.Tom konečně opustil tu tíživou myšlenku,že pod jeho župánkem se ukrývá Billovo nahé tělo a mile se na něj zahleděl."Sem jenom unavenej a tak nějak nesvůj",povzdechl si a když spatřil Billův milej ůsměv nedokázal jinak,než opětovat mu to sladké rozevření těch vábivých rtů.
"Tak co kdybych tě namazal hmm?Myslím tedy masáž,mě to vždycky pomůže",usmál se a chudák Tom se ani nestihl zorientovat a Bill jako raketka utíkal do koupelny pro své mléko,aby jím Toma mohl namazat.Vědel,že tohle jeho brášku určitě upokojí a konečně se bude moci dokonale uvolnit….

autor: B-Kay

Můj zlobivej model 9.

22. listopadu 2012 v 14:25 | Saya |  Můj zlobivej model
autor: B-Kay

Tom se zvědavě rozhlížel po všech těch lidech,kteří si pečlivě připravovali všechno svoje potřebné náčiní,na fotografování jeho brášky.Ten totižto ted už poslučně hačal vedle v místnosti,kde jej maskérka upravovala přesně podle toho,jak by měl na těch fotkách vypadat.Toma zatím požádal,aby počkal tady přes maskérnou,a on tedy jako hodnej bráška poslechl.Stejně by se doma nudil a tal velice rád přijmul Billovu prozbu,aby šel s ním.
Malinko znudeně si nohama podupoval známou melodii a do toho se rozhlížel pokaždé,když z maskérny vyšla nějaká osoba."Ale,Tome",ozval se za ním pobavenej hlas,kterej jak Tom poznamenal určitě patřil osobě,kterou tady moc potkat nechtěl,ale bylo by více než nepravděpodobné,kdyby tady ředitele nepotkal.Tahle agentura byla přeci jeho.

Můj zlobivej model 8.

21. listopadu 2012 v 14:25 | Saya |  Můj zlobivej model
autor: B-Kay

"Tak,a tohle ja naše babička",šepl Bill s ůsměvem,a prstíkem lehce dloubal do fotografie ,ze které se na nich usmívala starší pani s veselou tváří,a hravými očičky.Tom se malinko nahl přes Billovo rameno,aby viděl na další z fotek,které mu Bill ukazoval.Bylo až neskutečné,že Bill sebou nosil plnej album různejch foteček a obrázků.Tom se zmateně díval po všech těch tvářích,které už neviděl tak strašně dlouho,že už pomalounku jeho pamět jejich tváře vynechávala."A takhle ted vypadá mamka",špitl a podal bráškovy do rukou fotku,kterou fotil na sedmnácté narozeniny.Tehdy byla Simone moc štastná,protože konečně poznala muže,kterej ji dokázal vykouzlit na tváří sladkej ůsměv.Gordon byl konečně ten typ chlapa,který se k ní i pdole Billa perfektně hodil.

Můj zlobivej model 7.

20. listopadu 2012 v 14:25 | Saya |  Můj zlobivej model
autor: B-Kay

Tom si opatrně setřel všechny zvyšlé slzy a tiše vstal.Nejistě pohlédl na schodiště...Bill měl pravdu...Měl pravdu ve všem co řekl.A Tom si také až ted uvědomil,že Bill býval už jako malej kluk vždycky slabší a křehší než on.Proto nedokázal ve své malé zmatené hlavince pochopit,proč Tomi najednou odešel.Ale zase byla tady až příšli ochotná mamka,která mu to všechno naservírovala na podnose plném lží...Tom nemohl uvěřit,jak moc jim rodiče byli schopni ublížit...
Pomalými a nadevše opatrnými krůčky tiše šlapal do horního patra,kde mu hned padl pohled na klubíčko krčící se u rohu postele.Hned poznal,že to křehké tělíčko patří už tedka jeho dvojčeti.Ještě pořád si nemohl zvyknout,že ten otravnej namyšlenej a neskutečně rozmazlenej model je jeho bratrem...ba ne,byl něco víc-protože dvojče je něco mnohem silnější,než jenom obyčejnej bratr...Byl jeho druhou půlkou...Kdyby tak šel vrátit čas.Bránil by se zuby nechty tátovy,kterej jej nasilu odvážel do Berlína.Ještě ted měl až moc dobře v paměti uchovanou poslední noc v Magdeburgu....

Můj zlobivej model 6.

19. listopadu 2012 v 14:25 | Saya |  Můj zlobivej model
autor: B-Kay

" Víš bylo by zvláštní jej znovu potkat po tak dlouhé době…Ale nepřeju si nic jinýho,než abych jej ještě jednou uviděl…tak strašně mi chybí,že sem po něm pojmenoval i psa…připadám si směšnej",špitl tiše a sklamaně sklonil tvář,aby Bill neviděl,že tiše brečí….Tomu se však konečně všechno vyjasnilo… Jak mohl věřit tím hloupým řečem a takhle jim naletět?!Jak to mohli vůbec rodiče udělat,že je takhle chtěli rozeštvat…a dokonce se to i podařilo…alespon tedy v jedném případě…
"Pujdu si už lehnout ano?Zejtra mám to focení tak…dobrou Tome",šepl Bill a dřív než stihl Tom zvednout sklíčenej pohled,byl Bill už pryč…

Keep calm because...

18. listopadu 2012 v 17:00 | Saya |  Tokio Hotel

a byli tady i v nejtěžších chvílích a já jim za to děkuju

Bill (2007)

18. listopadu 2012 v 16:00 | Saya |  Favourite Photos

Tomi (2003)

18. listopadu 2012 v 15:00 | Saya |  Favourite Photos

Můj zlobivej model 5.

18. listopadu 2012 v 14:25 | Saya |  Můj zlobivej model
autor: B-Kay

"Tak hele.Bille,já respektuji tvé pohodlí,respektuji i to,že nechceš nastydnout,respektuji dokonce i to tvoje chlupaté prase,a tak tě prosím,abys alespon v jedném respektoval ty mě-a to v tom,že mi nebudeš tyhle blafy dávat k večeři,ano?",řekl Tom a jeho hlas zněl až moc přísně."Tak fajn,udělej si něco sám.Já chtěl být jeno milej",povzdechl si Bill,vzal si uraženě svůj talířek a odpochoval nasupeně do horního patra,kde už mu Tom nachystal peřiny...
Když už byl dost daleko od kuchyně,aby jej měl Tom šanci zahlédnout,ohrnul nad tím hnusným blafem nos a položil ten talíř na noční stolek vedle postele.Z kapsy tepláčků si vytáhnul jednu tyčinku,do které se schuti zakousl...jenomže když si uvědomil,že by bylo blbý,odnést tam zase spátky tu delikatesu,donutil se to sníst...Tom by se tedka na něm nasmál k popukání,kdyby vědel,že se chytil do vlastní pasti.S odporem ve tváři spolknul i poslední sousto a pak vesele cupkal bosými nožičkami spátky do kuchyně,aby mohl talířek odložit do dřesu.

Můj zlobivej model 4. (2/2)

17. listopadu 2012 v 14:25 | Saya |  Můj zlobivej model
autor: B-Kay

"Proboha Tome,promiň",zaštkal tiše Bill a rychle podal Tomovy svou ručku.Ten ji nejistě přijmul a poté se na Billa rozzlobeně zahleděl."Tos udělal schválně",sykl,jak si oprašoval špinavé oblečení.Bill prudce vypulil svoje kukadílka a na tváři vykouzlil pohled naivnýho štěněte,které ani samo newí,co se stalo."Schválně?A proč bych to jako dělal?!Sem se pošmykl no",povzdechnul si a pomalu sklonil svou nnadmíru přtažlivou tvář."Fajn,promiň..tak jdeme?",zeptal se, a už jenom touhle otázkou vykouzlil na Billově tváři nadšený ůsměv."Tople bude uplně skvělý,já cítím,Tome,že si budem skvěle rozumět.A koupím ti fúúru skvělej věcí",pištěl Bil,kterej vesele cupkal před Tomem,kterej mohl jenom nevěřícně zírat na ten výjev před sebou.A to si vždycky myslel,že když je někdo modelem,že alespon trošičku vážný ,jenomže tohleto se spíše chovalo jako malé dítě.A navíc někdy dost otravné…

Můj zlobivej model 4. (1/2)

16. listopadu 2012 v 14:25 | Saya |  Můj zlobivej model
autor: B-Kay

"Co sis to udělal?",vykoktal se nakonec zmateně a nedokázal se v chování tohohle neskutečně vábivýho modela vyznat.Ještě před chvilkou vypadal jako by stál před nacpatým molem nějakejch porodců-naškrobenej a tak nějak nepřirozenej,ale přesto přitežlivej...jenomže tedka to byla uplně jiná káva....Byl neskutečně ...jak yb to řekl.Nemohl přeci říct o cizím klukovy že byl moc hezkej...ale v sobě si to říkat mohl.Protože Bill tedka vypadal božsky.A ještě ten hlas...Tom si prostě dal dohlavy,že tohohle modela si skrotí na krotké zvířátko,a že právě on projede tou zdí ledu,přese kterou ten modýlek nikoho nepouštěl .Na povrchu mohl být chladným a rozmazleným,no uvnitř takovým určitě nebyl...Tom cítil,že ne.
"Jenom sem se upravil.A ted určitě vypadám jako mátoha",Bill se po dlouhé chvilce vspamatoval a znovu tady byl rozmaznánek,kterej chtěl Tomovy strpčit život.Jenomže jak tak hleděl do jeho dokonalejch očí,cítil něco divnýho...Ten pohled...tak krásnej...

Můj zlobivej model 3. (2/2)

15. listopadu 2012 v 14:25 | Saya |  Můj zlobivej model
autor: B-Kay

"Proboha Tome,promiň",zaštkal tiše Bill a rychle podal Tomovy svou ručku.Ten ji nejistě přijmul a poté se na Billa rozzlobeně zahleděl."Tos udělal schválně",sykl,jak si oprašoval špinavé oblečení.Bill prudce vypulil svoje kukadílka a na tváři vykouzlil pohled naivnýho štěněte,které ani samo newí,co se stalo."Schválně?A proč bych to jako dělal?!Sem se pošmykl no",povzdechnul si a pomalu sklonil svou nnadmíru přtažlivou tvář."Fajn,promiň..tak jdeme?",zeptal se, a už jenom touhle otázkou vykouzlil na Billově tváři nadšený ůsměv."Tople bude uplně skvělý,já cítím,Tome,že si budem skvěle rozumět.A koupím ti fúúru skvělej věcí",pištěl Bil,kterej vesele cupkal před Tomem,kterej mohl jenom nevěřícně zírat na ten výjev před sebou.A to si vždycky myslel,že když je někdo modelem,že alespon trošičku vážný ,jenomže tohleto se spíše chovalo jako malé dítě.A navíc někdy dost otravné…


Můj zlobivej model 3. (1/2)

14. listopadu 2012 v 14:25 | Saya |  Můj zlobivej model
autor: B-Kay

"A to si jako myslíš,že ti tu krysu vezmou do hotelu?",Tomův hlas zněl spíše pobaveně,protože moc dobře vědel,že zvířata tam nemají co dělat,ale moc rád by si vychutnal Billův ksichtík,když by mu hotelová služba hezky vynadala."Cože?A-ale já myslel,že budu bydlet u tebe",špitl Bill a uvnitř si gratuloval nad dokonale zahraným divadílkem zmateného andelíčka."P-počkat,jak u mě?",žbleptl Tom nechápavě a pozoroval,jak se Bill při řízení smutně kouká na okolité domky."Víš,já nemám rád hotely.A Harry mi slíbil,že-",chudáček ani nemohl pokračovat a už byl zbrzděn Tomovým nevěřícným zvýsknutím."Tak Harry ti slíbil",povzdechl si a složil hlavu do dlaní."Do čeho sem se to dal?!",šepl zroněně spíš sám pro sebe ,a jelikož měl tvář v dlaních,nemohl si všimnout,jak se Bill na něj pobaveně ušklíbl.Tohle ještě není všechno Tome...ty si mě tedka užiješ víc než dost...

Můj zlobivej model 2.

13. listopadu 2012 v 14:25 | Saya |  Můj zlobivej model
autor: B-Kay

"Skvělý",vydechl Tom sklíčeně a ani se neunouval podívat se,co za modela to z Magdeburgu přijel."Takže Tome,tohle je Bill ",usmál se zářivě ředitel a rukou ukázal na chlapce stojícího opodál.Tom tedy nakonec sklíčeně vydechl a poté se uráčil zvednout svou tvář k nově příchozímu…
Jeho oči se rozšířili náhlym poznáním,a jeho ůsta se malinko pootevřela překvapením.Nevědel,zdali si z něj ředitel i tahle osoba utahují,ale nedokázal spustit z toho kluka oči.Jeho postava byla zcela jiná,než doted mohl u někdejších modelů zahlédnout.Ůzké boky mu lemovali černé džíny,a spod černýho upnutýho trika vykoukali jenom dvě štíhlé ručky,kde na levé z nich bylo ozdobným písmem napsáno:Freiheit 89 …Tom nevědel,co měl tenhle nápis symbolizovat,ale ted se na to ani soustředit nechtěl.Jeho pohled postupoval až k chlapcově tváři,kterou zdobili muší černé brýle,které schovávali snad tu nejkrásnější část chlapcova těla,které podlehlo nemálo holek.

Můj zlobivej model 1.

12. listopadu 2012 v 14:25 | Saya |  Můj zlobivej model

autor: B-Kay

Takový ospalý město…Očka vysokýho chlpace,kterýho vlasy byli spleteny do pevných dredů se rozhlíželi po ospalým městečku,které v tuhle skorou ranní hodinu ani nemělo potuchy o jeho skažené náladě.Otráveně natočil tvář,aby se mohl podívat na drobné klubíčko,které se chulilo na postely a spokojeně oddechovalo,avšak hned na to tvář vrátil spátky a znovu upnul pohled na město.Jeho tělo zakrývali pouze široké trenky,které si na sebe před chvilkou spěšně hodil,aby tady nechodil nahatej.I když ,vadilo by to někomu?!Jí určitě ne,a jemu možná také ne.Vlastně by mu to možná bylo malinko nepříjemný,ale to mu ted bylo v tuhle chvíli jedno…
Utápěl se ve vlastní sebelítosti a litoval,že tehdy vlastně dovolil,aby jej táta odvezl…Jenomže byl tak malinkej...a nedokázal se bránit.Prostě tehdy ještě musel poslouchat.A proto když mu rodiče zasadili ten nejtvrdší ůdeř,nezbývalo mu nic jinýho,než nemě poslouchat a trpět vevnitř…

Dess č.?

10. listopadu 2012 v 18:04 | Saya |  My life, my blog...
Takže... nastavuju novej dess, číslo řešit nebudu, protože opravdu nevím...
Ale to hlavní... Vzhledem k tomu, že v tom mám nějaký...no... věci, co mi nesedí, tak se neděste, když to teď jště nebude úplně v cajku...

Ano, vím, že je ten dess oproti jiným mým designům jednoduchej, ale to vyl účel... jednou trochu jednoduchosti a pak se možná vrátím k dessu, kterej jsem tady měla snad nejdýl, a na kterej jsem použila obrázek od Alleg...
tak zatím...

PS: Za nějakou dobu tady přibyde i náhled jak to má asi vypadat...
EDIT: Ok, tady máte náhled
...A kdyby někomu vadilo to bílý písmo, tak napište, můžu změnit na černý (myslím, že to taky nevypadalo špatně) ;)
A taky se mi zdají ty nadpisy moc malý, jen... nějak jsem za tu dobu co mám blog zapomněla, jak tohle změnit, tak kdyby někdo poradil...

Síla tvého hlasu 52. - KONEC

10. listopadu 2012 v 14:25 | Saya |  Síla tvého hlasu
autor: B-Kay

"Devatenáct, dvacet," Tom počkal ještě několik vteřin a teprve pak s veselým úsměvem zvedl tvář a zadíval se kolem sebe. Billa našel téměř okamžitě. Nemusel jej dokonce ani hledat. Sám mu vletěl do náruče a láskyplně se k němu přitulil.
"Podívej,"zašeptal mu do ucha a ukazováčkem ukázal na velikou hromadu polštářků, která se skutečně nepřirozeně chvěla, ze spodu dokonce vykoukali dvě malé nožičky.
Pohledy obou byli plné lásky, s neskrývanou něhou sledovali svou malou ratolest, ukrývající se pod kupou velikých polštářů a i když Tobiho úkryt nebyl dokonalý, stačilo jim jenom to, že to malé dítě věřilo ve svou šikovnost a těšilo se z každé další vteřinky, po kterou nebylo odhaleno.
Bill byl dokonce sám překvapen, jak šikovný byl. Na to, že teprve před měsícem oslavili jeho první narozeniny, to byl skutečně vnímavý a veselý chlapeček.

Síla tvého hlasu 51.

9. listopadu 2012 v 14:25 | Saya |  Síla tvého hlasu
autor: B-Kay

Ben pomalu kráčel rozkvetlou zahradou směrem k houpačce, která byla v dětství středobodem Tomovy pozornosti a také místem, kam vždy po škole s nadšením utíkal a se zavřenýma očima byl unášen do světa svých představ.
Ben nemohl uvěřit, že od chvíle, kdy tu houpačku postavil, samozřejmě za pomoci svého malého synka, uběhlo již několik let a uzlíček, který pečlivě držel v náručí, byl skutečně jeho vnukem.
Sklonil tvář, aby se mohl podívat na miminko, které bylo sotva větší od dětské panenky. Svýma velikýma hnědýma očima a smetanově bledou pokožkou však panenku skutečně připomínalo.
Stejně jako Bill.

Síla tvého hlasu 50.

8. listopadu 2012 v 14:25 | Saya |  Síla tvého hlasu
autor: B-Kay

Čtvrtý zázrak…
Bill se v té chvíli cítil, jakoby se náhle ocitl v jedném ze svých snů. Několik dlouhých vteřin sledoval uplakaným pohledem drobnou, úhledně zabalenou krabičku, kterou Tom roztřeseně svíral mezi prsty a myslí přitom nevědomky zabloudil ve svých vzpomínkách.
Jednotlivé obrazy vzpomínek viděl již rozmazaně, přesto jakoby ještě nedýchali minulostí. Nebylo to přeci tak dávno, kdy byli jeho čerstvou součástí a možná byl právě díky nim člověkem, který si vážil každého dalšího dne, stráveného v Tomově blízkosti.
Viděl sám sebe, jako malého chlapce, kterého zamilovaný pohled, se nedokázal odtrhnout od kluka, který jej již jako dítě, zcela pobláznil. Jedna z hezkých vzpomínek byla vzápětí přerušena dost ošklivou a bolestivou. Viděl se, jak sedí na schodech u dveří jejich domu, hlavu si podepíral dlaní a uslzenýma očima sledoval, jak mu ze živote odchází to nekrásnější ještě dřív, než to vůbec stihl skutečně poznat.
Další vzpomínky byli ještě rozmazanější.

Síla tvého hlasu 49.

7. listopadu 2012 v 14:25 | Saya |  Síla tvého hlasu
autor: B-Kay


Bill se beze slova rozhlédl kolem sebe a sklonil tvář. Všechno kolem něj bylo uplně perfektní.
Stačilo jenom malinko zvednout tvář a do očí jej udeřili desítky dárků, jak pro něj, tak pro miminko, různě zbarvené balónky, krásná kytice květů dokonce i nějaké dobroty.
Měl kolem sebe osoby, které pro něj znamenali celý svět a přesto si nemohl svého štěstí užívat. Jedna osoba totiž pořád chyběla. Už od rána…

Síla tvého hlasu 48.

6. listopadu 2012 v 14:25 | Saya |  Síla tvého hlasu
autor: B-Kay

Následujících několik týdnů se Billův i Tomův život kroutil v okruhu nekonečného vysvětlování a sledování reakce svých blízkých na veliký okamžik, který na všechny teprve čekal. Billovo těhotenství se pomalounku chýlilo ke konci. Na začátku devátého měsíce jsi byl ještě jistý, že to díky podpoře lidí, které miloval zvládne, v polovině pomalounku začínal pochybovat, zdali neměla jeho lékařka pravdu, když říkala, že jeho tělo takový nápor jednoduše nezvládne a ke konci devátého měsíce jejím slovům poprvé uplně uvěřil.

Síla tvého hlasu 47.

5. listopadu 2012 v 14:25 | Saya |  Síla tvého hlasu
autor: B-Kay

Tomovy kroky pomalu ale jistě směřovali do kuchyně.
Mohlo být něco po jedné ráno, ale on se přesto v postely déle neudržel. Nemohl spát. V Billově blízkosti mu sice bylo moc krásně, ale spánek přesto nepřicházel a každou vteřinou mu bylo akorát hůř a hůř. V krku měl knedlík, oči měl jistě zčervenalé, jak si je neustále otíral, jenom aby nevyronil jedinou slzičku.
Před vchodem do kuchyně se ještě jednou zhluboka nadechl, napravil si dlouhé tričko a se skloněnou tváří tichounce vešel. Chtěl se jít jenom napít a opláchnout si tvář proudem studené vody, aby mu konečně bylo líp a přestal se trápit kvůli věcem, které za to zřejmě nestojí.

Síla tvého hlasu 46.

4. listopadu 2012 v 14:25 | Saya |  Síla tvého hlasu
autor: B-Kay

"Lásko prosím, dej to pryč, už se na to nedokážu déle dívat,"Bill pevně stiskl víčka a nosem se zavrtal do Tomova trička. Sevření Tomových dlaní kolem Billových boků mírně zesílilo. Snažil se přijít na to, jak by jej měl uklidnit, ale při pohledu na obrázky, které měli před sebou, i jemu došlo mírně špatně.
"Nikdy bych si nepomyslel, že to vypadá takhle,"zašeptal a znechuceně si skousl spodní ret.
"Ale na druhou stranu je to krásné Bille, protože právě takhle se rodí miminka,"pousmál se a raději uposlechl Billa, který si zakrýval oči dlaní a rychle převrátil hned několik listů.
"Nezvládnu to. Nechám si jej uvnitř sebe a hotovo,"mumlal skrz škvírky mezi prstama a odmítal se do té knížky ještě podívat...

Síla tvého hlasu 45.

3. listopadu 2012 v 14:25 | Saya |  Síla tvého hlasu
autor: B-Kay

"Tak Bille, podívejme se na ten váš poklad,"slova Billovy lékařky vykouzlila úsměv na tváří obou chlapců. Bill si vesele skousl rtíky a nedočkavě se zavrtěl. Pečlivě sledoval pohyby dlaně své lékařky, která zvláštním přístrojem snímala jeho bříško a nemohl se dočkat okamžiku, kdy se na obrazovce zjeví tělíčko jejich dítěte, které bylo ve čtvrtém měsíci již poměrně vyvinuté.
Tom nemohl odtrhnout pohled od Billova bříška. Bylo krásně vypuklé a bylo domovem jejich miminka. Představoval si, co se právě v téhle chvíli děje s jejich dítětem.
Vnímá jejich blízkost?
Cítí, že se na něj právě v téhle chvíli dívají?

Síla tvého hlasu 44.

2. listopadu 2012 v 14:25 | Saya |  Síla tvého hlasu
autor: B-Kay

"Už se tam nedívej Bille. Potřebují si jenom promluvit, dlouho se neviděli,"vydechla Klaudie tichým hlasem ve chvíli, kdy Bill opět vyděšeně trhl hlavou směrem ke dveřím, odkud se právě ozýval Tomův zvýšený hlas. Nevypadalo to, že by vedli klidný rozhovor o tom, jak moc jeden druhému chyběli.
"Jsem důvodem jejich hádky já?,"Klaudie na krátkou chvilku pohlédla do nevinných očí, ve kterých dokázala přečíst jenom to, jak moc vyděšené byli. Proto neváhala ani vteřinku, posadila se vedle Billa a přitulila jej k sobě přesně tím způsobem, jakým si jej tulila i ve chvíli jeho návratu z nemocnice.
Opatrně sevřela jeho křehké tělo v náručí a hluboce si povzdechla. Cítila, jak se Bill zavrtal do jejího vřelého objetí a na krátkou chvilku přivřel víčka.

Alles gutte

1. listopadu 2012 v 17:35 | Saya |  My life, my blog...
Je zajímavý pozorovat, kolik lidí vůbec ví, že existuju, kolik by bez facebooku nevědělo, že mám narozky a kolik je natolik líných, že ani SMSku nnapíše =D

Ne, zasee necítím změnu =D Roky mizí... a mě drží jen vidina toho, za jak dlouho budu moc opustit tuhle úžasnou zemi a žít jak chci... Akorát si prozpěvuju "předemnou prázdnej tác, na něm mejch sedmnáct..." =D A když tak nad tím přemýšlím - taky všechno nej Darkbeth =D
Před chvílí jsem se vrátila z Ideonu z přípravy tzv. burzy škol... a jsem ráda, že nás pustili o skoro 2 hodiny dřív, než by měli... a nejlepší na tom je, že tím mám splněný obě dvě akce školy, které za studium musím mít... No, dort ani pizzu nebo tak něco jsem vůbec neměla... a když jsem si v "mekáči" chtěla dát ovocnej kelímek, dozvěděla jsem se, že jsou v tom jablka... tmůj dnešní oběd byl kousek ananasu z měkáče a protože právě umírám hlady... tak jdu dolů na véču - snad to bude poživatelný =D
Takže zatím... =)

Síla tvého hlasu 43.

1. listopadu 2012 v 14:25 | Saya |  Síla tvého hlasu
autor: B-Kay

"Nemůžu tomu uvěřit,"Tom šťastně zavzdychal do Billových dlouhých vlasů a sevřel jeho křehounké tělo ještě víc.
V tu chvíli si připadal jako malý kluk. Chtělo se mu smát, pištět radostí a vykřičet do celého světa, jak moc byl šťastný a také to, kdo byl důvodem jeho štěstí. Nezáleželo mu na tom, jak by zareagovalo okolí. Nacházel se ve stavu, kdy by dokázal jít proti všem. Proti celému světu, který se řídí dle nesmyslných pravidel a vztahy stejných pohlaví zavrhuje. Cítil se hloupě proto, že kdysi něco takového také uznával. Vysmíval se klukům, který našli své štěstí v náručí jiného kluka a náhle byl jedním z nich a byl to pro něj ten nejkrásnější pocit na světě. Bill změnil jeho pohled na svět. Všechno bylo náhle uplně jiné a ani on sám se nepoznával. Při pohledu na Billa, tulícího se k jeho hrudníku s láskyplným úsměvem na rtech si byl jistý, že nikdy nebude litovat svého rozhodnutí vrátit se zpátky tam, odkud kdysi tak bezhlavě utekl.