Síla tvého hlasu 42.

31. října 2012 v 14:25 | Saya |  Síla tvého hlasu
autor: B-Kay

Cestou domů ani jeden z nich nepromluvil.
Oba nečinně hleděli před sebe, utápěli se ve svých vlastních myšlenkách a podivných představách a vyhýbali se pohledu na toho druhého. Ani jeden z nich netušil, jak by spolu měli začít mluvit. Čím by měli přerušit to nekonečné tíživé ticho, které je pronásledovalo od chvíle, kdy opustili nemocnici ?!
Tom si skousával rty, v dlaních pevně drtil volant auta a snažil se soustředit na cestu před sebou, ale bylo to uplně zbytečné. Před očima neměl cestu, dokonce ani domy, které míjeli. Před očima se mu, jako v zrychleném filmu, střídali různé obrazy. Bill s velikým bříškem, dětská postýlka v jejich pokoji a kolem ní množstvo dětských hraček, dokonce viděl i samotného sebe, jak se s láskyplným úsměvem skláněl k miminku uvnitř postýlky. Ty představy mu přišli tak kouzelné, že mu bylo přímo do pláče, jakmile si vzpoměl na slova lékařky.
Byl si jistý, že Billa jistě ovlyvnili. Byl si jistý tím, že jej dělí jenom minuty od toho, kdy mu Bill oznámí, že by byl potrat zřejmě nejlepším řešením a Tom by mu nemohl nic vyčítat. On sám by něco takového nezvládl. Kdyby byl na Billově místě, zřejmě by také volil potrat, i když by to bylo vůči jejich dítěti pěkně sobecké. Nemohl po Billovy chtít, aby si to maličké nechal, protože by to ani on sám neudělal.
Chtěl se smířit s myšlenkou, že o to maličké přijdou. Chtěl být silný a chtěl být Billovy patřičnou oporou, ale bylo to opravdu těžké. V Billově bříšku rostl nový život. Život, který byl nádherným důkazem jejich hluboké lásky, ale také důkazem toho, jak drobná je hranice mezi obětí a lidským sobectvím.
"Měl si zahnout doleva,"ze zamyšlení jej probudil Billův tichounký hlas. Vůbec si neuvědomoval, že se již nacházeli na dlouhé ulici, vedoucí k jejich domům a když se kolem sebe lépe zadíval, uvědomil si, že skutečně zabočil zlým směrem. Zvedl nesmělý pohled k Billově tváři, chtěl se mu ním také omluvit, protože promluvit by zřejmě nedokázal, ale Bill se na něj nedíval.
Nedokázal se na něj podívat a spatřit v jeho očích odpověd´na otázku, kterou ze tří možností, by si vybral on sám. Byl si jistý tím, že Tom nebude souhlasit s tím, aby si dítě nechali. Jistě bude přihlížet na Billův zdravotní stav a ten je pro něj přednější, než jejich miminko.
Zhluboka se nadechl a snažil se smířit s tím, že drobeček, který rostl uvnitř něj už vyše měsíce, aniž by o jeho přítomnosti věděl, se jednoduše nenarodí. Tom mu jistě nedovolí podstoupit to riziko a Bill byl až příliš slabý na to, aby o jejich miminko bojoval sám...
Tomovo auto zastalo před Billovým domem, beze slova z něj oba vystoupili a mlčky kráčeli dovnitř. Liby byla ve školce, Simone v práci a tak měli dům jenom pro sebe. Bill nejistými kroky vystupoval po schodech nahoru a Tom jej se skloněnou tváří následoval.
Cítil se poněkud provinile. Jakoby to všechno byla jenom jeho chyba. Bill jej ted´ jistě nenávidí za to, co mu provedl a za to, čemu bude muset kvůli jejich milování čelit. Jak by se mu měl omluvit ? A jak by vlastně měla znít jeho omluva? Měl se mu omlouvat za to, že spolu měli sex? Od dvou zamilovaných lidí se přeci očekává, že se spolu budou dřív nebo později milovat a Tom opravdu nemohl tušit, že to i v případě dvou kluků může mít takové následky.
Nejhorší na tom všem však bylo, že toho vůbec nelitoval. Od chvíle, co se dozvědel, že Bill čeká jeho miminko, se cítil opravdu šťastný. Jeho život mu náhle přišel přímo kouzelný. Měl Billa, lásku svého života a zároveň měl získat další osobu, která by se stala středem jeho vesmíru. Nic jiného pro něj nemělo takovovu cenu, jako Bill a jejich miminko.
Ale jak mu to měl povědět ?! Jak by jej měl poprosit, aby si to miminko nechal ?!
"Měli bychom si promluvit a rozhodnout se, co uděláme,"Bill za nima zavřel dveře a se skloněnou tváři se postavil hned naproti Tomovy, který jej i přesto všechno, co se během posledních několika minut odehrálo, sledoval milujícím pohledem.
"Chceš se hned rozhodnout?"Bill k němu zvedl tvář, v očích, podlitých slzama se ukrýval strach. Neuvěřitelný strach, že by tímto rozhodnutím mohl přijít bud´to o miminko, nebo o lásku svého života.
"Myslím, že by to bylo opravdu to nejlepší. Budeme vědět, na co se máme připravit a zároveň se zbavíme té tíživé nejistoty,"Bill si skousl rty a lehce přikývl. Udělal několik kroků směrem k Tomovy a když je dělilo posledních deset centimetrů, zastal, vpíjejíc se do jeho hlubokých očí.
"Tak co uděláme?"ze rtů mu pronikl tichounký sten, jak Tom vzal jeho tvář do svých dlaní a hluboce jej políbil. Chtěl se od něj odsunout a odpovědět, ale nedokázal do udělat. Nedokázal zastavit své dlaně, které se bezmocně vpletli do Billových dlouhých vlasů ani své rty, které líbali ty Billovy, jakoby měl přijít konec světa.
Billovy se přímo podlamovala kolena. Nebyl si jistý, zdali za to mohlo jejich miminko, ale cítil se v tu chvíli slabý a křehký jako panenka. Kdyby jej Tom nedržel v náručí, jistě by upadl, nebo vzlétl k nebesům. Se zavřenýma očima oplácel Tomovy polibky, zlehka kroužil svým jazykem kolem toho Tomova a nevědomky naslouchal krásnému zvuku, který jejich srážející se jazyky vytvářeli. Nechtěl, aby jej pustil. Kdyby mohl, zůstal by v jeho náručí klidně až do konce svého života. Bylo to totiž jediné místo, kde se cítil chráněný a alespoň na malou chvilku si přišel vyjímečný.
Tom se po několika minutých hladového líbání neochotně vzdálil z dosahu Billových rtů, jednou dlaní jej chytil za tvář a druhou mu zlehka vložil pod tričko, aby mohl věnovat jeho bříšku měkké pohlazení. Místo odpovědi se však jenom smutně pousmál.
"Myslíš, že to bude kluk, nebo holčička?"zašeptal s téměř stisnutými rty. Bill jej sledoval rozevřenýma očima a přemýšlel nad tím, co by mu měl odpovědět. Popravdě, takovovuhle otázku opravdu nečekal.
"Přál bych si, aby to byl kluk. Stejně hodný a stejně krásný, jako ty,"pousmál se a konečky prstů pohladil Tomovo líce.
"Co by sis přál ty?"zeptal se, opatrně položil svou ruku na Tomovu.
Tom se nachvilku zamyslel a přemýšlel nad tím, zdali by si přál holčičku, nebo souhlasil s Billem a snil by o chlapci. Před očima měl obrazy panenek v růžových šatičkách a různých plyšáků, které se vzápětí rozplynuli a nahradili je malá autíčka a stavebnice. Tak či tak mu však přišli obě představy hodně krásné. Proto jenom zavrtěl hlavou a mykl ramenem.
"Nezáleželo by mi na tom. Hlavně, aby bylo v pořádku,"zašeptal a pohlédl Billovy do očí. Jeho dlaň zůstávala na Billově bříšku, nepohla se ani o milimetr a vnímala krásnou hořkost, která k ní proudila skrz Billovu kůži. V tu chvíli si byl jistý, že se má jejich miminko více než dobře a že mu nic z toho, čím je nevědomky plašila Billova lékařka, nehrozilo.
"Ale kdyby bylo tak nádherné jako ty Bille, pak bych byl ten nejšťastnější člověk pod sluncem,"Bill si nesměle skousl rty, vzápětí je však pootevřel, protože mu došel význam Tomových slov.
"Chceš, abychom si to miminko nechali?"zeptal se Bill třesoucím se hlasem. Tomovu v tu chvíli připomínal křehkou panenku. Dlouhé, ebenově černé vlasy mu splývali někam pod ramena, snehově bílá pokožka nádherně kontrastovala s tmavými vlasy a zároveň se sněhem, za oknama. V tu chvíli nedokázal přemýšlet nad odpovědí. Nedokázal se soustředit na nic jiného, než na kluka, který jej přímo pobláznil.
"Miluju vás,"zasténal, aniž by nad svou odpovědí chvilku popřemýšlel. Nevnímal šok, zračící se v Billových očích, dokonce ani úsměv plný dojetí, který vzápětí rozzářil jeho tvář. Vnímal jenom to, jak moc toho kluka i jejich dítě miloval.
"Nechci ztratit ani jednoho z vás Bille. Nechci, aby sis nechal miminko vzít. Chci, abychom byli spolu ale také vím, že to obnáší jistá rizika a nechci tě k ničemu nutit a proto-," víc už nestihl říct. Jeho slova zanikla ve vroucném polibku, který mu byl vzápětí věnován.
"Čekal jsem na tebe léta lásko,"Billův horký dech dopadal na jeho pootevřené rty.
"Ani na vteřinku jsem nepřestal doufat. Nevěřil jsem, že budu někdy opět vidět, ale tys byl u mě a doufal si a věřil ve mně. A já ted´ věřím , že to všichni tři nějak zvládneme a doufám v to, že tvoje nabídka na společné bydlení ještě platí," nosem se otřel o ten Tomův a nadšeně opětovával Tomovy polibky. Tom se usmíval do polibků. Byl šťastný, jako nikdy předtím a nekrásnější na tom všem bylo to, že Bill byl šťastný s ním…

autor: B-Kay
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama