Síla tvého hlasu 15.

1. října 2012 v 14:25 | Saya |  Síla tvého hlasu









autor: B-Kay

Ostrá bolest hlavy a pálení v očích bylo opět zpátky. Bill se nestihl dokonce ani ponořit do hlubšího spánku a už se probouzel v prudkých bolestech. Nedokázal otevřít oči, byl natolik zesláblý, že se sotva posadil. Nerozuměl, co se to s ním poslední dobou dělo. Tak nepříjemné pocity ještě nikdy předtím necítil. Celá dvě léta si vlastně ani neuvědomoval, co se skutečně stalo, neměl ani tušení o tom, že by jej slepota mohla někdy zabolet i po fyzické stránce, nejenom té psychické.
Skřehlými prsty si opatrně protřel ubolená víčka, zhluboka dýchajíc se opatrně posadil a sklonil tvář. Snažil se hýbat co nejméně, opravdu nechtěl Toma probudit a způsobit mu tím další bezsenou noc. Konečky prstů si přitiskl ke spánku a zaposlouchal se do Tomova klidného dýchání. Myslel na to, jak krásná byla jistě jeho spící tvář, za zavřenýma očima si dokázal vybavit výraz jeho tváře v den , kdy jej viděl naposled. Byl nádherný…
Slabě vzlykl, jakmile ucítil další závan ostré bolesti. Nešťastně skřivil rty a třesoucí se prsty, přitiskl ke spánku ještě silněji. Střídal hluboké nádechy se silnými výdechy v naději, že to pomůže. Nejhorší na tom všem však bylo to, že netušil, co by měl dělat. Nikdy nic podobného necítil, s lékařem o takových příznacích také nemluvil a pokud ano, dávno na ně zapoměl.
"Au,"ve chvíli, co jeho hlavou opět prolétla ostrá bolest, neopatrně zasténal a nevědomky přiložil jednu dlaň na Tomovo bříško. Potřeboval se něčeho chytit, o něco,nebo někoho se opřít, protože cítil,že to dlouho bez pomoci zřejmě nevydrží...
"Bille ?"Tom vydechl Billovo jméno téměř neslyšně, ještě pořád byl totiž z větší části lapen ve snu a skutečně se probral teprve ve chvíli, co otevřel rozespalá víčka a do očí jej udeřilo slabé světlo noční lampičky. Na několik vteřin byl zcela oslepen a proto opět stiskl víčka a dlaní pohladil místo vedle sebe. Bylo prázdné.
"Bille,"zašeptal ještě jednou, tentokrát však pevným, přesto pořád něžným hlasem a převalil se jako malé miminko, které se probralo z neklidného spánku. Cítil se hloupě, přesto si nemohl pomoct. Probouzení mu nikdy nešlo, vždycky míval problémy se vstáváním do školy a ani ted´ to nebylo jiné. Smutně zamručel a po několika zmařených pokusech, si konečně klekl . Překvapeně zamrkal, jakmile spatřil Billa vedle postele, stočeného v klubíčku. Třes, který měl nad jeho křehkým tělem převahu, mu přímo napověděl, co se s Billem dělo.
Plakal, tím si byl jistý.
"Zdál se mi ošklivý sen ,"promluvil tiše, jak pomalounku slézal z postele a posadil se naproti Billovi, který si rychle utíral uplakanou tvář do rukávů pyžama.
"A ted´ už i vím proč ,"pokračoval, přisunul se k němu ještě blíž a sám mu láskyplně setřel vlhké cestičky, linoucí se jeho tváří. Cítil, jak se Bill do jeho doteku opřel a proto jeho tvář nepouštěl. Svíral ji ve svých dlaních, jako ten nejvzácnější poklad.
"Proč ?"jen lehké zachvění Billových rtů bylo důkazem toho, že promluvil.
"Pláčeš," jejich typická konverzace. Jednoduché otázky a ještě lehší odpovědě. Zvláštní však bylo, že si několika slovy dokázali povědět uplně všechno, co cítili. Nepotřebovali si neustále povídat, právě naopak. Na vztazích bývají přeci nejkrásnější ty chvilky, kdy slova utichnou a místo mluvení přicházejí doteky, polibky a dlouhá objetí…
"Někdy to jinak ani nejde. Tohle je zřejmě poslední noc, kterou tady trávím a proto si chci tyto chvilky navždy uchovat ve své paměti. Chci si zapamatovat vůni tohohle pokoje, i jeho zvláštní kouzlo, díky kterému jsem se i já nachvilku cítil vyjímečným,"smutně se pousmál a poslepu vztáhl ruce k Tomově tváři.
"Ty jsi vyjímečný Bille. Tenhle pokoj, byl bez tebe jenom prázdným pokojem a bude to stejné, když tady nebudeš. A vůně, rozléhající se všude kolem nás, tvoří velikou součást i tebe samotného,"na krátkou chvíli sklonil tvář.
"A já nechci, aby se odtud tvoje přítomnost vytratila,"zasténal při pohledu do Billových očí.
"Tome prosím, neříkej takové věci. Já nejsem nic v porovnání s tebou. Jenom slepý kluk bez budoucnosti, uzavřen ve svém vlastním světě. Jak bys mohl toužit být s někým, jako jsem já ?"bolest, která ještě před chvíli, tříštila jeho nitro, byla ničím v porovnání s bolestí, kterou v tu chvíli cítil.
Miloval toho kluka k zbláznění. Udělal by pro něj cokoliv na světě, dal by mu i celičký svůj svět, kdyby
ovšem nějaký měl.
"Jak ?"Tom si Billovu tvář přiblížil
k té své a tiše se pousmál, jakmile ucítil, že totéž udělal i Bill. Byli od sebe vzdálení sotva několik milimetrů. Dvě zamilované duše, odděleny jenom
tak malinkým prostorem…
"Přesně tak, jako ty toužíš být s někým, jako jsem já,"nosem pohladil Billovo levé líce a zhluboka vdechoval jeho nádhernou vůni. Nehýbal se, nic neříkal, jenom se otíral o jeho krásnou tvář. Se zavřenýma očima si užíval těch nádherných maličkostí, jakými bylo šimrání Billových vlasů na jeho kůži, chvění, jehož síla ovládla těla obou, nebo pouhý Billův úsměv, kterého záře, by jistě způsobila tání ledovců.
"Nejsem unavený,"vydechl Bill
měkce ve chvíli, co ucítil Tomův pohyb.
"Nemusíme jít spát. Můžeme být vzhůru i celičkou noc, pokud si to budeš přát,"Tomův pohyb nebyl způsobem jeho touhou po spánku,náhle nebyl vůbec unavený .Byl způsoben tím, jak se k Billovy přisunul ještě blíž a opatrně si jej posadil na klín. Společně vytvořili malé objímající se klubíčko.
Tom ponořil tvář do Billových vlasů, zatímco se Bill hlavou opíral o jeho hrudník a naslouchal tlukotu jeho srdce.
"Prosím, už mě nepouštěj,"zasténal."To jediné, jsem si vždy přál a také i budu," možná ani sám Tom si nedokázal v tu chvíli dostatečně uvědomit, co pro Billa znamenalo, jeho objetí. Je to jako malinký doušek vody, pro člověka trpícího žízní, jako drobnost k jídlu, která dokáže vykouzlit úsměv na tváři chudých lidí. Přesně taková je pro zamilovaného člověka, blízkost milované osoby.
"Nepustím tě. Potřebuji tě mít ve své blízkosti, abych mohl uvěřit tomu, že jsi skutečný," Billovými pootevřenými rty prolétl tichý vzdech, jak odevzdaně zvedl tvář, a bříšky prstů nalezl jejich cíl.
"Je mi líto, žes na mě musel čekat tak dlouho,"Tom jenom na malou chvilku přerušil jejich hluboké líbání ,vsál mezi své rty Billův spodní
a vzápětí jej zlehka obkroužil prstem. Usmál se. To, co se s ním dělo, bylo tak nádherné, až tomu sám nedokázal věřit.
"Čekal bych i déle. Miloval jsem tě k zbláznění a i když jsem se snažil smířit s myšlenkou, že už tě neuvidím, bylo to zbytečné. Byl jsi pořád se mnou, nosil jsem tě ve svém srdci a ted´, když jsi tady, toužím jenom po tom, abych tě mohl konečně spatřit ,"poslepu vyhledával Tomovy rty těmi svými a při každém splynutí, omámeně zasténal.
"Už brzy,"dvě slova. Poslední překážka ,dělící jejich hladové rty…

autor: B-Kay
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama