Síla tvého hlasu 8.

19. září 2012 v 14:25 | Saya |  Síla tvého hlasu
autor: B-Kay


Snad největší ze všech snů, které se týkali Toma.Už jako kluk ve škole snil o svém prvním polibku.Vysnil si chvíli svého prvního polibku přímo dokonale.Pomalounku by se k sobě s Tomem přibližovali, vzájemně by si hleděli do očí a nakonec by jejich rty splynuli v jedny.
Život se však neodehrává dle našich snů .Skutečnost byla poněkud jiná,než si Bill vysnil.Vůbec o Tomově
přítomnosti nevěděl,Tomův polibek byl spontánní a nemohl se mu zadívat do očí. To bylo to nejhorší. Nemohl se nořit do jejich hloubky, tma,rozléhající se všude kolem něj, mu zakazovala utápět se v nich a ukázat mu, s jakou láskou by k němu vzhlížel on sám.
Přesto všechno to bylo však až příliš krásné.Byl to jeho uplně první polibek.Kdysi si slíbil , že se svými rty oddá jenom jediným. Dokonce on celičký patřil jenom jediné osobě.Nikdy nemiloval nikoho jiného.Ani po tolika letech odloučení, na něj nedokázal zapomenout...
"Řekni mi, proč jsme spolu nikdy nepromluvili jediné slovíčko ? Proč jsem se na tebe nikdy skutečně nepodíval Bille ? J-já…musel jsem být blázen .Co to s náma tehdy bylo?"na Billovu otázku neodpověděl, místo toho jej však zasypal tunou těch svých.Nedokázal se vzdát Billovy blízkosti ,neustále držel jeho tvář ve svých dlaních a oddaně mu hleděl do očí.Byl si jistý,že musel zešílet.Jak jinak by mohl udělat to,co právě udělal.
Políbil chlapce,kterého neznal ani týden.Políbil jej,aniž by nad tím chviličku zapřemýšlel.
"Nechci o tom mluvit.Tome…t-tohle je šílenství.Prosím, už bychom měli jít spát,"roztřesenou dlaní poslepu pohladil Tomovu tvář a trpce stiskl rty.Byl si jistý,že se mu to všechno muselo jenom zdát.Nemohla to být pravda.
"Neodpověděl jsi mi. Prosím,potřebuji to vědět . Co to s náma tehdy bylo ? Bille,prosím,"Bill dokázal z jeho slov rozeznat neskutečné zoufalství.On sám na tom však nebyl lépe.Vzrušeně zasténal,jakmile na rtech ucítil další krátký polibek.A pak další a další.
"D-dost. Jsi zmatený, neuvědomuješ si,co děláš.Odejdi Tome.Neměl jsi tady zůstávat,"Billovy skřehlé prsty byli jedinou překážkou ,již dělila jejich rty.Pod prsty cítil měkká,přímo horká ústa , omámeně pootevřel rty po každém měkkém polibku, které jim věnovali.
"Tome, nedělej mi to.Proboha tě prosím, přestaňs tím,"dlaňspustil podél těla ,bezmocně se opřel tváří o tu Tomovu a ve chvíli, co na svých rtech ucítil další polibek,nesměle pootevřel rty a se vší láskou, mu jej oplatil.
Vzdal svůj boj proti sobě samotnému.
Zavřel oči a pomalounku kopíroval pohyby Tomových rtů.Zlehka se mezi ně vpíjel, konečky prstů se jich roztřeseně dotýkal a cítil, jakoby se před ním právě otevřel celičký svět.Uplně zapoměl na své postižení, zapoměl na všechno,co je kdysi dělilo a jemně jej líbal.Tvář mu kropili drobné slzy ,které se ve svitu měsíce, třpitili jako malé diamanty.Nemohl tomu uvěřit.Líbal se s ním !
Líbal Toma Kaulitze ! Kluka,pro kterého ztrátu trpěl několik let.Kluka, který zaplnil celé jeho srdce a nedovolil nikomu jinému vstoupit.Kluka, pro kterého byl stvořen…
" Kdybys jen mohl vidět, co se mnou děláš.Neumíš si to ani představit …Bille,"Tom na krátkou chvíli posunul své rty na Billovo líce a tiše šeptal proti jeho kůži.Vzápětí se však opět zlehka vpil mezi naběhlé rty, které přímo hladověli po dalších polibcích.
"Pověz mi to. Chci to slyšet.Potřebuji to slyšet,"Billův šepot byl stejně tak zoufalý , jako ten Tomův.Nebyl si jistý,zdali mohl tomu všemu skutečně věřit. Nemohlo to být skutečné…Něco tak nádherného se nedělo ani v jeho snech.
Tom očima prolétl Billovu tvář ,bezmocně mapoval každý její milimetr a bojoval s touhou prolíbat se celým jejím povrchem.Políbit každičkou částečku jeho bledé pokožky, vnářet do ní naději, víru a veliký kus sebe samého.
" Tohle není správné
,"vzal jeho tvář mezi své prsty a láskyplně přejel svými rty, přes ty jeho.
"Měl bys mě za to všechno nenávidět. Nepamatoval jsem si na tebe ,rozumíš ? Když sem tě spatřil , nevěděl sem, kdo jsi. A ty se ted´ odevzdáváš do rukou kluka, pro kterého si nikdy nic neznamenal. Neměl bys mě líbat . Nezasloužím si od tebe ani jediné hezké slůvko Bille ,"jeho hlas se pomalu měnil v bezmocný vzlykot. Bolest, která byla vyrita hluboce v Billově obličeji , mu drásala srdce na miliony kousků. Nechtěl mu ublížit, kdyby uměl vrátit čas, neváhal by ani chviličku a udělal by tak.
" Možná kdybych na tebe promluvil dřív, byli by sme přátelé. Možná bych byl s tebou ve chvíli, co se ti stala ta nehoda a věř mi, že bych ti do toho auta nikdy nedovolil nastoupit. Mohl si umřít a já bych o tebe přišel bez toho, abych tě poznal. Nesmíš mě mít rád. Nezasloužím si tě Bille,"ty čtyři písmenka začínal milovat.Písmenka, již se vlévala do jedného slova a tím vytvářela jméno, ze kterého začínal šílet.Bill…to jediné mu poslední dobou bloudilo hlavou.
"Neplakej Tome,"Bill si dlaní protřel vlhkou tvář a totéž udělal i Tomovy.
" Tu nehodu jsem přežil jenom kvůli tobě. Po celý ten čas mě držela při životě jenom vzpomínka na tebe. Jak bych tě mohl nenávidět ?"smutně stiskl víčka a naléhavě opětoval další Tomův polibek.
"To neříkej Bille.Žiješ proto,že jsi silný kluk a veliký bojovník. Pokud tě nějaký zázrak držel při životě, nebyl jsem to já.Přesto jsem za to něco moc vděčný ,"pomalounku proplétal mezi prsty Billovy dlouhé vlasy, nespouštějíc své oči z těch jeho.Všiml si, jak se Bill měkce usmál a díky jeho úsměvu, bylo pro něj všechno mnohem lehší.
"Co se stalo?"přisunul se k němu o kousek blíž a opatrně položil dlaň na tu jeho.
Bill si roztomile skousl rty a palcem pohladil hřbet Tomovy dlaně.
"Já nevím. Bojíme se vzájemné blízkosti a přesto jsme pořád u sebe.Téměř se neznáme a přesto si spolu dokážeme povídat, jakobychom se znali léta. Ty mě líbáš a pak mě žádáš, abych tě nenáviděl.Nedokážu v tom nalézt jakoukoliv logiku,"krátce zavrtěl hlavou a opět se na Toma usmál.
"Je to bláznivé ,"Tom s ním pochvilce musel souhlasit.Opravdu se cítil jako blázen. Když se nad tím tak zamyslel, Bill měl pravdu. Neskutečně moc si přál být s ním, ale polibkem to začínat nemusel.
Stydlivě si kousl do rtu a na tvář si na několik vteřin připlácl polštář.Byl si jistý,že je červený až za ušima.
"Mohli bychom začít od začátku. Zapomene na všechno,co bylo.Chceš ?"Billova tvář náhle zářila.Krásně se usmíval a Tom jej snad poprvé mohl spatřit spokojeného a hořícího nadšením a očekáváním. Zadíval se mu hluboce do očí ,lehce jej pohladil po čelisti a poté tiše přikývl.
" Byl bych moc rád ,"zašeptal ve chvíli,co si uvědomil, že Bill jeho souhlas vidět nemohl.Někdy uplně zapomínal na to, že je Bill slepý. Jeho oči byli pro Toma kouzelné i přesto, že byli svým způsobem prázdné.
Bill se zhluboka nadechl Tomovy vůně, vznášející se všude kolem něj a omámeně stiskl víčka.
" Já jsem Bill,"oči opět otevřel, natáhl své hubené zápěstí do vzduchoprázdna před sebou
a s něžným úsměvem na rtech vyčkával, co se bude dít dál.
" Tom,"odpověděl vesele a opatrně potřásl Billovou rukou…
Dotýkal se jej zcela jemně, bál se, že by mu silnějším dotekem mohl ublížit.Bill byl pro něj stělesněním křehkosti.Vždycky si myslel,že křehké a zranitelné dokážou být jedině holky.A náhle měl před očima kluka, kterému by se žádná z těch holek nevyrovnala.Křehkého , zranitelného jako malé dítě a přesto nevýslovně nádherného.
" O-omlouvám se za to líbání. Nachvilku jsem ztratil veškeré zábrany a …Vím,že jsi zamilovaný a proto se k tobě tímhle způsobem už nepřiblížím,"jeho hlas zněl náhle přímo smutně.Ještě se nedokázal vyrovnat s tou skutečností, že Bill patří jiné.
Naposled pohladil Billovu dlaň a pustil jej.Zmateně se rozhlédl kolem sebe,stočil se do klubíčka a sklonil tvář.
" Neřekl jsem ti, že jsem zamilovaný. Jenom sem se ptal,zdali je láska dost silnou motivací ,"Bill se položil vedle něj, hlavu si podepřel rukou a na krátkou chvíli dopřál svým očím odpočinek.Zavřel je a snažil se nevnímat hořkost, díky které jej oči přímo pálily.
" Takže nejsi zamilovaný?"Tom neměl sílu zvednout tvář .Levým lícem se opíral o měkkou přikrývku a přivřenýma očima sledoval, jak Bill krátce zalapal po dechu a otevřel oči.
"Zamilovaný ne,"zasténal a stiskl rty.Snažil se nevnímat Tomovu blízkost, ani vůni . V tu chvíli by raději přestal dýchat, než by musel dál bojovat proti něčemu tak silnému.
"Zblázněný,"Tom sklíčeným pohledem sledoval Billovy rty.Snažil se na ně jenom dívat a nenaslouchat tomu, co říkali. Nechtěl si uvědomovat význam jeho slov.Billova odpověd´ jej z neznámých důvodů zabolela.
" Tak proč nejsi s ní ? Ví o tom, že jí máš rád ?" Billovy rty se zvlnili do smutného úsměvu.Přesně tyhle otázky mu položila jeho maminka ve chvíli, co jí víc nedokázal tajit pravdu a přiznal se, že je zamilovaný. Také si myslela, že se jedna o holku.Bill však žádnou holku nemiloval !
Nemohl.Jeho srdce patřilo klukovy a právě díky tomu klukovi, tu nehodu přežilo a tlouklo dál.Vzpomínka na Toma byla tím jediným, co mu vířilo hlavou.
Naděje a víra v to, že jej ještě někdy potká, jej nutila bojovat dál a nevzdát se…
"Miluju kluka ,"špitl tichounce a nešťastně odvrátil tvář…

autor: B-Kay
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama