Síla tvého hlasu 5.

16. září 2012 v 14:25 | Saya |  Síla tvého hlasu
autor: B-Kay


Tom zůstal několik dlouhých vteřin, bez pohnutí.
Vyděšeným pohledem sledoval ztmavlou zed´ nad sebou ,zatímco nechtěně vnímal vůni Billových vlasů ,mísící se s vůní jeho třesoucího se těla.Netušil ,která byla dominantnější nebo více smyslná,přesto věděl,že byli obě nádherné.
Hlavou se mu honilo snad tisíce splašených myšlenek, s každou další vteřinou, prodlužující jejich blízký kontakt cítil ,jak je frekvence jeho dechu pořád rychlejší a trhavější.Cítil ,jak se mu začali potit ruce ,před očima se mu zahmlilo pokaždé ,co Bill tiše vzlykl a tváří se opřel o jeho kůži na krku...
"Bille, "netušil,zdali to jméno vyslovil skutečně nahlas ,nebo mu jenom prolétlo myslí ,to však nebylo vůbec podstatné.Těžce polkl ,silně stiskl víčka a když je opět otevřel ,tiše zasténal.
Moc dobře věděl ,proč se Billovy blízkosti tolik bál.
Od chvíle,co překročil prah jejich dveří, se jej ani jednou nedotkl .Netušil proč,ale bál se to udělat.
A tady měl jasnou odpověd´ na otázku ,proč . Netušil,co se to s ním začínalo dít , ale v blízkosti toho chlapce byl celý nesvůj .Choval se při něm uplně jinak ,než si plánoval. Díval se na něj uplně jinak, než měl.Vyvolával v něm pocity ,kterým nerozuměl a ve kterých se pomalu ztrácel.Na jednu stranu chtěl být u něj a pomoct mu ,zároveň se však jeho blízkosti bál..
Zatímco byl Tom na pokraji zbláznění, Bill si v tu chvíli připadal jako v nějaké pohádce.Bylo až neuvěřitelné ,jak rozdílné jejich pocity byli a přesto se spájeli v jeden společný bod.Billovy myšlenky patřili Tomovy a ty Tomove, jen a jen Billovy.S jediným rozdílem.Zatímco jeden se ve svých pocitech ztrácel , ten druhý si byl svými city více než jistý.
Billovo chování bylo i pro něho samotného velikou záhadou.Netušil ,že by někdy dokázal nabrat tolik odvahy ,aby dokázal udělat něco takového.Byl však zoufalý ,vědomí, že Toma dřív nebo později opět ztratí, jej bolelo mnohem víc ,než cokoliv jiného.Miloval jej .Každým dnem víc a víc.A plakal jedině kvůli tomu ,že mu to neuměl říct .Neuměl a vlastně by se k tomu zřejmě nikdy neodhodlal.Tom byl jednoduše jeho spásou a krásným prokletím.
Byl člověkem ,který i přes všechnu tu dálku ,která je dělila ,střežil jeho spánek.Potkávali se spolu na tajných schůzkách, v každém Billovém snu.Někdy si spolu dlouze povídali ,jindy se drželi za ruce a dívali se vzájemně do očí.Několikrát se dokonce i krátce políbili…
Právě v těchhle chvílích však člověk pozná rozdíl mezi krásným snem a pouhou realitou.
"Tome ?"Bill rychle stiskl rty a tím potlačil další zoufalé vzlyknutí.Všude kolem sebe viděl jenom černo černou tmu .Nic jiného a právě kvůli tomu se snažil ještě více soustředit na Tomův hlas.Místo odpovědi však ucítil ,jak po jeho zádech pomalounku klouzala nejistá dlaň.Zhluboka se nadechl ,zavřel oči a zvedl tvář.V té chvíli je dělilo méně než pět centimetrů ,Billovy oči to krásné zjištění však rozeznat nedokázali.
"Nedělej to ,"Bill omámeně zasténal ve chvíli ,co na svém líci ucítil Tomovy konečky prstů.Vzápětí mu však bylo opět do pláče.Byl tak průhledný.Nedokázal v sobě potlačit to,co cítil ,když se jej Tom dotýkal.
"Co ?",slabě pootevřel rty a nevědomky se do jeho doteku opřel.Nyní si už nepřipadal jako v pohádce, ale jako v jednom ze svých krásných snů ,ve kterém bylo možné uplně všechno.
" Otevři oči.Prosím, už nikdy se přede mnou tímto způsobem nezakrývej ,"další šok pro Billovo poblázněné srdíčko.Nerozuměl tomu,co tím Tom sledoval.
Proč byl na něj tak hodný ? Proč bylo každé jedno slůvko věnováno jeho uším s něhou a pokorou ? Jakto ,že se vedle něj třásl uplně stejně ,jako on sám ?
"Mé oči jsou prázdné a zbytečné.Stydím se a nedokážu to v sobě potlačit.Ty se na mě můžeš podívat kdykoliv ,zatímco já ? Já se v tobě ztrácím a všechno,co mi ty můžeš vyčíst z tváře, já jenom hádám,"zašeptal .
"Tvé oči nejsou prázdné a už vůbec ne zbytečné.Možná můj pohled neopětují ,ale mě na tom ted´ stejně nezáleží.Stačí mi ,když se do nich můžu dívat já.Jsou nádherné ,i když jsou slepé.A krom toho,"pohledem prolétl jeho tvář a skrátil mezeru,již dělila jejich tváře na pouhé dva centimetry.
"Můžeš se mě přeci kdykoliv dotknout .Lidé jako ty ,to tak dělají, "Tomovy prsty pomalounku bloudili Billovou tváří a stírali zvyšky drobných slz ,již ulpěli na bledé kůži.
"J-já …nechci se tě dotýkat ",zasténal třesoucím se hlasem .Bylo mu jasné ,že Tom jeho odpověd´ nepochopí tak, jak by měl, ale pravdu mu bohužel, říct nedokázal.
Slova, která řekl, nebyla vůbec pravdivá.Dal by i celičký svůj život za to, aby mohl být s ním ,byl si však jistý, že Tom stejné pocity nezdílí a právě proto nechtěl udělat něco, čím by si ještě více ublížil.
Smutně stiskl víčka ve chvíli,co Tomovy prsty sklouzli z jeho tváře .
"Moc bych si přál,abys mi důvěřoval Bille. Chci ti pomoct ," Tom jej ještě jednou zlehka pohladil po líci a poté se na něj smutně zadíval.Sledoval, jak zmateně krčil čelo , sledoval jeho pootevřené rty ,které sotva dokázali najít ta správná slova.Nakonec se jim to však povedlo.
"Pomoc není tím,co potřebuji Tome ",vydechli nakonec tichounce.Tom posmutnělým pohledem sledoval,jak se Bill od něj odsunul a opět se položil na své předešlé místo.
"Myslíš si,že je láska dost silnou motivací Tome ?"Tom překvapeně pozvedl obočí.Netušil, že je Bill zamilovaný.
"Ano, myslím že ano ,"odpověděl tiše,ba přímo neslyšně.Jakoby chtěl sám před sebou ukrýt význam těch slov.Bill byl přeci…tak nádherný.Nemohl patřit nějaké holce.Nemohl milovat obyčejnou holku,on sám byl přeci neobyčejný.
Bill už pro jistotu nic neodpovídal.Nechal se Tomem přikrýt,zavrtal se do měkoučké deky,kterou přes něj přehodil a stiskl víčka.
"Já si to myslím taky lásko moje "…

autor: B-Kay
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama