Síla tvého hlasu 14.

30. září 2012 v 15:25 | Saya |  Síla tvého hlasu









autor: B-Kay

Lidé dělají chyby téměř dennodenně.
Svou vlastní nerozhodnost a touhu udělat něco jinak a změnit tím svůj svět, dávají najevo prostřednictvím špatných rozhodnutí a skutků, kterých později většinou litují. Přejí si vrátit čas, nebo alespoňzapomenout, na všechno, co bylo, ne vždy je to však možné. Člověk je již od přírody silnou bytostí ,která dokáže snést cokoliv. Každý z nás však má slabinu, díky které se v některých chvílích stává zranitelným a slabým.
Tom tu svou slabinu, poznával teprve nyní. Nebyla ní však jeho rodina, nebo děvče, které by miloval nadevše. Jeho slabinou nebyli dokonce ani peníze, ani žádné jiné hmotné věci. Slabinou jeho duše a nyní i těla, byl pouhý pocit. Pocit a také osoba, která jej v něm vyvolala…

Na krátkou chvilku silně stiskl víčka, zaklonil tvář a zhluboka se nadechl. Mezi prsty stískal lístky drobné květiny ,zatímco bloudil ve svých vlastních myšlenkách. Hlavou se opřel o okraj záhradní houpačky, otevřel oči a zadíval se na nádhernou noční oblohu, čnějící se nad ním. V jednu chvíli se cítil opravdu hezky, protože noční oblohu miloval a zjevy drobných nočních hvězd, mu už jako malému klukovy přišli krásné. Vzápětí si však skřehlými dlaněmi přikryl obě víčka a smutně zasténal. Noční obloha zmizela, zmizeli dokonce i všechny ty hvězdičky a zůstala jenom tma. Tma a pocit zvláštní prázdnoty. Právě v té chvíli si uvědomil, jak těžký byl Billův život. On sám by něco takového zřejmě nikdy nezvládl.
"Pořád stejný,"Tomova babička s něžným úsměvem kráčela k zahradní houpačce, na které Tom jako malé dítě, dokázal strávit hodiny. Hrál si na ní nebo se snažil malovat přírodu, ke které s obdivem vzhlížel. Pořád měla před očima roztomilý výraz jeho tváře, když tu houpačku spatřil poprvé. Mohlo mu být tak sedm let. Víc ne.
Bylo až neuvěřitelné, jak rychle ten čas utíkal. Vyrůstal pod jejími ochrannými křídli od malého miminka a ted´ měla před očima dospívajícího muže...
Posadila se vedle něj a letmě pohlédla do jeho posmutnělé tváře.
"Napustila jsem Billovy vanu. Ptal se na tebe a tak jsem mu řekla,že si se šel nachvilku projít,"zašeptala a zlehka pohladila Tomovu skleslou tvář.
"Děkuji. Potřeboval sem být jenom nachvilku sám, jinak bych se z toho všeho zbláznil," dlaní si protřel tvář a opět stiskl víčka. Nedokázal v sobě potlačit výčitky svědomí. Neustále se vinil za Billovu nehodu, ačkoliv neměl jediný důvod . Vinil se za to, že byl hloupý a zřejmě pořádně slepý, když si nikdy nevšiml to, co k němu Bill cítil. Že si nikdy nevšiml jej…
"Každý z nás občas potřebuje být sám. Někdy to člověku opravdu pomůže. Ale pokud bys chtěl, víš, že jsem tady jenom pro tebe a můžeme si spolu kdykoliv promluvit tak, jako jsme to dělávali i předtím, než jste odjeli ,"Tom se zadíval do milé tváře své babičky a chytil jí za ruku.
"Nikdy jsme neměli odjet. Byla to ta největší chyba v celém mém životě,"Klaudie moc dobře věděla, proč byl tak zoufalý. Bill mu zřejmě nebyl lhostejný a právě díky všem pocitům, které v něm probudil, byl tolik zmatený.
"Babičko, já jsem mu moc ublížil,"vydechl a stiskl její ruku o něco pevněji.
" Neumíš si ani představit, jak moc kvůli mně musel trpět. Nedokážu se s tím smířit . Nechci, aby byl na mě tak hodný, protože si to nezasloužím,"Klaudie se smutně pousmála. Tom měl sice v jistém směru pravdu, přesto však moc dobře věděla, že by mu Bill odpustil cokoliv a nikdy by mu nic nevyčítal. Věděla totiž o citech, které přechovával k jejímu vnukovy .Se Simone si o tom již několikrát povídali a přišli na to, že Tom byl jedinou nadějí na Billovu záchranu. Byl jediným důvodem, který by Billa přinutil bojovat a nevzdát se.
"Ty jsi ale kvůli němu jistým způsobem také trpěl,"ve chvíli, co k ní zvedl překvapený pohled, jej měkce pohladila po líci.
"Pořád jsi mi říkal, že chceš být raději sám, protože nemáš sílu hledat někoho, s kým by ti bylo skutečně dobře. Chtěl si se zamilovat a dlouhou dobu si nemohl najít nikoho ,kdo by v tobě ten pocit zamilovanosti vyvolal. Ted´ si možná konečně našel tu správnou osobu,"veselel na něj mrkla.
"A věř mi, že ta osoba by dala i celý život za to, aby mohla být s tebou,"Tom nevycházel z údivu. Jeho babička byla prostě neuvěřitelná. Mohl si s ní promluvit o čemkoliv, věřil jí a rozhovory s ní miloval zejména proto, že její slova ukrývala zvláštní pravdu a smysl.
"Jak to můžeš vědět ?"nejistě se rozhlédl kolem sebe a stydlivě sklonil tvář. Byl si jistý, že to na něm nemohla poznat. Snažil se tak působit neutrálně, zřejmě se však nesnažil dostatečně.
"Znám tě přeci od malička. Dokážu poznat, když máš někoho rád. A navíc, prozradil si se sám.
Neustále se usmíváš a díváš se na něj přímo omámeným pohledem ,"opět se vesele usmála a Tom musel přiznat, že měla pravdu.
"Je nádherný. Nedokážu se na něj dívat jinak. A ted´ už vůbec ne, když vím, co ke mně cítí,"bezmocně zavrtěl hlavou.
"Je hloupé, když se kluk zamiluje do jiného kluka babičko ? Co když jsem zvláštní ? Byl tady přeci jenom pár dní a já už jsem z něj blázen,"Klaudie se opět nedokázala ubránit úsměvu.
"Pak jste blázni oba. Láska dvou chlapců není přeci o nic méněcennější, než ta mezi chlapcem a dívkou. Pokud jej máš skutečně rád, zapomeň na rodiče, na celou společnost ,která něco takového odsuzuje a žij. Možná tě ted´ čekají ty nejkrásnější chvilky ,nepřiprav se o ně. Láska je opravdu krásná Tome
a vy dva jsi zasloužíte být šťastní," překvapeně vydechla, jakmile jí Tom stiskl ve svém náručí a vděčně jí políbil na líce.
"Děkuji,"zašeptal a vyběhl ze zahrady rychlostí blesku…
"Bille !"schody bral po dvou a do svého pokoje přímo vletěl. Rozsvítil světlo a před očima se mu zjevil obraz Billa, pomalounku vycházejícího z koupelny. Zahalen jenom bílím županem, se dotýkal
zdi, dělal opatrné krůčky, a krásně se usmíval. Z Tomova hlasu poznal, že není smutný.
"Co se stalo?"vesele zapištěl, jakmile jej Tom vyzvedl kolem boků a zatočil se s ním.
"Já nevím. Vlastně ani nevím, co se stalo. Jenom jsem šťastný. Neuvěřitelně moc šťastný,"do dlaní vzal Billovu vlhkou tvář
a opřel se o ní tou svou. Zhluboka vdechoval jeho krásnou vůni po koupání.
"Pak jsem i já moc šťastný,"Bill zlehka nadzvedl dlaň a Tom ji navedl ke své tváři. Moct cítit jeho lehká pohlazení, mu přišlo jako spása. S každým dalším pohlazením cítil, jak se ty výčitky, pomalu jedna po druhé ,ztrácí a on si v té chvíli uvědomil, čím by mohl odčinit to, jak se k Billovy kdysi zachoval.
Jediným způsobem byla láska. Odčinil by to tím, že by jej miloval. To bylo totiž jediné, po čem Bill toužil.
Po čem toužili oba…
"Polib mě…prosím,"zasténal, jak se nevědomky otřel o Billovy měkké rty. Bill omámeně zakýval hlavou, konečky svých horkých prstů nahmatal Tomovy rty a naklonil se k jeho tváři. Jakmile ucítil, že je vzdálenost mezi nima téměř nicotná, zavřel oči a vyměnil prsty za své rty. Vpil se do jeho rtů, jakoby to dělal uplně poprvé. Každý další polibek byl lepší a lepší. Nebál se, zaklonil tvář na stranu a pootevřel rty. Byla to pouhá chvilička, co se jejich jazyky setkali a donutili tak oba, do už i tak dost vášnivého polibku, zasténat. Tom si Billovo tělo přitulil ještě blíž k sobě a Bill mu vděčně omotal své ruce kolem krku a uplně se mu odevzdal.
Oba si užívali krásného zvuku, již byl vytvářen jejich srážející se jazyky a jako jediný protínal nekonečné ticho. Tom zlehka tlačil proti Billovu tělu a tím jej nevědomky vedl k postely. Uvědomil si to teprve ve chvíli,co se Bill na postel opatrně položil a natáhl do vzduchoprázdna před sebou své dlaně.
Oba zrychleně dýchali.
"Slyšel jsem, že když se dva lidé líbají tímhle způsobem, zůstávají jejich rty zčervenalé a naběhlé. Já jsem ale své první polibky prožil
teprve s tebou a proto se ptám, zdali je to skutečně pravda,"Bill stydlivě pousmál a tiše zasténal, jakmile vedle sebe ucítil Tomovo tělo. Ten se na něj něžně usmíval a nemohl uvěřit tomu, jak moc byl roztomilý.
"Je to pravda. I tvé rty jsou ted´ jiné,"zašeptal a ukazováčkem opatrně obkreslil jejich obrys.
"Pověz mi prosím, jaké jsou ?,"dotkl se Tomových prstů.
"Můžu ti říct akorát to, že jsou moc krásné. Opravdu je jejich barva zářivější a díky polibkům se stávají prokrvené a působí mnohem přitažlivěji ,"pověděl jenom to, co skutečně cítil.
"Bylo by krásné dívat se na ty tvé. Pamatuji se, že byli přitažlivé i bez polibků. Snil jsem o tom, že tě jednou budu moct políbit,"Tom se smutně opřel o jeho tvář tou svou a rty přiložil k jeho uchu.
"Budeš se na ně dívat. Nebo trvat dlouho a ty mě opět uvidíš,"ještě jednou se zlehka vpil mezi jeho rty.
"Krásná představa,"vznésla se pokojem Billova tichá odpověd´.
"Nejen to. Je to naše blízká budoucnost,"Tom Billa lehce pohladil po špičce nosu a Bill se nedokázal ubránit úsměvu.
"Opravdu ve mně tolik věříš ? Můj stav po nehodě byl velmi vážný, dávali mi minimální šanci na přežití, opravdu jsem rád i za to maličko, co mám. Můžu být s tebou a to je pro mě moc důležité. Možná nejdůležitější ze všeho,"konečky prstů vpletl do Tomových vlasů a toužebně přivřel víčka, jakmile na svých rtech ucítil hořkost, sálající z Tomových přibližujících se rtů.
"Pokud bych si měl vybrat mezi slepotou a životem, také bych si vybral život. Ale ted´ stojí před tebou uplně jiné možnosti. Já vím, že máš strach, něco takového je ve tvém stavu uplně přirozené, ale ted´ jsem tady s tebou. Máš mě a já ti nedovolím vzdát se,"vzal Billovu tvář do dlaní a vroucně jej políbil. Několikrát zlehka přitlačil na Billovy rty, drobnými polibky obkroužil jejich obrys a vzápětí se opět vzdálil. Díval se na nádherný pár pootevřených rtů a přemýšlel, čím by jej mohl přesvědčit. Byl ochoten udělat cokoliv.
Cokoliv na světě ! Téměř častěji se vracel k myšlence, že by mohl prodat své auto a tím zaplatit Billovy operaci, bylo mu však až příliš jasné, že by něco takového nikdy nepřijal.
"Je to zbytečné Tome. Vím, že se snažíš mi nějak pomoct, ale operaci si jednoduše nemůžeme dovolit a po dvou letech čekání a doufání, se vzdávám. Jsem slabý, až příliš slabý na to, abych ještě bojoval a čekal na zázrak, který nepřijde. Já to vím,"Tomovy bylo opět do pláče. Uslzeným pohledem sledoval to krásné stvoření, krčící se pod jeho teplou mikinou a tiché vzlyky tlumil za stisnutými rty.
"Nejsi slabý. Jsi mnohem silnější než já. Dokázal ses mi přiznat se svou láskou, nezaváhal si ani na chvilinku a otevřel si mi oči. Byl jsem hloupý a jenom díky tobě vím, kolik chyb jsem v životě udělal,"Bill s jeho slovy nesouhlasil a pokusil se zaprotestovat, dlouhý polibek, již mu byl věnován, jej však umlčel téměř okamžitě.
Tom se i s Billem v náručí opatrně posadil a věnoval poslední pohled noční obloze za oknem.
Dvě osamělé hvězdy, se na nebi konečně potkali.
Nekonečný prostor dělící jejich světy, se náhle vytratil. Vytratil se díky síle, kterou byli k sobě přitahovány. Byla to však pouhá přitažlivost ?
Ne.
Bylo to mnohem víc….

autor: B-Kay
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama