Září 2012

Chybička se vloudila a zapomětliví lidé zapoměli...

30. září 2012 v 18:01 | Saya |  My life, my blog...
...že můj blog měl před 15 dny 3. narozeniny =D
no a znáte mě, já si tak ráda hraju s písmem a jeho barvou... a taky dvakrát nemusím zářivý barvy a mám rády barvy duhy... takže to skončilo takhle =D trošku jsem si popřála xD


Tom a Geo by Lykan

30. září 2012 v 17:55 | Saya |  FanArts

Twins by Yaoisex

30. září 2012 v 17:53 | Saya |  Manips by others


Tom - Thomas Lange by Darknessendless

30. září 2012 v 17:45 | Saya |  Manips by others
Neskutečná krása...

Zmrzlina...

30. září 2012 v 17:35 | Saya |  My life, my blog...
...a další šílenosti, o který se s váma nemůžu nepodělit, i když myslím, že ti, kteří mají facebook už to viděli





a nejlepší na konec =D

Síla tvého hlasu 14.

30. září 2012 v 15:25 | Saya |  Síla tvého hlasu









autor: B-Kay

Lidé dělají chyby téměř dennodenně.
Svou vlastní nerozhodnost a touhu udělat něco jinak a změnit tím svůj svět, dávají najevo prostřednictvím špatných rozhodnutí a skutků, kterých později většinou litují. Přejí si vrátit čas, nebo alespoňzapomenout, na všechno, co bylo, ne vždy je to však možné. Člověk je již od přírody silnou bytostí ,která dokáže snést cokoliv. Každý z nás však má slabinu, díky které se v některých chvílích stává zranitelným a slabým.
Tom tu svou slabinu, poznával teprve nyní. Nebyla ní však jeho rodina, nebo děvče, které by miloval nadevše. Jeho slabinou nebyli dokonce ani peníze, ani žádné jiné hmotné věci. Slabinou jeho duše a nyní i těla, byl pouhý pocit. Pocit a také osoba, která jej v něm vyvolala…

When you do this, it hurts

29. září 2012 v 16:43 | Saya |  Tokio Hotel

Tom

29. září 2012 v 16:33 | Saya |  Favourite Photos


Bill & Georgl live

29. září 2012 v 16:09 | Saya |  Favourite Photos
jojo... delší dobu jsem se tady neukázala, dokonce jsem neměla přednastavenou ani povídku od B-Kay tak to teď trochu napravím...

Síla tvého hlasu 13.

29. září 2012 v 14:25 | Saya |  Síla tvého hlasu


autor: B-Kay

Na celém světě lidé vyjádřují svou bolest po nešťastné lásce několika slovy. Srdce rozbité na milion kousků. Během chvilky se vám zdá, že všechno to, co jste kdy měli rádi, zmizelo. Jakoby vám zčernal celičký svět a vy marně hledáte nový smysl života.
Mnohem bolestivější je však pocit pomalu lámajícího se srdce, ze kterého odpadávají drobné částečky jedna po druhé. Rozplývají se ve vzduchoprázdno kolem vás a vy cítíte, jak se vašim nitrem rozléhá čím dál tím větši pocit prázdnoty a beznaděje. Nevíte, kudy by jste měli utéct a skrýt se před tou nicotou. Snažíte se najít něco, cokoliv, co by vás od těch pocitů zachránilo. Zbytečně…
Láska může mít, jako i všechno ostatní na světě, také své temné stránky. A ty jsou často mnohem bolestivější, než cokoliv jiného.

Síla tvého hlasu 12.

23. září 2012 v 14:25 | Saya |  Síla tvého hlasu









autor: B-Kay

"Copak ?"Billovými rty prolétl krátký úsměv. Vnímal, jak se Tom již několikrát zhluboka nadechl, ve snaze promluvit a dokázal rozeznát také to, že se mu to zřejmě nepovedlo. Mohl jenom hádat, zdali stěží hledal slova, nebo se pouze styděl promluvit. To bylo na tom všem to nejhorší. Pokud se chtěl o Tomových pocitech, nebo výrazu jeho tváře dozvědět něco víc, směl pouze hádat.

Waiting for...

22. září 2012 v 20:46 | Saya |  Tokio Hotel
Tak myslím, že všichni četli... dvojčata konečně v německu, jdou s G´s ven a Tom slibuje fotku...

F*CK L.A. ;D LOVE GERMANY =)

Síla tvého hlasu 11.

22. září 2012 v 14:25 | Saya |  Síla tvého hlasu









autor: B-Kay

"Babičko měla si zavolat, že přijdeš. Uklidil bych a možná i něco uvařil,"Klaudie vesele pozvedla obočí a skoumavým pohledem prolétla tvář svého vnuka. Tom se na krátkou chvilku roztomile začervenal.
"Ty jsi vařil ?"byla první otázka, která jí napadla při pohledu na vcelku uklizenou kuchyň. Nepoznávala jej. Jako malý kluk jí velice rád pomáhal při vaření, do všeho s nadšením cpal svoje nezbedné prstíky, všechno ochutnával a s veselým úsměvem pobíhal po kuchyni celý zapatlaný od různých dobrůtek. Byla moc ráda, že jí chtěl pomáhat, ale uklízení jí někdy zabralo celé hodiny a proto byla ještě raději, když si hrál venku na zahradě a do vaření se moc nepletl.
"Možná tomu nebudeš chtít věřit, ale ano. Dalo se to jíst a dokonce si ani Bill nestěžoval,"vydechl pyšně a nechal se sevřít v jejím hřejivém náručí.

Síla tvého hlasu 10.

21. září 2012 v 14:25 | Saya |  Síla tvého hlasu
autor: B-Kay


Tomovy oči se stáčeli k Billově tváři čím dál častěji, dokonce by se dalo říct, že se na něj díval téměř neustále. Prsty jedné ruky mu pomalounku vplétal do vlasů, zatímco tou druhou, jej něžně hladil po tváři. Nezáleželo mu na tom, kolik bylo hodin. Něco takového jako čas, pro něj v tu chvíli ztratilo veškerý smysl. Tím jediným smyslem
se pro něj stal pohled do Billových očí, ve kterých se snažil najít malou jiskřičku naděje nebo něčeho,co by je alespoň na krátkou chvíli udělalo skutečně šťastnými.
Jeho hledání však bylo zbytečné. Billovy oči se neustále rozhlédali temným světem a jejich život, jakoby se rozplynul v nekonečné prázdno.

Síla tvého hlasu 9.

20. září 2012 v 14:25 | Saya |  Síla tvého hlasu
autor: B-Kay

Moc dobře si totiž pamatoval výraz tváře Simone a i když ten Tomův spatřit nemohl, nechtěl ani, aby se on díval na něj.Třásl se jako raněné ptáčátko, v bolavých očích opět ucítil přítomnost slz.Ticho, které se kolem nich rozléhalo necelou minutu, mu přišlo věčností.
Cítil se hloupě a nevýslovně se za sebe styděl.Nemohl si však pomoct. Člověk si většinou nemůže vybrat,do koho se smí, nebo naopak, nesmí zamilovat.Když to přijde, už to nelze vzít zpět.Ten pocit v člověku pomalu roste, rozlévá se každou částečkou jeho těla a mění jeho bijící srdce, v obraz milované osoby.

Síla tvého hlasu 8.

19. září 2012 v 14:25 | Saya |  Síla tvého hlasu
autor: B-Kay


Snad největší ze všech snů, které se týkali Toma.Už jako kluk ve škole snil o svém prvním polibku.Vysnil si chvíli svého prvního polibku přímo dokonale.Pomalounku by se k sobě s Tomem přibližovali, vzájemně by si hleděli do očí a nakonec by jejich rty splynuli v jedny.
Život se však neodehrává dle našich snů .Skutečnost byla poněkud jiná,než si Bill vysnil.Vůbec o Tomově
přítomnosti nevěděl,Tomův polibek byl spontánní a nemohl se mu zadívat do očí. To bylo to nejhorší. Nemohl se nořit do jejich hloubky, tma,rozléhající se všude kolem něj, mu zakazovala utápět se v nich a ukázat mu, s jakou láskou by k němu vzhlížel on sám.

Síla tvého hlasu 7.

18. září 2012 v 14:25 | Saya |  Síla tvého hlasu
autor: B-Kay


Tom jakoby si ani neuvědomoval význam Billových slov. Nepostřehl, s jakou láskou byli k němu vyřčeny. Nedokázal v nich rozeznat to krásné kouzlo zamilovanosti . Ztrácel se v nekonečném množství svých vlastních otázek , na které nedokázal nalézt odpovědě. Snažil se pochopit, proč tolik toužil být s tím chlapcem .Proč nad sebou ztrácel kontrolu ve chvílích , kdy jej držel v náručí ?! Chtěl mu přeci jenom pomoct. Být jeho přítelem a vynahradit mu všechna ta léta, kdy jej bezmyšlenkovitě přehlížel. Ze začátku mu šlo jenom o to, aby uklidnil své svědomí a žil dál s pocitem ,že pro něj udělal maximum. S Billovým příchodem se však všechno změnilo…
Nic nebylo tak, jak si to plánoval. Propast, která je od sebe dělila nekonečně dlouhou dobu, byla náhle pryč a oni měli jedinečnou možnost krůček po krůčku krátit prázdnotu , díky které se téměř neznali...

Síla tvého hlasu 6.

17. září 2012 v 14:25 | Saya |  Síla tvého hlasu
autor: B-Kay


Nekonečné hodiny, pomalu ubíhající dny a přímo strastiplná léta…
Jak dlouho na něj čekal ? Jak dlouho tajně doufal v to,že jej ještě někdy bude moct spatřit ?
Modlil se téměř každou noc a s radostí se nechával ukolébávat ke spánku krásnými sny ,ve kterých byli jenom oni dva. Sny, ve kterých bylo možné uplně všechno.Ve kterých mu patřil a alespoň na krátkou chvíli si směl vychutnat náruč milované osoby.
Pousmál se.Poslední měsíce byl sice úsměv na jeho tváři stejně tak nezvyčajný,jako studený sníh v létě ,přesto mu v tu chvíli bylo opravdu hezky.

Síla tvého hlasu 5.

16. září 2012 v 14:25 | Saya |  Síla tvého hlasu
autor: B-Kay


Tom zůstal několik dlouhých vteřin, bez pohnutí.
Vyděšeným pohledem sledoval ztmavlou zed´ nad sebou ,zatímco nechtěně vnímal vůni Billových vlasů ,mísící se s vůní jeho třesoucího se těla.Netušil ,která byla dominantnější nebo více smyslná,přesto věděl,že byli obě nádherné.
Hlavou se mu honilo snad tisíce splašených myšlenek, s každou další vteřinou, prodlužující jejich blízký kontakt cítil ,jak je frekvence jeho dechu pořád rychlejší a trhavější.Cítil ,jak se mu začali potit ruce ,před očima se mu zahmlilo pokaždé ,co Bill tiše vzlykl a tváří se opřel o jeho kůži na krku...
"Bille, "netušil,zdali to jméno vyslovil skutečně nahlas ,nebo mu jenom prolétlo myslí ,to však nebylo vůbec podstatné.Těžce polkl ,silně stiskl víčka a když je opět otevřel ,tiše zasténal.
Moc dobře věděl ,proč se Billovy blízkosti tolik bál.

Síla tvého hlasu 4.

15. září 2012 v 14:25 | Saya |  Síla tvého hlasu
autor: B-Kay

Život je někdy neuvěřitelně zvláštní.
Člověk se učí novým věcem ,nové věci taky poznává a nejednou se stane ,že přijde o jednu z těch věcí ,která jej činila šťastným.Přesně takhle se Bill cítil ještě před několika dny.Ze ztrátou svého zraku se pomalounku smiřoval a učil se žít obklopen temnotou a prázdnem .Ze začátku si na ten pocit nedokázal zvyknout , nyní však svůj strach ukryl za hezkou představu.Místo černé tmy, si představoval noční oblohu s drobnýma hvězdičkama ,které ale ještě nedokázal najít,protože byli od něj hodně daleko…
"Není ti zima ? Pokud ano,přinesl bych ti ještě jednu deku ",Tom starostlivě sledoval křehké klubíčko před sebou a přímo bojoval s touhou ,pohladit jej ,nebo se jej alespoň na chviličku dotknout.V matném světle stolní lampičky spatřil , jak se Bill nepatrně pohnul a pomalu se k němu otočil tváří.

Síla tvého hlasu 3.

14. září 2012 v 14:25 | Saya |  Síla tvého hlasu
autor: B-Kay


"Tady",Tom se již nedokázal déle dívat na to ,jak svýma bledýma rucema tápal po stole a bezůspěšně se snažil najít svůj hrníček.Právě proto jej opatrně vzal do svých dlaní a vložil mu jej přesně do rukou.
Ve chvíli ,co se na krátký okamžik dotkl svými prsty těch Billových a pohlédl do jeho očí ucítil ,jak se jeho nitro vzpíná nepříjemné úzkosti ,již jej náhle zcela spalovala.Nechtěl věřit ,že by byl Bůh tak nespravedlný a vzal zrak něčemu tak nádhernému a nevinnému.
Kdyby bylo v Tomově moci udělat něco ,cokoliv na světě pro to ,aby Billovy oči opět viděli ,udělal by tak.Udělal by tak bez ohledu na to ,jak moc by jej to stálo.
"Děkuji",sledoval Billovy pomalounku pohybují

Síla tvého hlasu 2.

13. září 2012 v 14:25 | Saya |  Síla tvého hlasu
autor: B-Kay


"Chtěl bych jít za ním," Klaudie v tu chvíli přestala mluvit a nevěřícným pohledem sledovala svého vnuka, který byl během několika vteřin na nohou a odklízel ze stolu všechno nádobí.
"Tomi, ten kluk je slepý," zašeptala, jakoby jej chtěla upozornit na velice důležitý fakt, na který zřejmě její vnuk zapomněl.
"Ne babi. Ten kluk je hlavně osamělý. Jistě hodně trpí a tím, že si všichni řeknou, že je slepý a nechají jej na pokoji, se to všechno akorát zhoršuje. Když zůstane celý život zavřený v pokoji, utrápí se. J-já… chci mu pomoct," zašeptal nakonec a vzápětí překvapeně zamrkal. Vůbec si neuvědomoval to, co říká. Vlastně nad žádným z těch slov, které vyslovil, vůbec neuvažoval. Jakoby mu ta slova vyplynula přímo ze srdce. Jakoby tím chtěl omluvit své chování i to, že na toho chlapce úplně zapomněl.

Síla tvého hlasu 1.

12. září 2012 v 14:25 | Saya |  Síla tvého hlasu
autor: B-Kay


Nepamatuju si na den, kdy jsem udělal svůj první krok. Nepamatuju si dokonce ani na den, kdy jsem slavil své první narozeniny a přesto mám v hlouby srdce ukrytou vzpomínku na chvíli, kdy jsem na vlastní kůži pocítil, jak nádherné dokážou být zázraky.
Tu chvíli si pamatuju úplně přesně.
V roztřesených dlaních jsem svíral jeho nádhernou tvář. Zamilovaným pohledem jsem hladil každý její milimetr a polykal jsem drobné slzy, již stékaly po mé tváři. Nemohl jsem tomu uvěřit.
Díval se na mě !

Hope 38. - KONEC!

11. září 2012 v 14:25 | Saya |  Hope
autor: B-Kay


Čím déle nad tím přemýšlela,tím více si uvědomovala,že udělala velikou chybu ,když se jej na to zeptala tímhle způsobem.Bylo to od ní dost hrubé .Měla svou otázku alespoň jinak položit.Nechtěla jej urazit,nebo mu nějak jinak ublížit.Prostě v tu chvíli jenom nepřemýšlela a řekla první věc,která jí napadla.
Už dlouho si s nima chtěla promluvit .Už dlouho jí trápila otázka vztahu mezi nima ,ale od Tomovy nehody se toho stalo tolik ,že se jej ted´ zeptala uplně nesmyslným způsobem.Jakoby o jeho lásce k Billovy zapochybovala a na to neměla právo.Nic o tom nevědela ,vlastně ani netušila,jak moc je pouto mezi nima silné a přesto to udělala.
"Ach Tilí",láskyplně pohladila holčičku po tváři a vložila jí do ůst dalšího medvídka.Malá se na ni zářivě usmála a drobnými prstíky jí polechtala na tváři.Simone se usmála.Jak je to dávno,co takhle kolébala malinkého Billa ve svém náručí ?
Když si vzpoměla na Billovo dětsví a na chvilky,které s ním prožila,musela se zasmát.
Bill byl od narození moc živé dítě .Byl hodně zvědavý ,se vším si chtěl hrát .Nevydržel chvilku posedět na jedném místě .A i když většinou skončil na zadečku,nevzdával se ,dokonce se snažil neplakat ve chvílích,kdy se udřel ,nebo upadl.Byl to úžasný kluk .Jakoby nechtěla věřit ,že se jí před očima měnil z toho malého neposedného miminka na dospělého muže ,který si za svůj život zodpovídá sám.Vyrostl z něho úžasný člověk a ona byla na něj patřičně hrdá .V hlouby duše byla dokonce ráda,že se zamiloval právě do Toma.

Hope 37.

10. září 2012 v 14:25 | Saya |  Hope
autor: B-Kay


Udělal sem chybu,ale věřím,že ty odpouštět umíš

Ozvěna tichých kroků se pomalu linula zahradou.Všude kolem se rozléhal tmavý stín pozdního večera.
Osoba,již nejistě kráčela ke svému cíli,se nejednou zarazila uprostřed kroku.
Váhal.Má jít dál ? Nemá jít dál?
Tak dlouho nad tím přemýšlel ,že si nedovolil otočit se a odejít pryč.U roztomilé zahradní houpačky seděla skloněná postava a házela malej míček dítěti,které sedělo jenom kousínek od ní.Už z dálky počul tichý smích a povzbudivá slova,která byla věnována malé holčičce ,které se nedařilo míč chytit.Kolem nich běhal malej pejsek a soudě podle soustavného vrtění ocasem,si chtěl taky hrát.Zvláštní.
Neposmínal si,že by měl Bill psa.Jediné ,na co si moc dobře pamatoval,byli chvíle,které s Billem jako malí kluci na té houpačce strávili.Hráli si spolu a bláznili se tak,jak to dělávají nejlepší přátelé.A on to všechno zničil .Všechno skazil svou hloupou žárlivostí.


Hope 36. 2/2

9. září 2012 v 14:25 | Saya |  Hope
autor: B-Kay

Milování u vodopádu

"Když sem tady byl naposled ,byl sem ještě dítě"stáli sme u malého jezírka ,na jehož hladině se odrážalo jagavé slunce.I když nebylo příliš teplo ,slunce lehkému větru dodávalo zvláštně příjemnou atmosféru.Kolem nás se procházelo několik lidí,všichni se drželi za ruce a obdivovali okolitou krásu.Dokonce i já sám sem si připadal jako v pohádce.Líbilo se mi tam uplně všechno.Připadal sem si jako malý kluk.Jakoby mi bylo pořád sedm let a bratranec mi nakonec dovolil z toho auta vystoupit.Přesně takhle sem se cítil.Hope se držela neustále při nás .Ani by ste nevěřili,jak úžasný pejsek z ní pomalu rostl.Měnila se uplně stejně jako já.Každým dnem pomalu víc a víc překonávala svůj strach z lidí .
Pohledem sem opět utkvěl na Billovy,kterej se šťastně díval na jagavou vodní hladinu a pevně stískal mou zdravou ruku.Černé vlasy mu povívali v lehkém vánku .Byl nádherný.
"Uklouzl sem a skončil sem ve vodě.Od té doby z ní mám strach",stiskl mou ruku ještě pevněji.
Byl sem si jist,že mu myslí přeletěla ta samá vzpomínka,jako mě.Vzpomínka,na kterou sem chtěl co nejdříve zapomenout.Doted´ sem nad tím nechtěl přemýšlet ,ale až tady a ted´ sem si uvědomil ,že sem jej už tehdy moc miloval.Utíkal sem jak blázen,když jej tehdy Andreas sotil do vody a on se vůbec nevynářel.Myšlenka na to,že mi mohl umřít v náručí ,mi způsobovala husí kůži po celém těle.


Hope 36. 1/2

8. září 2012 v 14:25 | Saya |  Hope
autor: B-Kay

Milování u vodopádu
Díval sem se,jak září,když se na ni vesele usmíval.I když jej možná ještě nezahojené rány boleli,nedával to najevo.Vypadal opravdu šťastně.S letmím ůsměvem sem sledoval jeho krásnou tvář a ve chvílích,kdy se zasmál,musel sem se zasmát s ním.
Na nějakou večeři sem uplně zapoměl.Přestal sem s krájením ovoce a jenom sem se na ně díval.Jaké by to asi bylo ,kdybychom mi měli dítě? Odpověd´ se však dostavila mnohem dřív ,než sem nad tím stihl trošičku zapřemýšlet.
Nijaké.My dva spolu nemůžeme mít dítě.Nikdy sem se nad tímhle nezamýšlel.Ještě nikdy předtím sem se nedíval na nás dva,jako na rodinu .A najednou to bylo tak krásně uspokojující.Já a Tom,rodina…ty slova mi způsobovala nádherné šimrání v podbřišku ,opravdu to krásně znělo.Opět sem utkvěl pohledem na Tomovy ,krátce sem se však zarazil,když sem zjistil,že se na mě dívá.Měl sem zvláštní pocit.Jakoby přesně vědel,na co sem před chvilkou myslel.Jakoby si to dokázal přečíst z mého mírně provinilého pohledu a jistého zčervenání ve tváři.Cítil sem se hloupě.Ani nevím,proč sem nad tím přemýšlel.Chtěl sem odvrátit pohled,ale nešlo to.Nedokázal sem to.Miloval sem chvíle,kdy se na mě díval a tahle nesměla být výnimkou.Proto sem jeho pohled poslušně opětovával a čekal ,co se stane.Bál sem se,že zjistil,nad čím sem přemýšlel ,ale ve chvíli,kdy se mu na tváři zjevil láskyplný ůsměv ,moje srdce zaplesalo radostí.Usmál sem se na něj také a raději sem se opět vrátil ke krájení ovoce,protože Tilí,které se chviličku nedostávalo pozornosti,začala po čtyřech nahánět Hope ,ta rychle přiběhla k Tomovy a schovala se pod okraj jeho velikého svetru…

DNR: Rock Princess Official Video

8. září 2012 v 13:12 | Saya |  Favourite Videos and Music

Wooow! La Carmina... Seba... *fell in love* Sakriš, to je dokonalý!


Hope 35.

7. září 2012 v 14:25 | Saya |  Hope
autor: B-Kay


Přešlo několik dní ,já si však vůbec neuvědomoval,že by čas kolem mě plynul…
Od člověka,který kdysi neměl vůbec nic a najednou držel své štěstí v nejisté náruči ,by ste ani nic jiného očekávat nemohli.Přesně tak.Předtím sem neměl nic.Neměl sem rodinu,ani skutečný přátelé,dokonce ani místo,kterému bych mohl říkat domov.A najednou,krůček po krůčku sem nacházel uplně všechno.
Bill se Simone se mi stali více než rodinou.Stali se mi uplně vším.Byli mími nejlepšími přáteli ,ukázali mi,jak nádherné může být místo,zvané domov a Bill ? Ten mi ukázal uplně všechno.
Byl u mě tehdy,kdy sem to já sám vzdával.Bojoval za mě,když sem já neměl sílu bojovat.Chránil mě a miloval a to bylo to nekrásnější ,co mohl pro mě udělat.


Dess č. nevim xD

6. září 2012 v 19:47 | Saya |  My life, my blog...
Tak... já jen, aby ste se nedivili, když tady bude nějaký nesmyslný nastavení... teď se totiž chystám nastavit novej design... a měl by vypadat asi tak takhle..

Hope 34.

6. září 2012 v 14:25 | Saya |  Hope
autor: B-Kay

Send it on - Pošli to dál...

(Bill)
Udělal bych pro něj cokoliv na světe.Uplně cokoliv ,ale společné sprchování mi nepřišel jako nejlepší nápad.I přes všechny ty rány a modřiny to byl pořád kluk,kterého sem miloval a po kterém sem toužil.Proto sem odmítl.Už takhle to nebylo lehké.Pohled na jeho nahé tělo mi způsoboval zvláštně rozdvojené pocity.Na jednu stranu byl překrásný a dokonalý ,ale na druhou stranu ,se mi chtělo při pohledu na jeho tělo plakat.Nechtěl sem ani pomyslet,čím vším si musel projít za těch devatenáct let ,když takhle dopadnul po necelých pěti minutách.
"Drž se mě ano? ",pohladil sem jej po zdravé ruce a vlezl sem k němu .Tom nejistě přikývl,chytil se mě za ramena a smutnýma očima sledoval proud horké vody,která vystřelila ze sprchy.Pomalu sem jej umýval a mím jediným přáním se stalo přání,abych mu nezpůsobil ještě větší bolest.Láskyplně sem se dotýkal jeho bledé kůže .Opatrně sem jezdil namydlenou houbičkou po jeho těle.Nechtěl sem mu ublížit ,ale má snaha byla přesto marná .
Ze začátku jenom zhluboka dýchal a mocně zalapal po dechu pokaždé ,když se voda dotkla bolavého místa ,po několika vteřinách však svůj boj vzdal.Přitulil se ke mně a tiše se rozplakal.Třásl se mi v náručí jako Hope.A přesně jí mi také pripomínal.Křehké,zraněné stvoření ,které sem tolik miloval...


Hope 33.

5. září 2012 v 14:25 | Saya |  Hope
autor: B-Kay


O necelou hodinu později se dveře jeho pokoje opět otevřeli.Tom,který zaznamenal ten zvuk téměř okamžitě ,si v duchu přál ,dokonce se modlil ,aby to nebyl Bill.Žádal přeci Simone,aby mu za ním nedovolila jít.Nechtěl,aby jej v tomhle stavu viděl.Bill jistě nebyl připravený vidět člověka,na kterém mu tolik záleželo ,v tomhle stavu.
Tom,který dostal před několika minutama analgetika proti bolesti ,nedokázal otevřít oči.A nebylo to jenom kvůli bolesti,kterou cítil.Bál se je otevřít.Nechtěl vědet,kdo za ním přišel.Chtěl být sám.Alespoňnachvilku uvězněn jenom ve svých myšlenkách.Osoba ,která se na něj přišla podívat však nepromluvila jediné slovo.To,že se blíží k jeho postely, poznal jenom díky tichým krokům ,které se ozývali po bledé podlaze.Chtěl se posadit a otřevřít oči , požádat osobu,která za ním přišla ,aby jej nechala samotného ,ale nedokázal to.Léky ještě nestihli pořádně zabrat a on cítil nepříjemnou bolest,při každém sebemenším pohybu.Zhluboka dýchal ,vůně ,která se najednou rozléhala všude kolem něj způsobila ,že mu srdce tlouklo o poznání rychleji.Mohl tušit,že Simone neposlechne.


Tohle je...

4. září 2012 v 20:30 | Saya |  My life, my blog...
...totálně odporný! Ano, díváte se na můj rozvrh...


A odporným nemyslím moje dílo á la Nao z Alice Nine =D myslím ty hodiny... vidím na tom jediný pozitivum - nemám žádnou nultou hodinu takže...

No... dál, dlouho jsem se neozvala... a ono ani pořádně není co říct/napsat...
Možná jen vysvětlivky k rozvrhu: ICT - informační a komunikkační technologie, TCR - technika cestovního ruchu, PR - praxe, PRU - průvodcovství, IT - italština (ano, italština, na španělštinu bylo málo lidí takže mám smůlu) a to že je tam 2x tak proto, že je to dvouhodinovka, tedy do 16:45, CJCR - cizí jazyk cestovního ruchu (angličtina trochu jinak), KOS - kultura osobního projevu, RJ - ruština, PEK - písemná elektronická komunikace, DK - dějiny kultury, EK - ekonomika

No... a co se týká vás, respektive blogu, tak mám přednastavenou povídku Hope od B-Kay až do konce - má 38 dílů - tak si ji užijte... pak samozřejmě přednastavím i další její povídky... a na večer, na 21:30 jako obvykle, mám přednastavený montážky...
A to by bylo tak všechno, protože se tady vlastně nic moc neděje... Jen vám sm hodím jednu z mých oblíbených písniček - které se mimochodem teď nemůžu a ani nechci zbavit...


Hope 32.

4. září 2012 v 14:25 | Saya |  Hope
autor: B-Kay


Zavřel sem oči .Snažil sem se usnout ,ale nešlo to.Hlavou se mi honili různé myšlenky ,většinou směřující k tomu ,jaké to bylo před tím,než sem Toma poznal.Těch několik dlouhých měsíců sem většinou přeseděl v tomhle pokoji v domění ,že mi to nějak pomůže.Odmítal sem k sobě kohokoliv pustit.S nikým sem nemluvil .Všechno mi přišlo náhle bezvýznamné a bezcenné.Až ted´ si uvědomuju,jak moc sem musel mamku trápit.Pocítil sem to dokonce na vlastní kůži.Poznal sem ten pocit,jaké to je,když se někomu zoufale snažíte pomoct ,ale ten dotyčný o to nestojí.Odmítá vás a vzdává se bez boje…
Možná že by to i Tom vzdal ,kdybychom se nezblížili.Můj nesmělý polibek zřejmě odstartoval něco ,díky čemu tady se mnou zůstal.Díky tomu polibku se v nás zrodilo malé semínko váhání a lásky.To období bylo tak nejisté.Dny,kdy sem tajně doufal ,že cítíme to samé.Dny,které sem strávil nesmyslným přemlouváním sebe samého ,že to,co sem k němu pocítil ,není láska.


Hope 31.

3. září 2012 v 14:25 | Saya |  Hope
autor: B-Kay

I po několika dlouhých minutách se naše pozice neměnili.Tom mě neustále držel ve svém náručí a já si najednou přišel tak křehký.Bylo to uplně poprvé,co sem si připadal křehčí než on.Poprvé,co sem potřeboval cítit pocit bezpečí,který ve mně vyvolával ,cítit ,že už se nic špatného nemůže stát.
Hlavou mi vířili vzpomínky.Některé byli krásné,jiné zase bolestivé.S přivřenými víčky sem vnímal,jak se se mnou pomalu pohupuje do rytmu.Ruce sem měl omotané kolem jeho krku ,nasával sem jeho vůni a vnímal sem ,jak se mé srdce zběsile rozbušilo pokaždé,co se ke mně sklonil a zlehka mě políbil do vlasů.Nic krásnějšího ,bych si nedokázal představit.Od chvíle ,co sem jej poprvé spatřil v tom parku ,se všechno změnilo.Pokaždé,když sem chvilkově zavzpomínal na Sáru a na to,jaké to bylo s ní ,sem si pořád víc a víc uvědomoval ,že pro mě prostě zřejmě nebyla tou pravou.
Možná mi s ní bylo hezky.Možná sem ji měl strašně moc rád …ale necítil sem k ní ani z poloviny to,co sem cítil ted´.Při každém pohledu do jeho očí se mi srdce rozbušilo tak prudce ,až sem si myslel ,že jednou z toho jistě pukne.Vyznání miluju tě mi přišlo příliš slabé na to,abych ním vyjádřil svoje city.Tom byl klukem,do kterého sem se zbláznil.Klukem,pro kterého bych uměl i dýchat .Kdybych jej najednou ztratil ,nepřežil bych to.

Two better than one by Millah

2. září 2012 v 21:30 | Saya |  Manips by others
...hm, těžko říct, kým z nich bych chtěla být víc xD