Hope 8.

3. srpna 2012 v 14:25 | Saya |  Hope
autor: B-Kay

"Proč mi to říkáš?",zašeptal a s tichým výdechem zaklonil tvář,jakmile ucítil Tomovy rty, zlehka bloudící po svém krku."Já nevím",vydechl do Billovy kůže a zmateně stiskl víčka.Chtěl vstát a odejít.Opravdu se o to chtěl alespoň pokusit ,i když by po svejch došel maximálně ke dveřím.Možná ani to ne.Ale nohy jej neposlouchali.Neposlouchalo jej vlastně vůbec nic.Ani dlaně,kterými
nesměle a roztřeseně poznával teplo Billova těla ,ani rty ,kterými jej líbal od brady,až podél krku...
Vychutnával si každičký drobný polibek,který mu směl věnovat.S přivřenými víčky zlehka nasával Billovu nádhernou vůni.Svět kolem něj se zvláštně točil .Všechno se mu najednou zdálo tak jiné..Svět byl najednou mnohem krásnější.Jakoby pomalu nacházel smysl života .Smysl,který už dávno ztratil…
Na krátký okamžik se od Billa odsunul,aby se mu mohl zadívat do tváře.Kdyby mohl,říkal by mu ,jak moc je nádherný ,neustále .Takhle to v sobě musel potláčet .
Smutně se díval na Billovy rty a v mysli se mu vynořil okamžik,kdy je směl líbat.Všechno se mu sice zdálo rozmazanější ,ale přesto si to pamatoval moc dobře. Na tu chvíli by nikdy nemohl zapomenout.Všechno to bylo tak naléhavé…tak zoufale rychlé.


"Chvěješ se",Bill pomalu otevřel zkřehlá víčka a kdyby se dokázal posadit,udělal by tak.Značné množství alkoholu ,jeho snahu výrazně ovlyvnilo.Přesto se zhluboka nadechl a nadzvedl se na loktech.Už i tak nepatrnou mezeru mezi nima ,zkrátil na pouhé minimum.Pohledem klouzal od Tomovo očí až ke rtům ,na které se nedokázal vynadívat."Nikdy…nikdy sem si nemyslel že…že tohle ještě někdy ucítím",jazyk se mu roztomile motal ,přesto zněl jeho hlas více méně plačtivě.Palcem hladil Tomovu čelist a modlil se,aby ta chvíle už nikdy neskončila.Nejraději by takhle zůstal už napořád.Naléhavě dýchajíc sledoval ,jak se jejich tváře pomalu přibližují.I kdyby tomu chtěl zabránit,nestihl by to.
Jejich rty se potkali v lehkém polibku mnohem dřív,než si to oba stačili uvědomit.Přišlo to uplně samo.Tak nádherně čisté a přirozené…Bránili se tomu až příliš dlouho a díky alkoholu alespoň nachvilku pocítili ,jak krásné to může být…
Ve chvíli,co se jejich rty krátce spojili , jakoby všechno kolem nich zmizelo.Lapajíc po dechu se od sebe odsunuli , pořád však zůstávali v těsné blízkosti."Ještě …prosím",Billova prozba byla uplně zbytečná.Tom si jej bezmocně přitáhl za týl k sobě a přímo hladově se vpil do jeho rtů.Už to nebyli žádné nesmělé,ani opatrné polibky.Bylo to zoufalé líbání plné vášně a tolik potláčených citů.Oba ve stejnou chvíli pootevřeli rty a poprvé okusili sladkost jazyka toho druhého.Ve víru vášnivého líbání dopadli opět na podlahu a bezmocně se k sobě tulili. Omlouvali své chování za opojení alkoholu a pevně věřili,že na to do rána ten druhý zapomene…
Bill vzbudila zvláštní prázdnota a nepříjemná bolest hlavy.Nepříjemný pocit mu ubližoval natolik,že se bál otevřít oči a zadívat se na denní světlo.Nakonec si obě oči pečlivě otřel a smutně se rozhlédl kolem sebe.Všechno jej bolelo
,hlavu si téměř necítil a co bylo nejhorší ,Tom u něj nebyl.Jediné,co po něm v obýváku zůstalo,byla nezapomenutelná vůně a snídaně ,které si Bill všiml až po chvíli.Překvapeně hleděl na
dva syrové toasty a snažil se dát si všechno nějak dohromady.V hlavě měl neskutečný zmatek.V mysli se mu mihali vzpomínky ,kterým nemohl věřit.Jakoby ještě pořád na rtech cítil ty jeho…
Nešťastně svěsil ramena a sklopil pohled.Co to zase udělal ?!
"Dobré ráno",ozvalo se ode dveří tichým hlasem.
Bill mu nedokázal ani odpovědet.Bylo to všechno tak nečekané.Cítil se kvůli té noci hloupě.Nevědel,co mu má vlastně říct.Měl se omlouvit ? Opravdu by tady pomohla jedna omluva ?
"Mrzí mě to ",přesto to skusil.
Tom smutně svěsil ramena a klekl si na kolena."Myslel sem,že si na to nebudeš pamatovat",popravdě si to přál,protože
pak
by to bylo mnohem
jednodušší. Na druhou stranu byl rád,že na to Bill nezapoměl.
"Chceš abych na to zapoměl?"
"Bylo by hloupé od tebe žádat něco,co nedokážu udělat ani já sám",zašeptal a bezmocně opřel svou tvář o Billova kolena."Co se to děje?",slyšel Billa tiše šeptat ,přesto mu na to nechtěl odpovídat.
"Bille…nejde to.My dva k sobě nepatříme .Ublížil bych ti.Já to vím",po tváři mu stékali horké slzy.Cítil,jak se zaláskovaní motýlci v jeho bříše spokojeně vznášejí.Už se na utrápeného Billa nedokázal více dívat.Naklonil se k jeho tváři a podrobil si jeho rty zoufalým polibkem."Nepatříme k sobě "…tuhle větu se snažil dostat hluboce do svého srdce a chtěl tím přesvědčit i sám sebe.Nešlo to.Bill jej pomalounku líbal a on s tím nedokázal nic udělat…
Když už nic víc nepůjde
stanem se andělem-jen pro tebe
a zjevím se ti v každé tmavé noci
a potom odletíme daleko odtud
už nikdy se navzájem nestratíme
když se mi zjevíš poprvé
představuji si, že nahoře
s obláčkama pro mně pláčeš
čekám na tebe nekonečně dlouho,
ale zas tak nekonečné to není,
protože jsi řekl:
mysli jen na mně a uvidíš
anděla, který vedle tebe letí
mysli jen na mně a uvidíš
anděla, který vedle tebe letí…

autor: B-Kay
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama