Hope 27.

23. srpna 2012 v 14:25 | Saya |  Hope
autor: B-Kay

Simone nemohla dlouho do noci usnout.Pořád ji hlodal červíček svědomí.Nemohla si odpustit,jak ošklivě se k Tomovy zachovala.Uvěřila Andreasovi každé slovo,každé hloupé obvinění vůči Tomovy .Ve chvíli,co jej poprvé spatřila na chodbě ,prostě nepřemýšlela.Jednal za ni put vyděšené matky.Bála se,že by byl schopný Billovy ublížit .Oba si tehdy prošli těžkým obdobím a oba byli lehce ovlyvnitelný a právě proto věřila ,že jej chtěl Tom jenom sprostě využít…
Najednou bylo ale všechno jiné.V jeho očích nedokázala najít zlobu,ani hrubost.Díval se na ni přesně tím pohledem,který znala u svého syna.Bill se na ni díval uplně stejně ,když mu bylo smutno a byl nešťastný.Tenhle pohled ji dostal ze všeho nejvíc.Tom nebyl žádným násilníkem ,ani podvodníkem,který si na něco hrál.Nebyl ani chudákem,nebo tulákem,jak o něm s radostí rozhlašoval Andreas.Byl pro ni chlapcem,který si v životě prošel spoustou zlých věcí a to jej poznačilo.Byl nesmělý ,ve všem nejistý a utrápený.Oči mu však zářili láskou a dobrotou.Nebyl zlý…
"Ach bože",zašeptala ,zroněne si přikryla dlaní ůsta ,aby tím zastavila zoufalé vzlyknutí.Všechno to na ni jaksi dolehlo.Pořád měla před očima jeho uplakanou tvář .Děsil ji pocit,že jej chtěla sevřít ve své náručí a ujistit jej,že bude zase všechno dobré.Začínala se bát sama sebe a svých citů.Byla na něj přeci tak zlá,ignorovala jej,dokonce se na něj odmítala i podívat.Ubližovala mu a najednou stačila chvilka,aby bylo všechno uplně jinak.Co se to s ní stalo? Proč na něj už nedokázala být taková? Proč ji najednou hryzalo svědomí za to,jak se k němu dřívě chovala?!
Prudce zavrtěla tváří ,přehodila přes sebe župan a vstala.Už by to déle nevydržela.Musela něco dělat.Když se zadívala na hodinky a zjistila,že je teprve půl třetí ,vzdala se nápadu,že by jim mohla jít připravit snídani.Do postele se však nechtěla vrátit za žádnou cenu.Výčitky by na ni dolehli stejně tak,jako i před chvilkou.
Nejistě vyšla ze svého pokoje a pomalu mířila chodbou ke schodům.Když míjela Billův pokoj ,nedalo jí to a otočila se zpátky ke dveřím.Chtěla jej jít skontrolovat a přikrýt stejně tak,jako to dělávala,když byl malý kluk.Bill se totižto skoro pokaždé odkopal a zkopnul přikrývku někam na podlahu.Nachvilku zadržela dech a pomalu pootevřela dveře.Nechtěla jej vzbudit.Pohled,který se jí naskytl,ji však trošičku vykolejil.Noha zastala v půli pohybu a ona zůstala překvapeně hledět na klidně spící dvojici.Se zatajeným dechem pozorovala Billa ,který se i ze snu lehce usmíval ,s dlaní zabořenou někde v Tomových vlasech.Tomovy do tváře neviděla ,jelikož byl přitulený k Billovy a otočen k ní zády.Mohla jenom slyšet jeho tiché oddechování .Nevědela,co má dělat.Jejich objetí ji z neznámého důvodu přímo dojalo,z druhé strany však trošičku vyděsilo.Nebylo zvykem ,aby se dva přátelé, k sobě tulili tímhle způsobem.Ve chvíli,co se Bill začal nepatrěn vrtět poznala,že by měla raději odejít.Proto za sebou pečlivě zavřela dveře a s jistotou,že dnes neusne ,kráčela pomalu do kuchyně.Výčitky najednou vystřídalo zvláštné podezření…
(Bill)
Netušil sem,co mě vzbudilo .Nejistě sem se nadzvedl na loktech ,opatrně,abych nevzbudil Toma a rozespalýma očima ,sem se snažil rozhlédnout po tmavém pokoji. Z postýlky se neozýval pláč ,mamka zřejmě taky ještě spala ,takže sem uznal,že to muselo být něco zvenku."Co se stalo?",Tom pomalu zvedl tvář ,protřel si oči a krátce zazíval."Nechtěl sem tě vzbudit ,jenom se mi zazdálo že,",pohled mi padl ke dveřím."Ale nic.Spinkej dál .Omlouvám se ,že sem tě vzbudil ",láskyplně sem jej pohladil po tváři a tentokrát sem to byl já ,kdo ležel na hrudníku toho druhého."To je v pořádku .Už se mi nechce spát",krátce mě políbil a poté opět klesl hlavou na polštář."Vypadáš unaveně.Není ti zima?"měl sem zvláštní potřebu se o něj pořád starat.Chtěl sem,aby mu bylo dobře.On se na mě však jenom něžne usmál a zavrtěl hlavou. "Proč si na mě pořád tak hodný?"ta otázka mě trošku překvapila.Kdyby se kolem nás nerozléhala jenom tma,mohl by vidět ,jak se červenám."Protože tě miluju a mám o tebe strach ",opět sem jej políbil."Já se spíš bojím o tebe Bille.To,že jsi se mnou tě vystavuje nebezpečí a nemělo by to tak být",rozhodně sem zavrtěl tváří ,když se opět nadechoval,aby pokračoval."Tímhle sme si přeci už prošli.Je mi to jedno.Nezajímá mě,co se stane zítra,nebo pozítří,nebo možná až pak.Sem s tebou a ty si tím jediným,na čem mi skutečně záleží ",usmál sem se a on mi ůsměv opětoval."Děkuju ",vzal mou tvář do dlaní a ještě jednou tiše zašeptal své poděkování předtím,než mě hluboce políbil.Možná mi chtěl věnovat jenom jeden zamilovaný polibek na znamení vděčnosti,já se však jeho rtů už nepustil.
Nemohl sem.Byli pro mě drogou.Stačil jediný jeden polibek a já sem šílel.Bezmocně sem se do nich vpíjel tak dlouho,dokud sem z jejich strany neucítil spolupráci.A najednou sem se ocitl na zádech s Tomem nesměle dobívajícím se pod můj župan .Polibky sme se jednu chvíli málem dusili.Tom však z mích rtů pomalu sklouzl na můj krk a prolíbal si cestičku až na moje holé břicho.Moc dobře vědel,co to se mnou udělá.Jakmile se jeho rty dotkli mého břicha,rozesmál sem se .A on se mnou.
Tohle se mi na našem vztahu moc líbilo.Byli sme jako děti.Náš vztah mi nepřipadal jako ty ostatní.Nebyl založen jenom na sexu ,žárlivých scénách a duchaplných rozhovorech.Byl sem s ním tak uvolněný a svůj ,že to ani nedokážu popsat.Díky jeho nádherné zranitelnosti ,sem jej měl chuť jenom objímat a líbat jej .I když bylo milování s ním dokonalé ,nepotřeboval sem to každý den.Nechtěl sem jej do ničeho tlačit a takhle se mi to strašně moc líbilo.Když sme si chtěli povídat,tak sme si prostě povídali ,když nám scházelo líbání,líbali sme se .A když se nám chtělo hrát a bláznit se,šimrali sme se a dělali různý blbosti.A právě to se mi na tom všem moc líbilo.Byl sem s klukem,kterého miluju a mohl sem být sám sebou.Sára byla na rozdíl od Toma mnohem vážnější .Náš vztah brala jako něco hodně závazné .Pořád mluvila o tom,že bychom se mohli vzít a skusit spolu žít.A já to opravdu chtěl udělat…
Když sem pohlédl na Toma,nádherně smějícího se a po dlouhé době opět veselého ,napadlo mi,jaké by to bylo,kdyby se Sáře nic nestalo.Možná bych nikdy Toma nepotkal..Tyhle myšlenky mě malinko rozesmutnili.Bez varování sem se k němu přitulil a omotal sem mu ruce kolem krku.
"Stalo se něco ?",zeptal se malinko překvapeně,přesto mé objetí s láskou opětoval." Strašně moc si mi v mém životě chyběl",snad poprvé sem pořádně nevědel,co říct.To bylo to jediné,co sem ze sebe dokázal dostat."Ted´ se cítím jako v jedné z pohádek.Nikdy mi sice žádnou nikdo nepřečetl ,ale jako malý kluk sem si prohlížel obrázky a snažil sem se je pochopit.Vím,že měli všechny dobré konce ",tiše sem mu naslouchal ."I ta naše bude mít",doplnil sem jej ,jakmile sem ucítil jeho nejistotu."Slibuju",oddaně sem jej políbil a pomalu sem klesl hlavou na jeho rameno.Přivřel sem oči,nadechl sem se jeho vůně a nechal sem se unášet pouze jeho jemnými pohlazeními,které mi věnoval…
(Tom)
"Proč nemůžu jít s tebou?",Bill se mě
na tuhle otázku ptal snad po páté.Seděl na posteli,sklíčený a smutnýma očima sledoval,jak se oblékám.Nedokázal sem se na něj podívat.Sám sem měl hrůzu z toho,co sem se chystal udělat ,ale neměl sem jinou možnost.Pokud sem chtěl skutečně zapomenout a začít nový život,musel sem to udělat."Nechci,aby ti ublížil",odpovědel sem tiše s pohledem upřeným stranou."A co když ublíží tobě?",hlas se mu třásl.Bylo mu do pláče.Cítil sem to.
Zhluboka sem se nadechl a otevřel sem ůsta,které sem však zápětí naprázdno zavřel.Ubližoval mi přeci celý život.Zvykl sem si na to.Nedokázal sem to nijak změnit."Bille",klekl sem si k němu ,vzal sem jeho tvář do dlaní a hluboce sem jej políbil."Vezmu si všechny mé věci ,abych se tam už nikdy nemusel vracet.A pak už budeme jenom spolu ",chtěl sem jej utěšit,zřejmě to však nezabralo,protože mu po tváři neustále stékali drobné slzy."Budeme spolu bydlet tak,jak sme to chtěli .Nebo bychom klidně mohli kamkoliv odjet.Prostě od všeho utéct a být spolu . Udělám všechno,co budeš chtít ,jenom už prosím neplakej",stáhl sem si jej na klín .Bill mě témeř okamžitě pevně objal kolem krku."Když já mám strach,že se nevrátíš.Vezmi mě sebou prosím",tak moc sem jej chtěl vzít sebou.Už ted´ sem se bál,co se stane.Bylo mi jasné,že bez něj nedokážu odejít ."Prosím",vzlykal mi do vlasů a držel se mě tak pevně ,jako jeho malá sestřenka."Jenom tě odvezu.Počkám v autě ,když budeš chtít ,jen mě tady nenechávej",vyslovil to tak zoufale,že sem už nedokázal více odmítat."Tak se rychle oblékni ano?",Bill se na mě nádherně usmál,rychle mě políbil a vyskočil na nohy jako blesk.Rychle hledal po zemi poházené kusy oblečení,pobíhal tam kolem mě skoro nahý ,přesto byl během chvilky hotový."Ale počkáš v autě slibuješ?",zastavil sem jej ještě dřív ,než stačil vyběhnout ze dveří."Slibuju ",odvetil poslušně a spojil dlaně jako andílek ."Miluju tě" ,usmál sem se na něj a i když sem se bál toho,co nás čeká ,byl sem šťastný,že půjde se mnou."Já tě taky miluju,ale musíš mi slíbit ,že spolu pak někam utečem ",netušili sme,co nás čeká,přesto sme to oba dva potřebovali slyšet."Slibuju,jenom my dva "…..
Řekni mi, jak mám dýchat bez vzduchu
Jestli umřu dřív, než se vzbudím
Je to proto, že jsi mě připravil o vzduch
Ztratit tě je stejné
Jako bych žil ve světě bez vzduchu

Ale jak bych podle tebe mohl žít sám
Jen sám se sebou?
Protože můj svět se točí kolem tebe
Hrozně těžce se mi dýchá

Nemohu žit, nemohu dýchat bez vzduchu
Tak si připadám vždycky, když tu nejsi
Není tu vzduch, není tu vzduch
Stojím až po krk ve vodě
Řekni mi, jak to mám bez tebe zvládnout
Když tu nejsi, nemůžu dýchat

Šel jsem, běžel jsem, skákal jsem, letěl jsem
Vznesl jsem se a doplul přímo k tobě
Není tu zemská tíže, aby mě udržela při zemi...

autor: B-Kay
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama