Hope 10.

5. srpna 2012 v 14:25 | Saya |  Hope
autor: B-Kay

Najednou sem před ním stál nahý .Ještě nikdy se ve mě nebouřilo tolik pocitů, jako právě v tu chvíli.Chtěl sem od něj utéct...Utéct před tím vším, co mi spůsoboval jedinej pohled jeho očí.Nechtěl sem to cítit ! Všechno sem si to zakazoval.Já na něj přeci neměl právo. Nedokázal sem si představit ,že by musel žít v takovém strachu a nejistotě,jako já. Nebyl připravený na můj svět.Stejně jako já,na ten jeho. Dělilo nás od seba příliš mnoho.
Přesto ,jakoby nás to k sobě pořád víc a víc přitahovalo.I přes to všechno ,co mi bránilo zůstat s ním,sem tak musel udělat.Myšlenka na to,že bych o něj přišel ,že bych jej nelítostně opustil, mi rvala srdce na tisíce kousků .Bylo to tak těžký.
Nevědel sem ,co mám dělat.Jak sem měl vlastně zareagovat ? Jedna možnost byla ta,že bych jej od sebe odstrčil, vzal bych si zpátky ten ručník a šel bych se obléknout.Jenomže ta druhá,byla až příliš krásná...
Bill se na mé tělo ani jednou nezadíval.Jeho pohled patřil jenom mím očím,do kterých se upřeně díval.Nic neříkal,nijak se nehýbal,jenom se na mě díval. Frekvence jeho dýchání byla najednou zvláštně naléhavá,stejně jako ta moje.Byl tak nádherný...


Vlasy mu spadali do tváře ,rty měl pootevřené a pohled nanejvýš matoucí.Sám sem se přistihl myslet na to,jak moc toužím po tom,aby mě políbil.Nesnažil sem se jakkoli zakrývat.V tu chvíli bych byl schopen udělat cokoliv.
Když se ke mě nesměle naklonil,nebránil sem se.Dokonce já sám sem vzal do dlaní jeho tvář a přiblížil sem si ji k sobě na minimální vzdálenost.Kdybych promluvil,naše rty by se otírali ,tak byl blízko.
"Proč nemluvíš?",zašeptal sem proti jeho rtům .
"Nechci mluvit",odpovědel stejným tónem a krátce se k mím rtům přitiskl.
"Přišel si si přeci promluvit",lehce sem se otíral o jeho spodní ret.Bill pootevřenými ůsty neklidně dýchal .Bylo na něm vidět,jak moc se snaží nesklouznout pohledem dolů. "Uplně sem na to zapoměl" ,nesměle se ke mě naklonil a své rty přitiskl na pulzující tepnu na mém krku."Bille",snažil sem se jej od sebe odsunout,ale bylo to mnohem těžší,než sem očekával. Má vlastní touha mi nedovolovala říct ne.Když se prolíbal až k mím rtům ,téměř automaticky sem jej vpustil dovnitř.Nepřemýšlel sem.Rozvážné
uvažování a bezpečný odstup byla slova,kterým sem najednou nerozuměl...
Líbali sme se jako o život. Hladovými polibky sme se v některých okamžicích málem udusili.Bylo to silnější ,než my dva.Nemělo smysl vůči tomu bojovat.Alespoň pro tuhle chvíli sem zapoměl na to ,jak silná překážka dělí naše světy a naplno sem se vnořil do uplně jiného světa.Světa,ve kterém sme byli jenom my dva a nikdo jiný,už do něj nesměl vstoupit…


Překvapeně sem zamrkal,jakmile Billovy rty na krátký okamžik zmizeli.Sklonil tvář a poprvé se na mě podíval. Svou tvář témeř vzápětí přitiskl k mé hrudi a tiše zasténal."Panebože",zavzdychal a po několika vteřinách se na mě opět podíval. "J-já musím už jít ",mluvil rychle,hlas se mu zvláštně chvěl a on sám se neklidně třásl. Prudce se ke mě sklonil a ještě jednou mě dlouze políbil."Dobrou noc",bezmocně se otřel o mé rty a rychle vyběhl z pokoje...
(Bill)
Mé naléhavé kroky skončili až v koupelně .Než sem se do ní dostal,téměř sem běžel.Přes všechny slzy,již se hromadily v mích očích,sem ani pořádně neviděl. Byl sem zoufalý.Bezmocně sem ze sebe strhal všechno oblečení a vlezl sem si pod proud horké vody. Nedokázal sem zklidnit svůj dech ani vzrušení,které bylo více než viditelné. Přišel sem si tak špatný...tak zvrácený,když sem se uspokojoval při myšlence na kluka. Na tak krásného kluka ...Místo svých dlaní sem si dokázal bez problémů představit ty jeho.Jeho nesmělé doteky,tolik nejisté a roztřesené. Jakmile bylo po všem ,svezl sem se podél chladné zdi k zemi ,kde sem na sebe nechal dopadat kapky vody. Stékala mi po tváři ,ničila černé stíny na mích víčkách a nelítostně skrývala slzy,které mi po tváři stékali.
Co sem to udělal ? Vůběc sem v tu chvíli nedokázal přemýšlet.Tak moc sem po něm toužil.
Pohled na jeho tělo bylo to poslední,co sem unesl. Bylo to tak jiné ,než pohled na Sářino tělo. On byl jiný ...Ji sem měl opravdu rád ,ale to,co cítím k Tomovy je přímo živočišní touha ,které se nedokážu bránit.
S každým dnem to šílenství sílí .Každou hodinou,minutou dokonce vteřinou ,mě to k němu přitahuje pořád víc a víc.Už nedokážu myslet na nic jiného .Trápí mě to,ta nejistota mě doslova ničí.Když mě líbá,celý svět se se mnou točí .Co by bylo teprve ,kdyby se mě skutečně dotknul ? Nepochyboval sem,že je vášnivý kluk. Vášnivý ,zároveň nejistý a nesmělý. To byla ta nejnebezpečnější kombinace ze všech.
Zmateně sem hleděl kolem sebe .Neměl sem sílu ani vstát ,dokonce sem se nedokázal ani pohnout. Myšlenky mi vířili v hlavě neskutečnou rychlostí.
Šel sem se z toho všeho zbláznit.
"Už dost",zakazoval sem si na něj myslet.Snažil sem se myslet na cokoliv jiného.Na Sáru ,na mamku ..Až tehdy sem si vspoměl,že sem ji vlastně zapoměl zavolat.To byl jediný důvod,díky kterému sem našel sílu vstát a umýt se. Rychle sem se oblékl,vzal sem do rukou mobil ,vytočil známé číslo a dosedl sem na postel…
Ulice jsou prázdné, otáčím se
Noc mě ztratila
Studený vítr
Svět tuhne
Slunce je zmrzlé
Tvůj obraz je v bezpečí, nosím ho v sobě
Přes 1000 moří, zpátky k tobě
zpátky k nám
Nesmíme ztratit naši důvěru
Věř mi…


Někde je to místo,
které jen my dva známe
Všechno běželo jinak, než jsme si mysleli
Tep v žílách je příliš slabý
Ale nějak nás prorve
srdce skrz noc
Věř mi…

Nech se tápat ve mně
Já se nechám tápat v tobě
1000 moří daleko...

autor: B-Kay
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama