Živelná pohroma II. 4.

20. dubna 2012 v 13:30 | Saya |  Živelná pohroma II.
autor: B-kay

"Tak tohles nemusel," zavrčel a nedokázal v sobě potlačit vyčítavý tón, který jeho obvykle sladký hlas doprovázel. Bill se na něj zmateně zahleděl a ještě více si k sobě přitulil Oliverovo chvějící se tělíčko, které se malinkatýma packama natahovalo po jeho vláskách, a snažilo se tu vonící dobrůtku dostat do tlamičky xD.
"Nerozumím," špitl tiše Bill a plaše sklonil tvář před bratrovým upřeným pohledem. Tom se postavil a ve tváři se ani nesnažil skrýt odpor, když se na to mrně, culící se u Billa v náručí, díval. "Já ti říkal, že to tady nechci, Bille. A ty nejenom, že neposlechneš, tak si jej jsem dovedeš za mými zády," vydechl sklíčeně, ale jeho hlas už pozbyl všechnu zlobu, jak se zahleděl do Billových smutných studánek, ve kterých se třpytily drobné slzičky.
"Proč bych se tě ptal? Stejně bys to nedovolil, a krom toho ti už nechci být na obtíž. Už ti nechci přidělávat více starostí. Zvládnu to sám," vydechl tiše a svůj uplakaný pohled bojovně zabodl do Oliverovy milé tvářičky.
"Tohle neříkej, sám víš, že to není pravda," řekl Tom rychle a prudce si k sobě bratrovu tvář zase přitáhl. Jejich pohledy se probíjely… soupeřily… a ani jeden se nemínil jenom tak vzdát. I když v jednom páru očí byly stopy po slzách, byl stejně rovnocenným soupeřem.
"Ale je to pravda. Myslíš, že bez tebe jsem úplně k ničemu?" řekl Bill pisklavým hláskem a smutně svěsil hlavinku mezi útlá ramena. Tom se už nadechoval, aby své slova něčím omluvil, ale dřív než tak stihl vůbec udělat, přihlásilo se o pozornost miminko, kterého zářivý úsměv bezzubé pusinky se změnil ve chvilce, co se na něj Tom ošklivě podíval, a začala se hádka.
"To tady bude pořád takhle řvát?" zavrčel Tom a sklesle pozoroval naříkající obličej miminka, které se Bill lehkým pohupováním svého těla snažil uklidnit.
"Ššš, Oli no tak neplakej. Prosím, broučku…š ššš," šeptal a něžně jej líbal do jemných vlásků. Tomovy oči se rozšířily poznáním hned, jak si uvědomil, že to miminko, zase není až tak ošklivé, a v Billově náručí působilo roztomile… Bill byl roztomilej… Jemné houpání jeho boků a jeho sladký andělský hlásek miminko pomalu uklidnil a jeho malinkatá očka se začala nepatrně přivírat. Bill jej ještě chvilinku kolébal ve své náruči, a než se nadál, usedavý pláč se vytratil a bylo slyšet jenom jemné vydechování toho malinkého drobečka.
Tom rázně zakroutil hlavou a naštvaně odešel do obýváku.

Bill za ním smutně koukal, a kdyby nedržel v náručí miminko, utekl by k sobě do pokoje. Cítil v krku knedlík, a jeho očka neustávala v tichém plakání. Zatímco on miminko uklidnil od pláče, jeho nikdo uklidnit nepřišel… V hloubi srdce doufal, že by se snad mohl Tom změnit, ale byl pořád stejnej. Bude si hrát na uraženého a raději jej ignorovat, než aby mu třeba malinko pomohl… vždyť i Bill to udělal jenom kvůli mamce a Kamile… věděl, jak moc na tuhle chvíli čekali a teď by jim ji mělo zkazit něco takhle miloučkého? napadlo jej, když Olivera ukládal do roztomilé malé postýlky, kterou postavil vedle jejich postele, a která byla dokonale zabezpečena proti všem batolícím pokusům miminek, čímž bylo riziko úrazu minimální.

Oliverovo malinké tělíčko položil opatrně na měkkou peřinku, a lehkou dečkou jej opatrně přikryl. Nechtěl jej už budit a stejně měl jí teď spinkat. Ještě naposled jej jemně pohladil po vláskách, položil vedle něj malinkou plyšovou berušku a odešel z pokoje.
Jeho krůčky mířily do obýváku, kde se se strnulým výrazem rozvaloval Tom a zamyšleně hleděl před sebe. Hned, jakmile ucítil zvláštní teplo, které se pokojem rozneslo hned, jak vešel do pokoje jeho šmoula, se jeho výraz malinko změnil. Už nebyl tak nepřístupný a dokonce ani tolik tvrdý jako před chvilkou.
Bill se posadil opatrně na místečko, které mu udělal Tom hned vedle sebe. I když se na něj zlobil, potřeboval jej mít při sobě. Tak to prostě bylo vždycky… i když se hádali, pokaždé seděli naštvaně vedle sebe, a tiše vnímali blízkost toho druhého, i když slovy na sebe útočili, jejich těla se vzájemně hřála. A stejně tomu bylo tak i teď.
"Já se nechci hádat," vydechl Bill tiše a pohledem hypnotizoval Tomovy proužkové ponožky, které mu koupil loni k Vánocům.
Tom na něj malinko pootočil pohled, kterým mu sjel kompletně celou tvář a přistál až na hedvábných rtech.
Bill využil téhle příležitosti a rychle se bráškovi přešoupl na klín, kde se hezky uvelebil a začal jemnýma pusinkama pokrývat dokonale jemnou kůži Tomova krku. Poté se však odsunul a přitiskl se k jeho oušku, kam jej smyslně políbil. Nevadilo mu začínat udobřování, protože to skoro pokaždé dělal Tom. Teď byla řada na něm. Ale hned, jak uslyšel Tomovo jemné vydechnutí, věděl, že se mu vede dobře.
Přitiskl se rty na ušní lalůček, který lehce políbil a poté zašeptal: "Oliver spinká nahoře, a Pohromka je v ohrádce… Tomi, no táák… chybíš mi," vydechl tiše a vtisknul mu jemný polibek i na oschlé rty.
Tom však v sobě našel poslední pozůstatky urážlivosti a jedním pohybem ze sebe vzrušeného Billa setřásl.
"Dokud tady bude to mimino, nepočítej se mnou," vyprskl jako starej nabručenej pes a vyšlapal schody nahoru.
Bill zůstal na pohovce sedět úplně šokovaně a nedokázal vnímat, co všechno Tomova slova znamenala. Jeho očka se zalila dalšíma slzama a on propukl v naléhavý pláč. Jak může bejt takovej? …
"Ach lásko," vydechl Tom sklíčeně, jak se svezl podél dveří a zoufale hleděl na napnuté džíny…

autor: B-kay
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 B-kay :) B-kay :) | Web | 24. dubna 2012 v 12:53 | Reagovat

Ahojky :).
Viděla jsem na blogu tvůj komentář a tak jsem ti jenom chtěla dát vědět, že mi vůbec nevadí, pokud budeš i nadále zvěřejńovat mé povídky a moc děkuju za krásný komentář :)

2 Saya - Mi Saya - Mi | Web | 24. dubna 2012 v 15:39 | Reagovat

[1]: Nemáš za co ;) Já děkuju =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama