Živelná pohroma 32.

13. října 2011 v 18:00 | Saya |  Živelná pohroma
autor: B-kay

"Už neplakej. Timo si tvé slzy vůbec nezaslouží," zašeptal Andreas a mile se na něj pousmál. Dodnes nemohl pochopit, jak může Timo ublížit něčemu tak krásnému, jako byl Daniel. Jeho dlouhé černé zplihlé vlasy mu nádherně vlály v lehkém vánku, který kolem nich pofukoval. Jeho oči se nesměle vpíjely do těch Andyho a jeho rty se smutně špulily. Kdyby tady nebyl Andy, asi by už dávno brečel. Ale před ním se shazovat nechtěl. Proto raději trpěl zběsilý tlukot svého srdíčka a veliký knedlík v ústech. Než aby z očka vypustil co i jen jednu slzu. Andy měl pravdu... Kvůli Timovi už se naplakal víc než dost.
"Asi-asi máš pravdu," vydechl nakonec a odhodlaný pohled vystřídal doteď zmatená a smutná očička. "Už kvůli němu plakat nebudu. Já to zvládnu," povzdechl si a ručkou si pomalu pohladil ránu na rtech, která jej nepříjemně pálila a svědila.
"Danieli... já-" začal Andy tiše, avšak jeho řeč se ztratila ve chvíli, kdy se na něj Daniel s lehkým úsměvem otočil a pohledem jej vybízel k tomu, aby pokračoval. Andy mu chtěl říct něco velice důležitého... Něco, co už v sobě dusí celkem dost dlouho, ale neodhodlal se... Nešlo to... On to snad nikdy nedokáže...
Bylo kolem půl jedné ráno. Celou chatkou se neslo únavné ticho, které bylo přerušeno jen lehkým a spokojeným oddechováním. Kromě dvou kluků, kteří se v chatce nenacházeli, všichni leželi ve svých postelích a spokojeně spinkali... Tedy všichni až na jednoho, který nemohl usnout. Timovy zlé oči slídily po tichém obýváku a on se začínal pomalu nudit. Kdyby tady byl Daniel, pobavil by se s ním... Jenomže ten se mu někam ztratil, takže možnost udeřit si do brášky vynechal...
Najednou se však pomalu posadil na prostorném gauči a pohlédl na schody, které mířily do prvního patra. Jeho oči se náhle rozjasnily a jeho nohy pomalounku vstaly. Tichými kroky se blížil ke schodům, po kterých bleskurychle vyšlapal. Nechtěl totiž natrefit na Andyho, náhodou by mu hned vytkl, že nahoře nemá co dělat... Nebo ještě hůř - rovnou by zavolal Toma. A to tedy Timo určitě nechtěl...
Toma potkat nechtěl... Ten jej vůbec nezajímal. Co jej však zajímalo mnohem více, bylo to svůdné černovlasé stvoření. Timo si nedokázal vysvětlit, proč jej Bill přitahuje jak magnet... Vždyť to byl kluk! A jeho přeci kluci nikdy nějak nepřitahovali, spíš se mu hnusili... Jenomže Bill na něj působil úplně jinak. Bylo neskutečné, jak moc potřeboval Tomovu ochranu... Byl tolik bezbranný, ale přitom neskutečně žádoucí... Musí jej dostat!... -s tímhle heslem zastavil před dveřmi Andyho tety...

"Tak copak jsi chtěl?" mile se na něj usmál a pozoroval krásný odlesk v jeho zelených očích.
"Víš, já... Já jsem chtěl jenom," nesrozumitelně šeptal a přitom nervózně hleděl na okolní přírodu.
"Danieli já... Víš, jak Tom chrání Billa, a tak... Jsem chtěl-" najednou se zasekl. On přeci nemůže být na kluky! Co to tady blábolí?! Líbí se mu přeci holky... To jo... Jenomže Daniel mu v mysli pluje závratnou rychlostí, zatímco ostatní holky zařadily zpátečku. Nevěřícně pohodil světlou hřívou a prudce, až chudáčka Daniela překotil, vstal. Tohle byla hloupost... Neskutečná hloupost! Proč sem vůbec lezl?? Co tím dokázal? Nic, akorát se před ním hezky zakoktal.
"Andy, co se stalo?" zeptal se Daniel a vůbec nerozuměl jeho chování. Chvilku byl neskutečně milý a teď se tvářil, že by hlavou dokázal rozbít železnou stěnu.
"Nic," odsekl Andy tak prudce, až se Daniel zasekl a šokovaným pohledem jej propaloval. Udělal snad něco špatně? Postavil se taky a upřeně se zahleděl Andymu do tváře. Viděl v ní směsici smutku, beznaděje, strachu a ještě něco, co neuměl identifikovat... "Asi bych už měl jít," řekl přísně Andy, i když přitom vůbec nechtěl mluvit takovým tonem. Myslel si snad, že když bude na Daniela zlý, že ta láska vyprchá?
"Co se stalo, Andy? Proč si najednou takovej?" zeptal se Daniel jako hromádka neštěstí a z očka mu vytekla první slza... Ale za tuhle se nestyděl. Nepatřila Timovi, takže mohla svobodně téct po jeho bledých tvářích... Za okamžik následována další. Andyho přepadla nesnesitelná vlna lítosti a v duchu se fackoval za to, jak moc mu svým chováním ublížil.
"Už půjdu," vydechl tiše a rychle odvrátil svůj pohled od Danových pronikavých očí.
"Já myslel, že mě máš rád," vzlykl Daniel zklamaně a smutně si otíral ubrečené tváře. Tahle věta Andyho zaskočila. Pomalu se k němu znovu obrátil a pomalými kroky se blížil až úplně k němu. Jeho hrudník se zběsile nadzvedával s každým dalším krokem. Po chvilce je dělilo pouhých deset centimetrů. Danielova očka se naléhavě nořila do těch Andyho a nevědomky jej vybízela k činům.
"Ty ani nevíš jak moc," vydechl zoufale Andy a ukazováčkem přejel šokovanému Danielovi po naběhlých rtech s ošklivou jizvičkou...

Billovo nahé tělo se spokojeně tulilo k Tomimu, který jej i teď nevědomky chránil. Pevně jej držel kolem boků a nechával se jeho vlásky šimrat na tváři. Najednou jej však vzbudilo tiché klepání. Rozespale otevřel oči a zamžoural po pokoji. Nikde nikdo, jenom v jeho náručí tiše spinkal Bill se spokojeným výrazem. "Opravdu vypadá jako štulík," pomyslel si Tom v duchu, šťastně se pousmál a opatrně, aby jej nevzbudil, jej od sebe odtáhl. Poté se na posteli zmateně posadil, navlíkl si trenky a loudavým a nejistým krokem mířil ke dveřím.
Timo, který zaslechl tiché našlapování, se zaradoval... Tom určitě usnul a teď je jeho šance -dnes bude Bill jeho. Jaké však bylo jeho nemilé překvapení, když se dveře otevřely a jeho pohled se setkal s ne moc milým pohledem. Tahle očka určitě nepatřila Billovi. A ani dlaně, které jej pevně přidržely u stěny určitě nepatřily Billovi...

autor: B-kay
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 mk mk | Web | 13. října 2011 v 18:28 | Reagovat

new dess je moc fajn :)

2 Saya - Mi Saya - Mi | Web | 13. října 2011 v 21:26 | Reagovat

[1]: Děkuju ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama