Živelná pohroma 20.

15. září 2011 v 17:00 | Saya |  Živelná pohroma

autor: B-kay

Bill tiše pronikal mezi Tomovy pootevřené rty a nedbal ani na překvapení v jeho očích, ani na to, že mu Tom jeho polibky zatím nedokázal opětovat. Vše mu bylo jedno. Dokázal reálně uvažovat jenom nad plností a jemností Tomových rtů, které se mu sami od sebe nabízely.
"B-bille, seš... Seš přeci moje dvoj-... Ah bože..." stěží vydechl do Billova polibku hned, jak Billův jazyk něžně obkroužil konturu jeho rtů. Už to nedokázal v sobě dýl udržet. Počítal, že vydrží ještě malinkatou chvilku a pak jej povalí prudce pod sebe a na místě znásilní, jak byl krásný...
Jeho řasy byly nádherně mokré a tváře zvlhlé od jezerní vody. Rty nořící se do jeho úst byly dokonale hebké a bez chybičky.
"Ne-Bille, nech toho. Prosím," šeptl Tom, čímž se Bill konečně vzpamatoval a malinko se od zmateného Toma odsunul.
Oba dva zhluboka dýchali a snažili se vstřebat vše, co se teď stalo. Bill se zmateně posadil vedle Toma, který ležel doteď slisován Billovým křehkým tělem.

"Tohle byla chyba, Tome... Moc mě to mrzí," zašeptal a provinile si olízl rty, na kterých ještě pořád cítil Toma. Až teď mu jaksi docházelo, že se líbal se svým dvojčátkem... S tím dvojčátkem, které bylo vždycky u něj. Se kterým jako malé miminko sdílel stejnou postýlku... Byl to právě ten Tom, který jej naučil jezdit na kole, a i když Bill pořád padal, Tom jej i tak s radostí chválil. Ten Tom, se kterým se k sobě tulili vždy, když se jejich mamka s tátou hádali. Nikdo si nebyl bližší než oni dva, avšak Bill si teď nebyl jist, jestli tímhle polibkem ten vztah nezničil. Bál se otevřít náhle přivřená očka a podívat se do kruté reality, která na něj určitě čekala v podobě Tomových nadávek a výčitek. Nic z toho se však zatím nedělo. Tom se nedokázal ani hnout a jen stěží se snažil uklidnit svůj zběsilý tlukot srdce, který vyvolal Billův polibek... Bylo to tak náhlé... Překvapivé a úplně jiné, než všechny polibky... Avšak neskonale povědomé...
"Ty se teď zlobíš, že jo?" Šeptl Bill po asi deseti minutách ticha, které mezi nima panovalo cestou zpátky do chatky. Ani jeden z nich nepromluvil od jezírka ani slovo. Byli tím oba dva tolik vykolejeni, že se nezmohli na jediné normální slůvko. Bill poslušně cupital za Tomem se skloněnou tváří, avšak teď už to ticho dál nedokázal snést. Musel vědět, na čem je. Tom však neodpověděl, jenom dál tiše šlapal vyšlapanou cestičkou, po které se dostali k osudnému jezírku. Najednou však uslyšel lehké pípnutí a následně na to slyšel, jak něco přistálo v hustých keřích, které stály všude kolem. Polekaně zvednul pohled ke klubíčku marně se snažícího se vysvobodit ze spárů větví a listů. Tom se nad ním malinko pousmál a pomalounku kráčel bráškovi na pomoc. Bill se celý červený za pomoci Toma rychle dostal na svobodu, poté však znovu skončil na zemi. Tom teď už neudržel smích a musel se zasmát naplno. Tohle dokáže jedině Bill, zamotat se do porostu na zemi a upadnout do keřů, aby vzápětí znovu přistál na zemi xD.
"Prosím tě, podej mi ruku," tlumil Tom svůj smích, protože viděl, jak je Bill celý červený a zřejmě se pořádně styděl. Rychle se sebe oprašoval hlínu, která se mu nepříjemně lepila na mokré oblečení. "Asi bychom se měli vrátit domů," špitl Bill smutně a vzdal se čistění svého oblečení.
"Když budeš chtít, nastartuju auto hned teď a vrátíme se. Stejně mám o tebe tady jenom nesnesitelnej strach," řekl Tom tiše a opatrně vytáhnul z Billových ušmudlaných vlasů jeden zapletený list.
"Neměl jsem sem jezdit. Akorát ti dělám jenom potíže," povzdechl si Bill smutně a něžně dloubl Tomovi do packy. Ten se na něj podíval se vší láskou, kterou k tomu malému medvídkovi mohl cítit a pomalu se k němu nakláněl. Jeho tvář vzal jemně do dlaní a v lehkých kruzích mu přecházel bříšky prstů po lících, až nakonec jeho prstíky přistály na nádherně hebkých rtících.
"Ty mi neděláš potíže, a ani žádné problémy. Protože ty seš můj problém, Bille... Problém-," lehce se zastavil s naléhavém šeptáním a lehce Billa políbil. "Problém, který nedokážu vyřešit," vydechl a i když se v Billových očích zračilo překvapení, znovu jej políbil. Bylo to tak nádherné... Nedalo by se to vysvětlit ničím... to se prostě muselo cítit. Přestával dýchat nad Billovým jemným, ale zároveň hladovým líbáním a teď se vůbec nebránil spolupracovat. Právě on byl tím dominantním, který žádal, vymáhal... Toužil...

autor: B-kay
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama