Živelná pohroma 18.

11. září 2011 v 17:00 | Saya |  Živelná pohroma
autor: B-kay

"Možná že bychom měli jet zpátky," řekl Tom tiše, zatímco si Billa k sobě láskyplně tulil. Tohle byla obrovská chyba. Nechápal, jak se to mohlo stát, že usnul. Vždyť přeci sám trval na tom, že budou všude spolu... A on sám jej poslal rovnou k Timovi.
"To ne. Nemusíme odjet. Víš, já jsem chtěl být tady s tebou, Tome, a nechtěl jsem ti pokazit tvůj týden jako tehdy," šeptl tiše Bill a smutně se rozhlídl kolem. Všude okolo byla nádherná příroda, jezírko a dokonce i řeka. Moc se mu tady líbilo. Kdyby tady byli jenom oni s Andym, mohl to být nádherný týden, teď se však ten týden pomalu začínal měnit.
"Tome?" Ozval se tichým hláskem a nesměle k němu zvednul pohled.
"Hmm?" Pousmál se na něj Tom a narovnal mu za ouško zbloudilý pramen vlasů.
"Hrozně se bojím Tima," opětoval bojácně Tomův laskavý pohled.
"Billí, já už nedovolím, aby ti zkřivil jediný vlásek na hlavě, rozumíš? Odteďka budu pořád u tebe, a když se tě jenom dotkne, tak uvidí," Tomova slova byla rozhodná a pevná. Přesně věděl, co říká. Už nedovolí, aby mu ublížil. Aby se k němu co i jen přiblížil. "A víš co?" zeptal se s úsměvem a uličnicky se podrbal v dredech. Bill na něj zvědavě poulil očička. "Něco ti teď ukážu, ano?" Šeptl a rychle Billa popadl za ruku.

"Cože, ale já nechápu," pištěl Bill vesele, zatímco jej Tom vedl k nedalekému lesíku. "Snad mě tady nechceš nechat, že ne?" Pípl Bill tiše, avšak pořád odhodlaně cupital za Tomem. Tom se jen sladce zasmál a pořád jej vedl dále, teď již zhušťujícím se lesem, který byl plný krásných stromků. Zastavil až na malé mýtince, kde stromový porost končil a na jeho konci se rozprostírala nádherná řeka.
"Taak, už tam budeme," usmál se a dovedl Billa přesně na místečko, které mu chtěl ukázat.
"Juuuu, to je krása," rozhlížel se Bill nadšeně kolem a očka mu svítila jako sluníčko nad nima.
"Líbí?" zeptal se Tom vesele a posadil se na svůj pařízek, kde vždycky sedával, když tady stanovali s Andym. A také tady vždycky přemýšlel, co asi tak dělá jeho bráška. Vždycky jej sem chtěl vzít, ale jaksi nebyla šance. Teď se ta šance sice naskytla, ale malinko ochablá...
Najednou jej napadla bláznivá myšlenka. Pohotově vstal a svlíkl ze sebe triko. Bill se na něj ani nestihl pořádně otočit a Tom už skákal šipku do jezírka.
"Tome, ty ses zbláznil," vyjekl po něm Bill hned, jak se nad hladinou objevila Tomova vysmátá tvář. "Akorát tak nastydneš. Já se pak o tebe nebudu starat," řekl Bill nekompromisně, avšak jedině Tom mohl vědět, že stejně hned, jak by dostal horečku, by byl Bill ten první, co by mu podával lék.
"Ale Billí, vždyť to není tak studený," zasmál se Tom vesele, načež byl odměněn Billovým nevěřícným pohledem. Vždyť on chudáček se drkotal jak ratlík už na břehu a natož ještě ve vodě.
"Tomi, prosím tě, pojď ven." Zakuňkal a psíma očkama bratra propaloval.
"Hmm, ee," zašklebil se na něj Tom vesele a ještě po něm fláknul vodou.
"Tak tohles neměl," řekl Bill nasupeně a chtěl se nahnout z můstku, aby Toma také hezky ošplíchal, avšak zapomněl na svou menší nešikovnost a v celé své kráse sebou fláknul pod vodu. Tom hned pohotově připlaval až k divoce máchajícím ručkám bratra a rychle jej k sobě přivinul, čímž mu umožnil naplno se nadechnout. "Tome, Tomi prosím tě, nepouštěj mě," šeptal mu do ucha, a byl na něm doslova nalepený jako klíště.
"Ty šmudlo, kdy se už konečně naučíš plavat?" Rýpl si do něj Tom, avšak sám děkoval Bohu, že to Bill neumí, alespoň mu mohl být takhle krásně blízko. Bylo pro něj strašně zvláštní cítit Billův zrychlený dech na svém krku a také cítit zběsilý tlukot jeho hravého a milého srdíčka. Možná, že právě v téhle chvíli si Tom začal pomalounku uvědomovat, že je pro něj Bill možná důležitější, než si myslel. "Seš v pořádku?" zeptal se starostlivě a natočil se tváří k bráškovi.
"J-jo," vydechl tiše Bill a zmateně zatřepotal smáčenýma řasama. Byli si zase tak strašně blízko...
Možná, že si ani jeden z nich neuvědomovali fakt, že se líbali a mazlili. Dokonce se spolu mazlili nazí ve sprše... Ale teď jim tahle chvilka přišla strašně zvláštní a zcela jedinečná. Bill zkoumal zkřehlým pohledem celičké Tomovy tváře a svýma laskavýma očkama mu do kůže nořil všechnu tu lásku, které byl schopen. Tom mu jeho pohled zastřeně opětoval. Spíše jím utkvěl na nádherné plnosti bratrových rtů. Bylo dokonalé vědět, že je Bill na něm v téhle chvíli neskutečně závislý...
Už jako malé děti se spolu vždycky koupali. Tehdy ještě neuměl plavat ani jeden, a záchranným kruhem jim byla jejich maminka s tátou. Pomalu se však stával Billovým pomocným kruhem Tom. Bill se totiž tak nějak nikdy nenaučil pořádně plavat. A proto teď Tom věděl, že kdyby Billa nedržel, jeho bráška by to sám nezvládl...
Stačilo několik sekund, aby si Bill dodal malinko odvahy a lehce se sklonil ke rtům svého dvojčete. Na okamžik však zaváhal. Tohle není přeci správné...

autor: B-kay
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama