Živelná pohroma 13.

1. září 2011 v 17:00 | Saya |  Živelná pohroma
autor: B-kay

"Nechtěl jsem tě vyděsit, omlouvám se," zašeptal tiše do krásných černých vlasů a dlouze jej políbil na čelo. Bill se k němu stulil ještě více. Potřeboval cítit to bezpečí, které dokázalo vytvářet jenom Tomovo náručí. Nic jiného jej tak dokonale nehřálo a nechránilo, jako právě Tomova náruč. Už jako malí kluci...
...Pokaždé, když se Bill v noci vzbudil a bál se usnout po ošklivém snu, vzal do rukou svého velikého medvídka a ťapal malinkýma nožkama do vedlejšího pokoje, kde spokojeně spinkal jeho bráška. Nebál se klidně otevřít dveře a vejít, protože věděl, že by jej Tom od sebe nikdy neodehnal. I když jej Bill vzbudil někdy nad ránem, vždycky tady byl pro něj, aby se posunul ve své postýlce a udělal tím místo i pro brášku. Vydrželi si spokojeně ležet v objetí i celou noc a povídali si o lumpárnách, které plánovali na další den. Bill pak mohl být už klidnější a ničeho se nebál. Věděl, že tady Tom byl, je a vždycky bude jen a jen pro něj...


Jenomže tohle byla zcela jiná situace. Vždycky si sice byli blízcí, ale ne až takhle. Kdyby se někdo zašel podívat do Tomova pokoje... nic krásnějšího by snad v životě neviděl. Obě dvojčátka byla zabalená v dece na parapetu u okna a dívali se spolu na hvězdy. Přitom si povídali o všem možném... To vlastně ani nebylo důležité. Bill byl rozvalený u Toma v náručí a ten jej něžně hladil po vlasech tak, jako to dělával skoro každý večer před několika lety.
"Proč se to všechno tak změnilo?" špitl tiše Bill a ještě více se přitulil k Tomovým dlaním, které byly opatrně propleteny kolem jeho bříška.
"Copak?" šeptl Tom, který se hlavou opíral o stěnu, a přitom se nechával ukolébávat bratrovou vůní, až se dokonce sám přistihl, že mu víčka rázem přišla ztěžklá. Bill se klidně opřel o jeho hruď a tiše naslouchal tlukotu Tomova srdíčka.
"Například my dva," vydechl a přivřel víčka. Najednou šepot v Tomově pokoji ustal a ozývaly se jenom tiché nádechy a výdechy dvojčátek, která právě spokojeně usnula. Uběhly asi dvě hodinky a Billova očka se rozespale otevřela. Nejdříve si vlastně neuvědomoval, co a kde je, a až když si uvědomil lehké dýchání za krkem, malinko svou hlavu natočil. Ocitl se tak pět centimetrů od svého dvojčátka. Najednou pocítil zvláštní třepotání v bříšku. Bál se jenom toho, že teď uklouzne a spadne a tím vzbudí i Tomiho, nebo jej omylem odře, nebo něco podobného... Ale zatím bylo štěstíčko na jeho straně.

Omámeně pozoroval měkké polštářky, ve kterých se jako diamant v měsíčním svitu třpytila kovová ozdůbka. Bill neodolal, a opatrně vymanil jednu ručku z Tomova sevření, aby se jí mohl dotknout. Přímo nábožně posouval svůj ukazováček k Tomovým rtům. Kdyby jen věděl, že jeho dvojčátko právě nespí, jak tajně doufal, ale tiše čeká na to, co Bill udělá. V momentu, když se Billův ukazováček setkal z jeho vrchním rtem, měl co dělat, aby nevzdychl. Bill jím začal Tomovi něžně hladit celé rtíky a vůbec si neuvědomoval, že by jej tím mohl vzbudit. Byl tolik omámený tím zvláštním pocitem, že nějak normálně ani neuvažoval. Pomalounku nakláněl svou tvář blíž a blíž, až Tomův horký dech ovanul jeho líce. Věděl, že nesmí... Ale musel.
Musel ho alespoň naposled políbit...
V momentu, kdy lehce opřel svoje rty na rty svého dvojčete... na rty skoro totožné s těmi jeho, prudce otevřel oči, a právě ve chvíli, kdy se už neudržel ani Tom a také je konečně otevřel. Nedokázal by je mít dál zavřené. Bill se malinko odsunul a zhluboka dýchal. Jeho hruď byla natlačená na té Tomově, která se zběsile zvedala a znovu klesala. Jejich oči zmateně tápaly v těch druhých...

Tom věděl, jak moc vyděšeně se teď asi Bill cítí, a proto se rozhodl jej malinko uklidnit. Zmoženě natáhnul své dlaně a lehce do nich uchopil Billovu tvář. Jeho oči byly tak zmatené, až měl Tom chuť malinko se usmát. Bill se v Tomově náručí celý obrátil tak, že na něm seděl obkročmo a cítil, že ním protéká neskonalá touha. Zoufale vydechl a položil svou tvář do ohybu mezi Tomovým krkem a ramenem a vtiskl tam vášnivý polibek. Tom prudce zvrátil hlavu dozadu, až se chudáček bouchl hlavou o zeď xD. Bill se však nezasmál tak, jako by to možná udělal jindy, právě naopak se vší vážností se na Toma zadíval a lehce se na něm zhoupl. Ani nevěděl, co jej to popadlo, ale Tom byl tak krásný, když tiše sténal, prsty drtil lem svých trenek a zoufale se snažil vyhledat Billovy rty...

autor: B-kay
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama