Živelná pohroma 4.

5. srpna 2011 v 17:00 | Saya |  Živelná pohroma
autor: B-kay

Jen zlehounka se jich dotknul těmi svými. Poté se na Billa něžně usmál a svlíknul mu svou hrubou mikinu. Do rukou uchopil cíp deky, které ležela volně přehozena přes Billovu postel a brášku s ní hezky přikryl. "Nechápu, jak ti můžou pořád ubližovat," šeptl a pohladil jej po natažené dlani. Ale to skončilo! Od mala byl pro Billa někdo, kdo na něj dával pozor a prostě jej opatroval. A teď, když se z Billa vyklubalo takovýhle trdlo, co jen padá z jednoho maléru do druhýho cítil, že jej bude potřebovat ještě víc. Naposled se nad spícím dvojčátkem pousmál a šel si lehnout do svého pokoje s vědomím, že je Bill v bezpečí...

Ráno samozřejmě vstal dříve a tak šel udělat kafe. Ještě pořád rozespalý a jen v trenkách se dopajdal až do kuchyně, kde k jeho překvapení už seděla Simone s hrníčkem čaje.
"Dobrý ráno, miláčku," šťastně se na něj usmála. Tom jen zabručel něco ve smyslu nápodobně, a potom si roztěkaně sednul naproti. "Stalo se něco? A jak to, že jste se vrátili tak brzy?" zeptala se zvědavě a postavila vodu na další kafe. Tom jen malinko protočil oči, a když najednou uslyšel jak něco na poschodí pravděpodobně slítlo z postele věděl, že Bill je už také vzhůru. Ale jelikož si myslel, že se jeho bráška bude nejdřív sprchovat, nebál se s mamkou mluvit otevřeně.
"Ten vejlet byl katastrofa," sykl na ní a vzal si od ní svůj hrníček. "To ti snad ani nebudu vykládat proč," nechtěl se na Billa zlobit, ale na tenhle týden se těšil nejvíce a právě kvůli němu o něj přišel.
Simone si chápavě povzdechla.

"Zlato, moc mě to mrzí," pohladila jej po dlani.
"To nic, já to zvládnu. Vždyť budou i další příležitosti, ne jenom tahle," malinko mrzutě si oddechl a usrkl si z kafe. Ani jeden si nevšiml Billa stojícího u dveří a tiše naslouchajícího. Se slzami v očích sledoval Tomův nabručený výraz. Už to dýl nesnesl a raději se vrátil zpátky do pokoje. Proč jeho život musí být takhle zpackaný?
Do smrti zůstane na ocet jenom proto, že se každá lekne zlomeniny nosu, nebo vyvrtnutí kotníku. Nechápal, jak se z něj mohlo stát takovéhle nemehlo, které všechno jen zpacká. A také mu došlo líto i toho včerejška. Od Andyho takový podraz nečekal. Nepamatoval si sice moc, ale v hlavě mu pořád zněl ten pokrytecký smích všech kolem. Vždycky se mu tímhle způsobem smáli. Po tváři mu stékala malinká slzička zklamání, následována druhou a třetí...

Po chvilce se ozvalo tiché klepání na dveře jeho pokoje. Bill si rychle utřel slzy stékající po jeho bělostné tváři a pomalu šel otevřít.
"Co chceš?" zašeptal nevrle na bratra stojícího u dveří. Tom se na něj nechápavě koukl. Udělal mu snad něco? Krom toho, že jej zachránil před kompletní nahotou na stole a mega ztrapněním přede všemi.
"Co se stalo?" vyslovil malinko zklamaně svou otázku a násilím se mu natlačil dovnitř. Bill si zpupně sedl na kraj své postele a roztěkaně mrkal dlouhýma řasama.
"Nikdo mě nemá rád. Kamarád má ze mě jenom nářadí na práty - klidně by mě mohl postavit jako disko kouli," povzdechl si. "A bratr? Mé vlastní dvojče mě nesnáší," chtěl se svalit do peřin, ale samozřejmě to by nebyl on, kdyby nepřistál rozpláclý na zemi.
Tom nemohl věřit svým uším. Jak tohle mohl říct?! Ani netuší, jak moc jej tahle slova zabolela.
"Fakt si myslíš, že tě nesnáším, Bille?" šeptl a nespouštěl z něj zklamaný pohled. Bill se konečně vysoukal ze země a pomalu došel k Tomovi. Tom v jeho očích jasně rozpoznal slzy. "Nemyslím," tiše vzlykl a opřel se o Tomův hrudník.
Bylo neuvěřitelné, jak blízko k sobě tihle dva měli. Oni dva byli jako dvě křídla. Jedno malinko nešikovnější, ale také dopomáhalo tomu druhému vzlétnout... "Co jsem včera zas dělal?" šeptal do Tomova ramena, jak jej dlouze objímal.
"To není důležitý," tiše šeptl.
"Zase si mě zachránil, vid?" Bill se od něj malinko odtáhl a zadíval se mu hluboce do očí.
"Jsem strašnej, že jo?" špitl a něžně otřel svůj nos o Tomovu bradu. Jakmile se jejich kůže střetla, Tom se lehce pousmál.
"Alespoň mám koho ochraňovat," zazubil se a sladce na něj mrknul.
"Děkuju," zněla Billova tichá odpověď a ještě více se k Tomovi přitulil...

Vůbec jim nepřišlo divné, že jsou uprostřed Billova pokoje v pevném a nekonečném objetí... Oba dva totiž měli k sobě blízko až natolik, že se mezi nimi utvořil jakoby neviditelný uzel, který nikdo na světe nerozváže. Bylo pro ně přirozené se objímat a tulit k sobě. Byl to pro ně důkaz důvěry a lásky toho druhého... Lásky, která se jim pomalu začne vymykat z rukou...
"Pojď, mamka ti udělala snídani," řekl Tom vesele, ale nečekal, že Bill k němu zvedne hlavu zrovna tehdy, když ji on k němu skloní.... Takže si to asi umíte představit.
"Tome?" vypískl Bill překvapeně hned, jak se bratr chytil za krvácející nos. Teď jej asi zabije xD...

autor: B-kay
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama