Živelná pohroma 1.

31. července 2011 v 17:00 | Saya |  Živelná pohroma
autor: B-kay

"Tomi, Tome! Tome, ale tak počkeeeej," snad celým lesem se ozývá zoufalé volání vysokého chlapce, který právě poznal, že mít dvojče nemá vždycky jenom výhody. Čekal od něj podporu, on za to přeci nemůže...
"Dej mi pokoj," syknul mu bráška nazpět a dál naštvaně šlapal k autu. Tohle už nebylo normální! Nechápal, jak může být to individuum vzadu jeho bratrem - a ještě k tomu i dvojčetem. Vždyť to je horší než nějaký tornádo.
"Ale tak Tome, vždyť se tak moc nestalo," špitl a zablácenýma rukama se snažil otřít si už i tak dost špinavé tričko. Ani si nevšiml, že jeho bratr zastavil, a tak se nelze divit, že do něj prudce narazil. Poplašeně sklopil pohled hned, jak se za ním bratr pomalu otáčel.
"Bille! Vždyť se tak moc nestalo?? Měli jsme tady být týden - kvůli tobě jedeme domů po dvou dnech. A tos stihl jen propíchnout pneumatiku, ztratit můj mobil, několikrát spadnout do louže a podpálit půlku jídelny. Ou a to nepočítám dva mé kámoše, kteří se mnou už nikdy nechtěj nic mít. A teď?? Teď sis zas pro změnu musel hrát na malý děcko, které neumí chodit a spadne do bažiny," tom už byl na pokraji svých sil. Bill měl zvláštní nadání přitahovat maléry. Nikdy mu to obzvlášť nevadilo, ale teď jej kompletně ztrapnil před celou partou a vykydnul Tomově vysněné holce na hlavu svou vodu zrovna uprostřed jeho balícího manévru. To jej snad naštvalo ze všeho nejvíc. Bill smutně sklonil pohled a zatřásl dlouho černou hřívou.

"Já se omlouvám, ale," špitl a hypnotizoval pohledem Tomovy tkaničky u bot. To si ještě nevšiml, že je jedna malinko tmavší než ta druhá. Billovi totiž omylem spadla do krbu a ty saze z ní jaksi nesešly dolů.
"Tak ty se omlouváš? Já mámě hned říkal, že to nebude dobrej nápad, ale já tě pořád musím vláčet všude s sebou, jako kdybys měl 15. Bože můj, vždyť je ti 18 a já mám strach tě nechat někde samotnýho, co zas vyvedeš!"Křičel na něj Tom a naštvaně naházel své kufry do zadní části auta. Když došla řada na ty Billovy, jednoduše je hodil do kufru.
"Můžu řídit?" zeptal se tiše, a to raději ani dělat neměl.
"Ale jistě, abychom se vyklopili v první zatáčce, že? Ne, ne. Hezky budu řídit já," řekl už malinko klidnějším hlasem a usednul za volant. Jen jedno mu bylo strašně líto. Chtěl si to tady užít a flirtovat s holkama, ale místo toho musel pořád hlídat Billa, a ani to se mu moc nedařilo. Celý tyhle dva dny měl neuvěřitelnej strach hned, jak se Bill i jen malinko vzdálil z jeho přítomnosti. Už jako malej měl vždycky zvláštní ochranitelské pudy k Billovi a teď to bylo ještě horší. Byl tak strašně křehký, že se bál, aby se někdy nerozpadl už jenom při nepatrném doteku. Asi do půlky cesty jeli tiše. Tom koukal soustředěně na dálnici a Bill koukal z okna a sledoval okolní krajinu.
"Zlobíš se moc?"Špitl tiše po chvilce a utkvěl pohledem na bráškovi, kterému už zmizel z tváře všechen hněv. Tom na chvilku odlepil svůj pohled od cesty a podíval se do očí svému dvojčeti.
"Nee, mě to přejde. Hlavně, že seš živej a zdravej, a že to nebudem muset platit," malinko se pousmál a Bill cítil, že už to není až tak strašné.
"Já za to nemůžu. Mám holt smůlu. Každou holku jsem od sebe nějak odplašil,"
povzdechl si nad svým hnusným osudem. Tom si na něco vzpomněl a začal se smát. "Nejlepší bylo, jak si Karolíně při milov-," najednou se zasekl nad vražedným pohledem v Billových očích. "Už jsem zticha," s tlumeným úsměvem se vrátil zpátky očima ke kolem projíždějícím autům...
Večer už leželi oba dva čistí! - tedy v Billově případě čistí a vybalení před televizí. Rodiče jeli na večeři a tak zůstali doma sami. Najednou však zazvonil Tomovi mobil. Bill zvědavě zvednul pohled k bratrovi, na jehož tváři se najednou zjevil úsměv.
"Jo, jasně. A kdy? Skvělý. Jo, jasně, že přijdu, tak zatím," s úsměvem zavěsil.
"Kdo to byl?" zeptal se Bill a tázavým pohledem si Toma přeměřil.
"Noo, Andy. Prej je u něj teď nějaká párty. Ty ale zůstaneš tady, jasný?"Přísně se na něj zahleděl. Ve skutečnosti však měl strach.
"Jasný," slíbil Bill.
"Tady budeš sedět a ani se nehneš, jo?" zopakoval, a když Bill přikývl, spokojeně se na něj usmál a utíkal se oblíknout. Dneska chtěl udělat dojem! Už nemohl nic zkazit. A věděl, že kdyby vzal Billa, byla by to živelná katastrofa.
Dokonce jej i dost překvapila Billova poslušnost. Nemá náhodou něco za lubem?! Ale tak byl natolik štastnej, že to neřešil. Ale to raději dělat měl...

autor: B-kay
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Chodíš sem pravidelně nebo jsi se sem dostal/a náhodou?

Dostal/a jsem se sem náhodou:)
Jsem tu častěji =)
Jsem tu pravidelně ;)

Komentáře

1 ilon ilon | Web | 1. srpna 2011 v 13:25 | Reagovat

Moc hezké, opravdu čtivé, autorka má talent :-)

2 Saya - Mi Saya - Mi | Web | 13. srpna 2011 v 20:24 | Reagovat

[1]: To ano, autorku si beru za vzor ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama