Rebel 7.

11. července 2011 v 20:17 | Saya |  Rebel I.
autor: B-kay
Tom strnule přivřel víčka a nechával ze sebou zacházet jako s loutkou. Tak si totiž připadal. Byl jenom obyčejnou loutkou v rukou Roby a jejích rodičů. Dělal jenom to, co chtěla, a co její rodiče pokládali za vhodné. Dokonce se kvůli nim oblíkal do těsných nepříjemných šatů, které mu způsobovaly akorát tak husí kůži. Mnohdy si v jejich domě nebo rodině přišel strašně cizí, ale až s příchodem Billa si to náhle dokázal uvědomit.
Když se v Kaulitz rodině řeklo jméno jeho bratra, všichni protáčeli oči, babička se dokonce modlila, co zase její povedený vnouček vyvedl. Všichni Billa pokládali za kupu malérů, která necítí, nepláče, nemiluje, jenom vyvádí spoustu problémů a mnohdy i trapasů. Všichni byli tolik povrchní, jenomže mezi tyto lidi zařadil i sebe. On sám se vzdal naděje, že by v Billovi mohlo dřímat to sladké já, které potřebuje spoustu lásky... hlavně tedy té dvojčecí lásky. Ale pokaždé, když se podíval do jeho nádherných očí, tu lásku tam našel! Byla tam, i když se snažila schovávat za mrak chladu, odstupu a veliké hrdosti, kterou se snažil Bill působit. Ale i on je jenom člověk. Možná je všem malinko víc na očích nebo taky uších, ale je to přeci také člověk, který potřebuje lásku, pochopení a hlavně oporu. Oporu, kterou však ve vztahu s Roby nikdy nenajde...

"Roby, počkej-" snažil se ji od sebe odlepit, protože už nemohl dýchat. Tohle byla nevýhoda Robyiných polibků. Nikdy na něj nebrala ohled, jenom hltavě brala a divoce plenila. Podle Toma to však mělo do líbání daleko, víc by to přirovnal spíše k dušení. A stejné to bylo i v posteli. Ona byla nahoře, ona udávala tempo, a také ona říkala, co má a co nemá dělat. Nikdy se nad tím nějak nezamýšlel, protože to bral jako fakt, který už nelze změnit. Měl ji rád, a proto se to snažil přehlížet. Strpěl by jí všechno, kromě jediné věci! Kdyby nějak ublížila Billovi, byl by to konec! Bez pardonu konec! Bill si toho už vytrpěl dost. Jenom křik, pohrdání, nadávky, pomluvy. Nikoho nezajímalo, jakej je ve skutečnosti, dokonce ani to, zdali mu svými řečmi nějak ubližujou. Všichni jej brali jako divokýho rebela, který nehledí na nic jenom kvůli piercingu a tetování. A to mu přišlo malinko ubohé.
"Lásko, zlobíš se ještě?" zeptala se Roby kňouravě a snažila se mu všemožně dostat pod pyžamové kalhoty.
"N-ne, jenom na tohle nemám chuť," šeptl tiše a neměl jinou možnost, než aby ji ze sebe nepatrně setřásl.
"Fajn. Jak chceš. Příště možná nebudu mít chuť zase já," vzpurně pohodila hlavou a nesouhlasně našpulila rty. Tom se na ni šokovaně díval. Kam se poděla ta usměvavá holka, kterou měl tolik rád?! "Půjdu nakoupit. Jo, a doufám, že si nezapomněl na dnešní večeři u našich," náhle se na něj zářivě usmála, jako by se jí před chvilkou žádná zášť a chlad v očích neodrážely. Tom si sklesle povzdechl. Na tu večeři zapomněl jako na první. Neměl absolutně náladu se vesele usmívat a servírovat tu loutku, jakou z něj udělali.
"Jasně," šeptl a zahleděl se do prázdna pokoje. Když však ucítil dotek dvou dlaní na své tváři, trhl sebou a šokovaně hleděl do těch dvou namodralých studánek.
"Miláčku, ale dnes žádnej Bill. Našim se jaksi nelíbí, a ještě nezaplatil tu škodu za minule, takže mě doufám pochopíš," falešně na něj vycenila své zuby, a poté jej jemně políbila. Tom se však surově odsunul.
"Už jsem ti jednou říkal, že Bill není nějaká cvičená opice. A já jej tady samotnýho nenechám. Nebo můžeš jít rovnou sama, Roby," řekl rozhodně, poté vstal a bez jediného slova odešel do pokoje. Robiny oči přímo žhnuly zlostí, a kdyby mohla, hodila by pod dveřích něco, co by se hezky rozbilo. Náhle ji však napadlo něco mnohem lepšího.
Pomalými kroky došla ke koupelně, kterou bez ostychu otevřela a zlostně se zahleděla do páru překvapených očí, které se na ni jenom letmo zahleděly a dál si hleděly svého.Bill na ni absolutně kašlal a dál si stínoval víčka. Kdyby přišla asi o dvě minutky dřív, našla by jej zřejmě nahýho s rozcuchanými vlasy.
"Co chceš?" štěkl po ní, ani na ni nepohlédl. Roby si významně založila ruce na prsou a přímo jej propalovala pohledem.
"Nevím, o co se tady snažíš, Bille. Myslíš, že takhle budeš hezčí? Stejně nikoho nezajímá, jak vypadáš a Tomovi se to stejně hnusí. Řekl mi to už dřív, ale prosil mě, abych ti to neřekla. Prý vypadáš jako nějaká holka. Jestli ti můžu něco poradit, najdi si práci a odejdi, protože nám tady dost zacláníš. Tom tě trpí stejně jenom kvůli tomu, že mu tě je líto," řekla s nevídanou lehkostí, a přitom mrkala umělýma řasama jako neviňátko.
Billa bodlo u srdce… I když to na sobě nenechal znát, v očích jej pálily slzy a v krku měl obrovskej knedlík. Věřil mu. Měl jej rád... dokonce se včera málem políbili. Nemohl uvěřit Robyiným slovům, která se mu vrývala hluboko pod kůži, dokud nezasáhla srdce. Teď už věděl, proč jej nedokázal obejmout nebo říct mu, že jej má rád. On jej totiž nikdy ani rád neměl. Tvářil se jako hodnej bráška jenom z lítosti. Ale ve skutečnosti se jej chtěl co nejdříve zbavit...
"Copak? Řekla jsem snad něco, cos nevěděl? Ale Bille, no ták. Co sis myslel? Že tě má rád? Po tom všem?? Tvé problémy jej ničí a už mu hezky lezeš na nervy. Já jsem jej dokonce přemlouvala, abys tady zůstal dýl. Tak se zamysli, hmm? A raději odejdi," šeptla, soucitně se na něj usmála, a když konečně zahlédla náznak bolesti v jeho očích, gratulovala si. Přišla si jako nějaká hrdinka. Vůbec si neuvědomila, jak moc mu ublížila. Myslela si, že se před ním vytáhla v celé své kráse, jenomže Billovi z ní akorát tak přišlo zle.
"A víš co, Roby? Co kdyby ses zamyslela sama nad sebou? Možná někdy pochopíš, že jsi jenom obyčejná ubohá kráva," sykl skrze pevně semknuté rty a ze všech sil se snažil neplakat. Nechtěl tomu věřit... to prostě nemohla být pravda. Věřil mu... tak strašně mu věřil a jako vždy dopadl hezky pusou na zemi.
Roby jenom vykuleně koukala, jak jí najednou před nosem surově bouchly dveře. Nesmělými kroky raději odešla ke dveřím a zmizela. Myslela si, že když mu to řekne, Bill po ní naschvál vyjede. Možná, že se v něm přece spletla…
Bill se sklíčeně svezl podél dveří a v zoufalém klubíčku přistál na studené podlaze. Už nemělo smysl jakkoliv se bránit slzám, které mu náhle smáčely jeho podmanivě krásné tváře. Zoufalým pohledem sjel celou koupelnu, ve které si rázem přišel tak cizí... Tom mu ve všem lhal. I ta noc byla jenom obrovskou lží. Nechápal to... V Tomových očích nikdy neviděl faleš nebo přetvářku. Kdyby se do nich hlouběji zahleděl, uviděl by sám sebe…
"Bille? Udělám ti snídani?" ozval se milý hlas za dveřmi, provázen jemným klepáním. Bill zničeně zvedl svůj pohled a tváří se otočil ke dveřím. Urychleně si setřel poslední zbytky slz a pokusil se na své tváři vykouzlit klidný výraz. Jakoby se nic nestalo. Opatrně otevřel, avšak Tomovým očím se vyhýbal. "Jsi v pořádku?" zeptal se jej Tom starostlivě, jakmile spatřil Billovu změnu, a až příliš odevzdaně skloněnou tvář. Něžně se dvěma prsty dotknul bratrovy tváře, aby se mu mohl zahledět do očí. Když v nich však spatřil stopy po slzách, malinko jej to překvapilo. "Tys brečel?" láskyplně mu přejel obrysy mokrých cestiček, Bill však jenom rychle zavrtěl hlavou a pohotově sklonil pohled.
"Nemám hlad," vydechl tiše a smutně se zahleděl do Tomových očí. Snažil se pochopit, proč jej Tom tak nenávidí. Opravdu se snažil v jeho očích najít alespoň kousek z té nenávisti nebo lítosti, o které Roby mluvila. Nenašel však nic… Nic, kromě nádherného odlesku hořkých mandlí, které skrývaly jenom lásku a pochopení.
"Opravdu? Chtěl jsem udělat vafle. Takové, jaké dělávala mamka kdysi," chtěl Billa alespoň malinko pohladit po tváři, ten však před jeho dlaní ucukl...

autor: B-kay
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama