Rebel 3.

3. července 2011 v 20:14 | Saya |  Rebel I.
autor: B-kay
Tomovy oči se zklamaně svezly k Robyině tváři, ve které však hrálo rozhořčení.
"Stalo se něco?" zeptal se zmateně, protože si nevšiml, že by se s Billem nějak hádali za ty tři hodiny, co u nich byl.
"Stalo!" řekla a náhle vypadala opravdu naštvaně. V očích jí pláli plamínky zlosti a z tváře vymizely všechny náznaky úsměvu. "Nesnáší mě, Tome! Tvůj bratr mě totálně nenávidí a já s ním bydlet nechci! Víš co udělal?? V obýváku způsobil hotovej hurikán, v koupelně je bažina a ve tvý skříni jsou jeho věci! Lásko, moc mě mrzí, že ti to musím říct, ale tvůj bratr je jenom živá kupa problémů! Nic víc! A já nechci, aby tady zůstal," řekla jedovatě a skleslým pohledem sledovala, jak se Tomův klidný výraz ve tváři ztrácí.
"Roby, jak to můžeš říct?! Je to moje dvojče! Můj bratr a ne nějaká kupa problémů. Podívej, já vím, že je nesnesitelnej," šeptl a opatrně si ji stáhnul na klín. "Ale jestli mě miluješ, tak to ty dva týdny prostě vydržíš, hmm? A já si s ním zkusím ještě promluvit, ano?" jemně ji políbil a pokusil se vsadit na to, co ji dostává pokaždé. Něžně se na ni usmál a hodil na ni psí oči.
"No tak jo... já to ještě zkusím, ale nechci, abychom měli problémy i my dva, Tome. Si si jistej, že je dobrej nápad, brát jej na tu večeři?" zeptala se nejistě a zamilovaně se přitiskla k jeho mocně pulzující hrudi. Tom jenom bolestně přivřel víčka a tiše si povzdechl... Nechtěl být na něj takovej. To poslední, co chtěl, bylo Billovi nějak ublížit. Ale sám věděl, že to asi jinak nepůjde. Bill si konečně musí uvědomit, že je dospělý, a že má jisté povinnosti tak jako všichni ostatní.
"Lásko, já tam na něj dohlídnu, hmm?" slíbil jí, naposled ji něžně políbil a pak se opatrně dostal z postele.
"Tak fajn. Moc tě miluju, medvídku," zakňourala a lehce jej zatahala za lem obrovskýho trika.

"Já snad budu blít," ozvalo se ode dveří znechuceně, což totálně zkazilo romantickou atmosféru té chvíle. Tom na Billa vražedně zahlídl a naznačil mu pohledem, že to opravdu přehnal. "Nechal jsem si tady mikinu," řekl a několika rychlými kroky kolem nich prošel a spokojeně si vzal první, která mu padla pod ruce.
"Ty se snad někam chystáš? Jdeme přeci na tu večeři," řekl Tom naoko přísně, ale když na něj Roby zahlídla, zatvářil se naštvaně. Bill nerozuměl…
"Já přeci nejsem blbej, paměť mi ještě slouží. Jen mi byla zima," nechápavě zakroutil hlavou, hodil na sebe modrou mikinu a nechal je v pokoji znovu o samotě. Celou cestu si však pobaveně pobrukoval zdrobnělinu "medvídku."
"Tohle musí přestat!!" zasyčela Roby naštvaně skrze pevně semknuté rty a málem Toma dorazila pohledem. Nikdy by to do ní neřekl. Ke všem se chovala tak mile a přátelsky, ale na Billa se násilím usmívala hned jak přišel. Možná právě ona sama vytvořila tu apatii, kterou Bill cítil.
"Jdu ke kadeřníkovi. Přijdu asi za dvě hodiny, pak můžem vyrazit," povzdechla si tiše, a když pohlédla na zdrcenou tvář svého miláčka, pochopila, že to přehnala i ona. Tom seděl na posteli jako hromádka neštěstí a nevěděl, co dělat. "Tomi, omlouvám se… přehnala jsem to," pípla tiše a jemně jej pohladila po tváři. "Já to kvůli tobě zvládnu, hmm? Bude to dobrý," pokusila se o úsměv, pak se zmohla jen na letmé políbení a odešla.
Tom zůstal v pokoji sám a nanejvýš zmatený. Takhle to už dál nepůjde! Bill je strašné kvítko i na něj, natož ještě na Roby. Když se budou pořád hádat, klesne i úroveň jejich vztahu a to nechtěl… Tedy aspoň kvůli jejím rodičům. Ti totiž čekají, že se vezmou! Alespoň Tom to tak pochopil při poslední návštěvě, kdy mu její táta ukazoval snubní prstýnek po nějaké prababičce nebo co...
Tom se však ženit nechystal! Už jenom ta představa jej děsila. Bylo mu přeci 19. Nebyl ještě dost zralej na nějakej hlubší vztah a představa manželství jej přímo děsila, přesto však ten prstýnek už týden držel schovanej na spodu skříně... Robyin otec do něj tak dlouho ryl, až si jej nakonec musel vzít se slibem, že nad tím popřemýšlí...
Přemýšlet však nemusel, aby měl jasno! Nechtěl si ji vzít! Už jenom myšlenka na život s ní jej nějak děsila. Nedokázal si představit, že s ní bude mít děti a rodinu... Toužil po vztahu nezávazném - prostě láska, polibky, sex, vzájemná blízkost... ale ne svatba!
Tiše vstal a strnulými kroky se došmatlal až k obýváku. Když však spatřil Billa a modrej svetr pohozenej vedle, neudržel se a doslova vybouchl.
"Takže tobě bylo zima ?" vydechl vztekle a nechápavě hleděl na Billa, který si pomalu vyndával sluchátka z uší a díval se na něj až příliš vážně.
"Prosim tě Tome! Medvídku?! Co to jako je?! Nechtěj mě rozesmát!Zachránil jsem tě," řekl klidně a sednul si tak, aby se mohl Tom posadit vedle něj...
Sám nevěděl, proč je takovej... Možná jen proto, že chtěl dokázat všem, že on už není ten malej kluk, který potřeboval svou rodinu na to, aby dokázal přežít! Teď on kašlal na všechny příkazy rodičů stejně tak, jako oni kašlali na jejich prosíky... tichá slůvka, kterýma se snažili zastavit hádající se rodiče... Nikdy je však neposlechli. Proč by měl on poslouchat??
Už nechtěl být tou křehotinkou a citlivým chlapečkem, kterýmu se rvalo srdíčko na tisíce kousků při každém pohledu na to, jak na sebe jejich rodiče křičeli. Už ne...
"Zachránil, Bille?! A před čím ?! Hele, já Roby opravdu miluju a nechci, abys nám dělal potíže. Mohl by ses alespoň těch 14 dnů chovat normálně?! Já po tobě víc nechci," řekl strnule, a když v Billových očích spatřil překvapení, smutně svěsil hlavu. Bill tiše vstal a opatrně došel až k Tomovi, který pořád pohledem hypnotizoval odstín podlahy. Ukazováčkem se jemně dotknul jeho tváře a pomalounku si ji vyhoupl do úrovně té své.
"I ty mě nenávidíš?" zeptal se nečekanou otázkou, která v Tomovi vyvolala zmatek. Nechápavě se zahleděl do těch krásných očí, které náhle působily smutně až ztraceně. Tenhle pohled u Billa neznal! Tedy posledních pár let…
"Proč bych tě měl nenávidět?"
"Mě nemá rád nikdo, Tome. Žádná holka se mnou nevydrží, naši mě doma nesnesou, a ty sám jsi mě chtěl ještě ráno vyhodit," povzdechl si smutně a uhnul tváří. "Nechci, aby ses musel přetvařovat, nebo si na něco hrát." Tom nechápal, kam se poděla ta jeho hrdost a sebejistota… najednou jako by se vrátil ten malej kluk s hravýma křehkýma očima a něžným úsměvem… akorát se nesmál… "Já jsem už prostě takovej, Tome a nezměníš mě. Nebudu se krotit, ani dělat ze sebe něco, co nejsem. Musíš mě brát takovýho jakej jsem," řekl rozhodně a rychle si popravil své černo-bílé proužkované triko, které mu nádherně kontrastovalo s pletí. Roby byla malinko snědší typ, ale Bill byl jako panenka… Až těmi vlasy a stíny mu vynikla jeho jemnost a smyslnost. A Tom musel uznat, že mu to slušelo. Že mu to opravdu hodně slušelo…
"Jak chceš, jdi se obléknout," šeptl a malinko zklamaný sám sebou se vracel zpátky do pokoje, kde mu už Roby oblečení připravila. Samozřejmě kašlala na to, co chtěl on a navlíkla jej do nevkusně divného saka šedé barvy, černých kalhot a prapodivné bílé košile. Tom se nad tou hrůzou jenom útrpně zašklebil, ale musel poslechnout…
"A to jdeš jako na karneval?" zasmál se tiše Bill ode dveří, jak pozoroval Toma v divné směsi saka a až příliš těsných kalhot. Tom se na něj strnule otočil a poté se unaveně svezl na postel. "V jiném jít nesmím. Její tatínek by mě považoval za nevkusnýho burana," zabrumlal si pod nos, ale když se postel na pravé straně malinko zhoupla, překvapeně sledoval Billa, který se na něj díval šokovaným pohledem.
"A prosim tě, odkdy tě zajímá názor ostatních?! Vždy jsme byli přeci jiní! Nemůže z tebe dělat nějakou panenku, aby se mohla předvést," vydechl rozhořčeně a smířlivě poplácal Toma po rameni.
"Vypadám jako klaun, že jo?" pípl tiše a sám sobě se musel zasmát. Bill měl pravdu! Nikdy jej nezajímal názor ostatních… vždy si dělal jenom to, co chtěl on. Možná se jen zalekl Roby.
"Spíš jako tučňák," zasmál se Bill vesele a došel k veliké kupě oblečení, kterou Tom ze sebe shodil před malou chvilkou. Opatrně ji vzal do rukou a došel k němu. Tom z něj nemohl spustit oči. Překvapeně sledoval každý jeho pohyb nebo úsměv. Už aby to měli za sebou…
Bylo pozdě v noci, když se klidným okolím ozval zvuk parkujícího auta. Zevnitř jako namydlenej blesk vyběhl pár podpatků, který nasupeně šlapal dovnitř a kašlal na ostatní dvě osůbky, které jen stěží postřehly její odchod. Tom na Billa hodil vražednej pohled, ale ten se pořád tvářil, jako že nic neudělal.
"Prosim tě, padej!" štěkl po něm a kdyby mohl, kopnul by jej hezky mezi nohy, aby se už konečně vzpamatoval!
"Nic jsem neudělal," vydechlo to černovlasé stvořeníčko rozhořčeně, jak oba dva šlapali po schodech nahoru.
"Nic si neudělal?! Já jsem blázen, že jsem si myslel, že se změníš! Vždyť si jim rozbil asi tři výstavní vázy, a jejího tátu si polil jídlem! Jo a ještě nemluvím o tom, že sis pak zaplaval v jejich bazénu," Bill na něj pořád poulil nechápavá očka.
"A na co jsou bazény?? Aby se v nich plavalo, ne?" řekl naštvaně, čímž chtěl omluvit svoje chování. Tom byl však neústupnej!…
První týden proběhl až závratnou rychlostí. Roby Billa přímo nesnášela, a on se citům k ní také moc nepřiznával. Jediné, proč ještě vydržel tak dlouho s ní bylo to, že je to holka jeho dvojčete a on chtěl zůstat s ním. I za cenu věčných nadávek nebo hádek s Roby! Dokonce přetrpěl i její výkřiky někam do nebe, když dosáhla s Tomem orgasmu… i když se mu právě tak akorát zvedal žaludek. Nerozuměl svému bratrovi, jak si mohl najít takovou krávu!
Hodiny ukazovaly přesně půl jedenácté večer, když všichni seděli u televize a mlčky sledovali děj nějakýho filmu. Bill zarytě hleděl před sebe a snažil se ani nepohlédnout na dvojici vedle. Mlaskání od jejich srážejících se jazyků bylo více než očividné a Robyno mumlání mu způsobovalo zděšení. Jenom nepatrně nahlédl doprava, avšak to, co viděl, jej dost překvapilo. Roby seděla Tomovi na klíně, dlaněma mu šátrala někde pod tričkem a jazykem hluboce zajížděla do jeho úst. Ten však jenom strnule seděl a snažil se všechny její polibky nějak opětovat. Bill však hned poznal, že by dal cokoliv za to, být někde desítek kilometrů od ní. Proto se rozhodl Toma zachránit!
Nenápadně si vzal svou šťávu a polil jí Roby přímo na záda. Její zděšenej výkřik se ztratil někde v hloubce Tomových rtů, náhle však poplašeně vyskočila a nechápavě hleděla na Billa se sklenkou v ruce.
"Pardon, já nechtěl," pípl nevinně a omluvně se na ni usmál. Roby však vykouzlila pohled plný nenávisti, a to hlavně když si všimla Tomova klidného výrazu ve tváři.
"Nic se nestalo!" procedila skrze pevně semknuté rty a odešla do koupelny s jediným cílem! Billa chtěla vyhnat za každou cenu! Nemohla přeci dovolit, aby proti ní poštval Toma! Bill musel vypadnout! A to hned…
autor: B-kay
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Wiki Wiki | Web | 4. července 2011 v 10:12 | Reagovat

hm... zajímavé..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama