Rebel 12.

21. července 2011 v 18:00 | Saya |  Rebel I.
autor: B-kay

"Miláčku," Robyin křik se ozýval náhle celým obývákem, kam vlítla jako raketa s nadšeným úsměvem ve tváři. V rukou držela několik nákupních tašek a v očích ji nebezpečně šlehaly plamínky pomsty. Skoro celou noc totiž strávila se svou mámou a dumaly, jak by se Bill jednou pro vždy zbavily. A že toho nebylo málo, na co přišly. Kdyby jen věděl chudáček, co všechno jej ještě čeká… Proti jedné harpii by ještě dokázal bojovat, ale když se proti němu spojí hned dvě… to už nebude tak snadné…
Tom sklíčeně postával u dveří a neměl se k tomu, aby udělal krok vpřed a opustil tím ložnici, která byla ještě prosáklá jejich milováním. Jeho oči naléhavě bloudily po Billově tváři, která už nevypadala tak spokojeně a vesele, jako ještě před chvilkou. Smutně našpulený spodní ret a přivřená víčka nezračily nic hezkého…
"Měl bys jít za ní," řekl a smutně si povzdechl.
"Bille, ale já," chtěl k němu dojít a obejmout jej, Bill však před jeho dotekem ucukl a jeho pohledu se vyhýbal.

"Prosím tě běž. Bude to pak horší," naléhal, i když by dal právě půl života za to, být s ním…
Než však stihl říct něco dalšího, vletěla do pokoje natěšená Roby, jejíž výraz se však vmžiku změnil, když pohlédla do Billovy tváře. Spokojený úsměv se náhle změnil v něco opovrhujícího, ba dokonce by se dalo říct, že až znechuceného…
"Tys jej nevyhodil?" zeptala se, jakmile se všimla zvláštního ticha, které panovalo mezi nimi. Ani jeden neřekl slovo, jenom tiše hleděli do očí toho druhého a další osobu, jakoby ani nepostřehli. "Lásko, co to má znamenat??" dupla si jedovatě, což probralo oba z menšího zamyšlení, a konečně je to uvedlo do kruté reality v podobě jejich největší překážky.
"Půjdu se raději projít," řekl Bill a poraženě svěsil hlavu mezi ramena... Měl to vědět!

Tom patří jí! Jakékoliv jiné pouto, než to bratrské, by mezi nimi nefungovalo. A i kdyby po sobě jakkoliv toužili, vždy by tady byla a nikdy by jim nedala prostor skutečně žít a svobodně milovat. Proto se chtěl raději své náhlé lásky vzdát. Chtěl se vzdát lásky, která se zjevila nečekaně a neptala se na svolení. Nemohl proti ní bojovat... nemohl dokonce bojovat ani s touhou, která je v noci nutila jednat nerozvážně a zahodit všechno za hlavu. Možná i to vyznání lásky vyšlo z Tomových rtů jenom v afektu, nebo v jakémsi opojení vášnivé noci. Když se na něj teď díval, nenašel v jeho očích to štěstí a lásku, jakou ještě před chvilkou zářily, a proto se rozhodl ustoupit. Nemělo by žádný smysl pouštět se do předem prohranýho boje.
"Bille, počkej," zašeptal, ale Bill jej neposlouchal. Vzal si své věci a odešel z pokoje. Během několika minut se bytem ozvalo třísknutí dveří a jediné, co bylo slyšet, byly Robyiny výčitky, které se spustily na jeho hlavu jako vodopád.
"Nerozumím ti, Tome," zašeptala opravdu "zkroušeně" a jemně vzlykla. "Co se to s tebou stalo? Předtím, než se tady zjevil, jsi byl úplně jinej. Milovali jsme se skoro každou noc. Měla jsem pocit, že mě máš rád. Cítila jsem, že po mně toužíš, ale teď? Od té doby, co je tu ten tvůj nepovedenej bratr, se všechno změnilo! Myslela jsem, že jej hned vyhodíš," štěkla po něm a naštvaně kopla do Billova prázdného kufru. Tom se na ni však díval s klidem ve tváři a sám sebe se ptal, jak mohl s touhle dívkou vydržet tak dlouho? Po včerejší noci s Billem konečně pochopil, co to znamená skutečně milovat a být milován... Možná právě teď konečně pochopil, jak byl nespravedlivý...
"Já jsem neměl důvod vyhazovat jej. Nevím, proč bych to měl udělat," řekl a konečně se odvážil pohledem zabloudit i k její tváři.
"Proč? Tvůj bratr mě zneužil. A zneužívá i tebe! Dělá to všechno jenom proto, aby tady mohl zůstat. Ale ty jej máš zřejmě daleko radši než mě!" vzpurně založila ruce na prsou a ignorantsky popošla k pootevřenému oknu, za kterým se počasí znovu měnilo ze záření slunce na lehké pokapávání dešťových kapek, které se ozývalo celou ulicí. "Tomi, miláčku. Vezmeme se a na celýho Billa se vykašli. Nikdy si jej neměl skutečně rád a ty to víš," otočila se a snažila se jej pohledem snad svést.
Tom zničeně pohlédl jejím směrem a nemohl uvěřit tomu, co řekla. Možná se sice nechoval vždy jako ideální bratr, ale na Billa by nikdy nedal dopustit. Když byli malí, byli nerozluční a viděli v očích toho druhého smysl života. Pak se však ten smysl na chvilku vytratil a jejich chování mírně ochladlo, až se přestali stýkat úplně. Teď však v jeho nádherně podmanivých očích znovu viděl smysl a skutečnou lásku. Nelitoval toho, co mu ráno řekl. Cítil to a chtěl, aby to věděl i Bill. Nikdy mezi sebou neměli žádné tajemství a i přes všechny ty problémy si pořád důvěřovali. Nechtěl jej ztratit… Už podruhé ne!
"Mýlíš se. Už jako malé dítě jsem jej miloval. Ty tomu ještě pořád nerozumíš, Roby? Já se na něj nedokážu zlobit. Odpustil bych mu cokoliv. A nedovolím, aby trpěl tvým chováním a také chováním tvých rodičů!" konečně se jí dokázal vzepřít a řekl všechno, co by si měla už konečně po tak dlouhé době uvědomit!
Mezi nima nebylo nic, co by je dokázalo rozdělit. Jako malí si slíbili, že i zemřou společně. Nemohl by žít bez něj. Vlastně se sám sobě divil, že to vydržel takhle dlouho…
Možná se tady Bill zjevil právě včas, aby neudělal nějakou hloupost. Možná právě jeho láska měla být tou skutečnou. Možná se tady zjevil proto, aby zabránil té nesmyslné svatbě…

"Kam to jako jdeš?" vyjekla, když se Tom začal rychle oblékat a s rozhodným výrazem došel ke dveřím.
"Jdu za ním. Nenechám jej tam moknout jako psa," zašeptal a prudce za sebou třískl dveřmi, až Roby nepatrně nadskočila. Takovéhle jednání nečekala… Vlastně vůbec nečekala, že tam Bill ještě bude. Nechápala, co udělala špatně, ale nechtěla se vzdát a připustit si pravdu, že je nedokáže rozdělit…
Tom ani nemusel hledat dlouho, aby Billa našel. Krčil se v klubíčku na zadním sedadle jeho auta, které bral jako jediné útočiště, kde se mohl ukrýt před deštěm. Zpátky jít nechtěl a k rodičům se neodvážil. Proto raději seděl v autě jako nějakej vetřelec. Už více poníženě si připadat nemohl. Když však u dveří uviděl Toma, rychle otevřel a pustil jej k sobě.
"Vzal jsem si klíčky, zlobíš se?" špitl a pootevřenou pusou vydechl na jeho zmoklou tvář horký vzduch. Tom zhluboka dýchal a pevně si jej k sobě přivinul. S neskrývanou láskou se díval do očí toho rebela, který se mu náhle změnil v tu nejkřehčí osobu na světě.
"Polib mě… prosím," zasténal a prudce se naklonil k Billovým rtům…
Možná to byly minuty, možná hodiny, co tiše seděli na zadním sedadle auta a naléhavě se líbali. O nic víc se nepokoušeli. Mluvili prostřednictvím zoufalých polibků a jemných doteků…

autor: B-kay
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama