Miluju tě...ale kdo jsi?I. Díl 11.

29. prosince 2010 v 14:00 | Saya |  Miluju tě...ale kdo jsi?
Máma: Polbím sinka na čelo "Musí se zkusit všechno Billi..." usměju se
Tom: Vztanu a protáhnu se
Bill: "Hmm...tak...já to zkusím..."
Máma: "Dobře..." usměju sea zvednu se" Nepotřebuješ něco?"
Bill: "Ne...nic..." stočím se do klubíčka.
Máma: "Dobře.." přikývnu a opustím synkův pokoj
Tom: "Ty ses tu pochcal?!" vykřiknu když vidím malou loužičku na koberci
Bill: Snažím se usnout.
Tom: Jdu pro hadru a začnu to uklízet. "To se nedělá Billi..." usměju se na štěně
Bill: Pomalu usínám.
Tom: Uklidím to a uslyším jak mě Karel volá na oběd
Bill: Spím a zdají se me...dívný sny.

Tom: "Copak je k obědu?" usměju se a sednu si ke stolu
Karel: "Špagety s rajčatovou omáčkou" řeknu a donesu na stůl hrnec s těstovinama.
Tom: Tleknu "Mňami." a usměju se na jednoho ze svých otců, protože Marek je na cestovní službě
Bill: Zdá se mi že...se to všechno urovnalo! Ne! Blbost! To není reálný. Hey! Já už přemýšlím i ve spánku.
Karel: "Tak se dobře najez." řeknu a jdu do pracovny. Musím si něco zkontrolovat.
Tom: Baštím Karlův oběd. Spokojeně mlaskám a pustím si radio
Bill: Trhnu sebou a probudím se. Proč kurva musím přemýšlet i ve spánku?
Tom: Dojím a sklidím po sobě ze stolu. Vezmu si kytaru a štěně a že pujdu ven. "Karle jdu ven.." usměju se na Karla do pracovny
Karel: "Tak si to užij" odpovím s úsměvem, který pohasne ve chvíli, kdy se mi objeví co jsem chtěl zjistit.
Tom: "Jo díky." usměju se a odejdu od Karla z pracovny a začnu se obouvat do tenisek
Bill: Nadávám si. Proč kurva musím přemýšlet i ve spánku. Zrovna to byl tak krásnej sen.
Karel: Podívám se na monitor a rozkliknu odkaz.
Tom: Obuju se a jdu ven. Štěně cupitá vedle mě a v druhej ruce držím kytaru
Bill: Vstanu, sednu si k psacímu stolu, vezmu papír a tužku, a začnu si něco čmárat.
Tom: Vyjdu před dům a jdu si sednout na trávu tam kde už jsem dneska seděl.
Bill: Z jednotlivých tahů tužkou vzniká...člověk.
Tom: Sednu si a začnu něco hrát. Jen tak nějakou melodii. Štěně běhá okolo mě.
Bill: Slyším...něco jako...kytaru? Vstanu a jdu se podívat z okna.
Tom: Něco si tam hraju a trošku si do toho broukám. Bill si sedne vedle mě a hiperaktivně sebou vrtí
Bill: Kouknu z okna a...shit! Mám zkusit jít za ním....nebo ne?
Tom: Štěně začne štěkat někam nahoru. Hraju dál a kouknu se směrem kam on štěká. Vidim jak tam z okna vykukuje ten černovlásek co jsem h ouž jednou dneska potkal
Bill: Mám slzy v očích. Otočím se k oknu zády a odcházím. Jdu ze schodů do kuchyně.
Tom: "Čau." usměju se a mávnu do okna. To už je ale zase pryč. Pokrčím rameny a radši dál hraju než abych nad ním přemýšlel.
Bill: Naliju si sklenku vody a přecházím po kuchyni sem a tam. Jsem dost nervozní....já tam jít chci.
Tom: Dál hraju a usmívám se na štěně. "Bille...ty jseš plnej energie." zasměju se a podrbu štěňátko za uchem
Bill: Tak dost! Ještě tady zešílím. Položím sklenku na linku a jdu se obout.
Tom: Hraju takovou pomalejší písničku. Opřu se o dům a zavřu oči. Něco si broukám a dál hraju.
Bill: Obuju se a...chvíli váhám. Nakonec sáhnu po klice a vyjdu před dům.
Tom: Pořád si tam jen tak hraju se zavřenejma očima a culím se. Štěně mi olízne tvář. Trošku se leknu a otevřu oči "Billi ty mi děláš šoky." zasměju se
Bill: Sednu si na schody a opřu se o stěnu. Zavřu oči.
Tom: Zase začnu hrát. "Tak co Billi...co bys chtěl slyšet?" usměju se na štěně
Bill: Se zavřenýma očima poslouchám, jak Tom hraje.
Tom: "Nějakou pěknou...hm..." začnu hrát něco co jsem se učil jako menší. Taková country. A začnu zpívat "Jsi pro mě všechno...nanana...ty jsi mé světlo...nanana..." zpívám a usmívám se na štěně.
Bill: Shit! Tahle písnička...něco říká a Tom tak krásně zpívá. Kdyby to šlo, asi bych se rozplynul ale místo toho mi po tvářích tečou slzy.
Tom: Dospívám tu písničku "Nenudíš se Billi?Já trochu jo..." usměju se. Začnu blbnout se štěnětem
Bill: Skrčím se a dám si obličej do dlaní. Jestli jsem za ním chtěl jít, tak teď to rozhodně nepůjde.
Tom: "Sakra Billi...já si uvědomuju že nemám kámoše..." zamračím se trochu.
Bill: Co jsem to teď slyšel? On tomu štěněti říká Billi?
Tom: "Aaaach jo..." povzdychnu si a sednu si zase do trávy "Nepůjdeme pro toho černovlasého? Myslim Billa? Máte stejný jména." zasměju se
Bill: Dál sedím na schodech, zády opřený o zeď a se zavřenýma očima.
Tom: "Jo pujdeme." usměju se a začnu se zvedat. Jdu k vedlejší bytovce "Ale jaký má přijmení?" zamračím se na zvonky.
Bill: Už jsem tam nevydržel sedět a šel jsem dovnitř.
Tom: Vidím tam černovláska. No spíš jeho obrys. Zabuším na dveře když vidím že jde pryč "Hej...Bille?"
Bill: Otočím se a vidím Toma. Sejdu po schodech a otevřu s otazníkem v očích.
Tom: "Čau." usměju se. Je to on. Vezmu štěně do náruče. "Nešel bys ven? Nás už to ve dvou nebaví." usměju se na oba dva Billi
Bill: Váhám. "Ehm...no...tak jo." řeknu po chvilce. Sice netuším, jak to vydržím ale chci s ním jít.
Tom: "Fajn." usměju se a otočím se zase zpátky se svému místečku kde mám kytaru a jdu tam
Bill: Jdu pomalu zaním a koukám do země.
Tom: Sednu si a položím štěně. Hodím mu klacek, jestli bude aportovat. Běží za ním. Usměju se. "Ty tu bydlíš jak dlouho?" kouknu na Billa "Sedni si aspoň."
Bill: Nasucho polknu. "Měsíc...asi." odpovím potichu.
Tom: "Aha." usměju se. "Tak sedneš si?" on tam pořád stojí tak solnej sloup. Pohladím štěně když přiběhne s klackem v hubě. "Šikovnej  Billi." usměju se a hodím mu klacek znovu
Bill: "Tak jo" posadím se.
Tom: Usměju se na Billa. "Ty se stydíš?" pozoruju ho. Je celej takovej mimo
Bill: "Ne...jen..."
Tom: "Co jen?" usměju se. Aspoň už se nenudím. Ale nevypadá nějak mluvně.
Bill: "Ale nic..." opřu si čelo o ruku.
Tom: "Aha." pokrčím rameny a zaculím se na štěně. Vezmu si ho do klína a hladím ho
Bill: Zavřu oči a snažím se normálně dýchat.
Tom: "Je ti špatně?" pozvednu obočí a kouknu na Billa.
Bill: "Ne...ne tak docela..." zašeptám. Kdybych měl mluvit nahlas, nedokázal bych to.
Tom:"Ehm..." odkašlu si. Hladím štěně a jedním okem pokukuju po Billoj
Bill: "Hm?" pozvednu obočí a koutkem oka se na něj podívám.
Tom: "Jseš takovej tichej." pokrčím rameny a hál hlaním štěně na mém klíně.
Bill: No, a co mu na tohle mám říct? Radši mlčím a zavřu oči. Začínaj mě pálit od slz.
Tom:štěně ze mě seběhne a hraje si. Vezmu si kytaru  a zase začnu něco hrát "Co máš rád za hudbu?"
Bill: "Hmm...nevím, všechno možný..." pokrčím rameny.
Tom: "Hm.." usměju se a začnu hrát písničku od Areosmiths. A broukám si. Trochu přivřu oči
Bill: Podívám se na Toma. "T aje pěkná..." řeknu tiše.
Tom: "Jo..." usměju se a dál hraju "Klidě zpívej jestli chceš."
Bill: Začnu potichu zpívat.
Tom: Usměju se. Má pěknej hlas. Dál hraju a poslouchám jak tiše zpívá
Bill: Zpívám a občas se podívám na Toma.
Tom: Mám zavřený oči a usmívám se. Hraju. Tuhle písničku mám rád.
Bill: Zpívám a přitom se na Toma upřeně dívám. Tak rád bych se...třeba jen dotknul jeho ruky...
Tom: Spokojeně hraju a poklepávám nohou.
Bill: Posunu se o  pár centimetrů blíž k Tomovi.
Tom: Hraju a hraju. Poklepávám si nohou. Ucítím jak mě sluníčko pere do tváře a oči sevřu ještě víc
Bill: Zase se trošku posunu. Zpívám a přemýšlím.
Tom: Písnička se blíží ke konci. Pomalu dohrávám se zavřenýma očima protože je nechci otevřít do toho sluníčka.
Bill: Dozpívávám poslední slova a zase zavírám oči.
Tom: Otevřu oči ale hned si před ně dám ruce "Ble...to svítí silně."
Bill: "Jo..." odpovím poticu.
Tom: "Billi!" zavolám načež ucítím štěně jak mě olizuje na tváři. Culím se a začnu mu v tom zabraňovat
Bill: Usměju se. To štěně je kouzelný.
Tom: "Billíno stačí." směju se. Potom štěně podrbu za ušima "Zlobidlo." usměju se a zase zavřu oči
Bill: Usmívám se a pozoruju Toma.
Tom: Drbu štěně. "Ty máš psa?"
Bill: "Ne...měl jsem, ale to už je dávno."
Tom: "Aha..."usměju se
Bill: Dál už jen mlčím.
Tom: Pomalu začnu mžourat okolo sebe
Bill: Zavřu oči.
Tom: Mžournu na Billa. Je teď nějak blíž. Nebo se mi to zdá?
Bill: Pootevřu oči a kouknu na Toma.
Tom: Zaculím se když se na mě Bill koukne a pohladím štěně které právě něco přineslo v puse.
Bill: Usměju se taky. Kouknu na to štěně, je vážně roztomilý.
Tom: Přinesl mi klacek "Díky Billi." usměju se a odhodím ten klacek aby mi ho štěně zase mohlo přinést
Bill: Spokojeně na to koukám. Nenápadně se posunu o dalších několik centimetrů blíž.
Tom: Kouknu na Billa a málem ho praštím do obličeje jak je blízko. Vykulím oči
Bill: Oups! Raději se kouknu jinam.
Tom: Zasměju se a koukám na Billa jak v tlamičce táhne klacek směrem ke mě
Bill: Mlčíma koukám do země. To bylo asi trochu moc...
Tom: Kouknu do kapsy kde mi zvoní mobil. Mám jít prý na nákup. "Em...promiň Bille musím jít nakoupit. Ehm do kterej chodíš školy?"
Bill: "Ehm...gymnázium Cedrika Growa..."
Tom: "Fakt?" usměju se "Já taky. Tak zejtra tam jo?"
Bill: "J-jo..."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 9. srpna 2017 v 23:45 | Reagovat

Pro Billa to musí byt hodně těžké. ???

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama