Miluju tě...ale kdo jsi?I. Díl 10.

24. prosince 2010 v 14:00 | Saya |  Miluju tě...ale kdo jsi?
Tak VÁNOČNÍ DÁREK...ale nečekejte - zatím - žádný velký zvraty XD

Bill: Přijde za mnou máma, ale já vůbec nevnímám, co mi říká.
Máma: "Jdi ven Billi...prosím...pět dní jsi odtud nevytáhl paty. Běž se projít. Někam  na čaj nebo něco..."podám mu peníze.
Bill: Vezmu si peníze a oblíknu se. Na líčení kašlu. Jdu ven. Procházím parkem a padá na mě melancholie
Tom: Jdu parkem do čajovny. Na uších mám iPod a spokojeně si vykračuju.
Bill: Civím na zem. N2kdo do mě vrazí. "Ah!" zavrávorám a spadnu.
Tom: "Sorry já nechtěl.." pomůžu nějakýmu klukoj se zvednou a jdu dál. Vejdu do čajovny a zalezu si do buňky
Bill: Pomůže mi vstát a jde dál. Tupě zírám s pootevřenou pusou na jeho vzdalující se záda. Začínaj mě pálit oči.
Tom: Obědnám si čaj a medovník. Usměju se na číčnici a uveebím se na polštářkách
Bill: Po chvíli se proberu a jdu do nějaké čajovny. Sednu si do rohu a koukám na polštářek naproti sobě.
Tom: Číšnice mi donese co jsem si obědnal a já se dám s chutí do toho
Bill: Přijde ke mě číšnice, tak si objednám ovocný šaj a marcipánovej dort. Kašlu na svý bříško! Potřebuju cukr.
Tom: Spokojeně mlaskám, poslouchám hudbu a koukám z okna
Bill: Číšnice mi přinese, co jsem si objednal. Okamžitě se pustím do dortíku. Vždyť jsem několik dní nejedl.
Tom: Pustím si takovou hezkou hudbu v iPodu. Ani to není hipec. Papám dál a zasněně koukám z okna
Bill: Jím svůj dortík a jsem už spokojenější. Rozhlížím se kolem sebe a...
Tom: Pořád dělám to samý. Jsem rád že jsem vypadl z nemocnice.
Bill: ...A můj pohled padne na Toma. "Shit!" zanadávám potichu.
Tom: Papám a klepu rukou do rytmu písničky. Jsem tak rád že už mě nebolí hlava
Bill: Myslel jsem si, že už jsem spokojenější? Tak teď už ne! Dojím dortík, dopiju čaj, zaplatím a chci odejít.
Tom: Kukám na nějakýho kluka trochu se nudím "Ahoj." pozdravím ho
Bill: Prudce se otočím. "A-ahoj." pozdravím a přešlapuju na místě.
Tom:"Aha ty odcházíš...tak nic čau." usměju se na něj a napiju se čaje
Bill: "Hmm...právě jsem si to rozmyslel."začnu pomalu. "Můžu?" ukážu na místo vedle tebe.

Tom: Posunu je "Jo..." usměju se na něj "Aspoň mám společnost."
Bill: Posadím se. "Ehm...Tome...Pamatuješ si mě?" zeptám se opatrně.
Tom: Pozdvihnu obočí "Měl bych?"
Bill: "Scheisse!" zakleju. "Hmm..." odpovím. Vypadá to, že už si nepamatuje ani to, co ke mě cítil.
Tom: Zasměju se "My jsme se viděli?"
Bill: "Hmm..." posmutním.
Tom: "Aha.." zasměju se. Slyším jak mi zvoní mobil
Bill: Hmm...taky bych se chtěl smát.
Tom: Vezmu telefon. Je to Karel. Májí pro mě prý překvapení. CHtěj abych přišel domů. Souhlasím a položím telefon
Bill: Mlčím a zírám na své ruce.
Tom: "Díky za pokec." usměju se na toho kluka vedle mě "Musím jít. Tátové maj překvápko nebo co." zasměju se a vztanu
Bill: "Tak ahoj..." povzdechnu si.
Tom:"Paško." usměju se a jdu zaplatit
Bill: Vydechnu a nasucho polknu.
Tom: Odcházím. Ještě jednou na toho kluka mávnua potom si zastrčím iPod do uší
Bill: Zvednu se a taky odcházím.
Tom: Jdu pomalu parkem domů
Bill: Jdu parkem, motám se mezi stromi a nejradši bych něco rozmlátil.
Tom: Tleskám do rytmu písničky. Na lidi okolo kašlu.
Bill: Nemám co rozmlátit. Dojdu ke kašně a namočim si ruce. Je podzim, tak mě to třeba schladí.
Tom: Vykračuju si. Zase vidim toho kluka. Vypadá nějakej naštvanej
Bill: Jo, schladilo mě to. Ale radši ještě chvilku vydržím, bude mi líp.
Tom: "Vždyť nastydneš." žďuchnu do něj loktem a zasměju se
Bill: Nadskočím. "Fuj! Lekl jsem se.A možná se nachladím ale sklidní mě to."
Tom: "No tak sorry.." zakaboním se když na mě hodí vražednej pohled. Otočím se a zase radši jdu pryč
Bill: Hmm...tak teď to potřebuju ještě víc. Vím že jsem nepřiměřeně vyjel, ale já prostě musel.
Tom: Jdu parkem a už jsem skoro doma
Bill: Ještě tam chvíli máčím ruce a pak se vydám domů.
SpookBree (24.11.2010 14:28):
Tom: Přijdu domů "Ahoj!"
Bill: Pomalu jdu parkem a je mi smutno...hodně smutno.
Tom: Vykulím oči když ke mě běží štěně
Karel: "Tome...veselej svátek."
Bill: Dojdu k domu a odemknu. Vyzuju se a jdu k sobě.
Tom: "Jééééééééééééééééééééé.." vypísnu šťastně a oba táty obejmu podaj mi vodítko a známku "Můžu ho vzít ven?"
Bill: Dojdu k sobě a okamžitě se svalím na postel. Po tvářích mi tečou slzy.
Tom: "Tak pojď..." zasměji se na štěně a vedu ho ven
Bill: Brečím. A ještě dlouho budeu. On si mě nepamatuje! Bože!
Tom: Vyjdu s ním ven a sednu si mezi dvěma bytovkama na zadech na zem a hraju si se štěnětem. Je hnědé a má černá ouška
Bill: Mám žízeň tak se jdu napít. Máma by měla přijít tak za půl hodiny tak si pak znovu lehnu.
Tom: Vesele vypísknu když mi štěně kousne vesele do ručky...Musím být hooodně slyšet
Bill: Slyším něco z venku tak se jdu podívat z okna.-
Tom: "A jak se  budeš jmenovat?Hm...Bill je pěkný jméno viď?" ptám se štěňátka
Bill: Oh ne! Vidím Toma, jak si hraje se štěnětem.
Tom: "Bill...Líbí se ti to? Mě hrooozně.." blbnu tam se štěňátkem a to vesele skáče okolo
Bill: A další slzy... nevydržím to a běžím k sobě do pokoje.
Tom: "Bill...Billíšeeek..." směju se a přivykám štěně na nové jméno
Bill: Zase se skácím na postel a brečím.
Tom: "Pojď Billdo jdeme domů jo?" usměju se na štěně a vezmu ho do náruče
Bill: Vzlykám a ptám se sám sebe proč jsem radši nezůstal doma.
Tom: Jdu s Billíkem domů. Když se mě Karel zeptá jak se jmenuje a já řeknu že Bill vyvalí na mě oči "Karle? Je na tom něco divnýho?"
Bill: Zase mám chuť rozmlátit všechno co vidím, tak radši zavřu oči.
Karel: "Ehm...ne, nic...já jen, že..." radši se rychle otočím a jdu do obýváku.
Tom: Koukám na Karla "Billi...rozumíš mu?" pohladím štěně a jdu s ním k sobě do pokoje
Karel: Sednu si do křesla a oddychnu si. Ale stejně mu to budu muset říct...a to co nejdřív.
Tom: Blbnu se štěnětem u sebe v pokoj
Máma: "Billi? Ty už jsi doma? Myslela jsem že tam budeš delší dobu." kouknu na Billa jak tam brečí "Zlato?"
Bill: Jenom něco zamručím a otočím se čelem ke stěně.
Tom: Blbnu z  Billíkem. Jsem z něj úplně vytleskanej
Máma: "Billi?" sednu si k tobě na postel
Bill: Zarytě mlčím a dívám se do zdi.
Máma: "A proč nejsi s tím klukem...s tím sousedem. ehm Tomem?" kouknu nechápavě na svého synka který je smutný
Bill: Vzlyknu.
Tom: Koukám na štěňátko které u mě spokojeně klinbá na klíně.
Máma: "Billi?" pokusím si k sobě Billa natočit
Bill: Vytrhnu se jí a schovám hlavu pod polštář. Musím vypadat vážně směšně, ale to je mi teď jedno.
Tom: Začnu usínat se štěnětem v náručí
Máma: "Billi. Co se stalo? Posledních pět dní se jenom trápíš a schováváš před světem. A toho Toma jsem tu těch pět dní taky neviděla."
Bill: "Nech mě!" vykřiknu. Zase jsem agresivní ale...nemůžu za to. Na něčem si vztek a beznaděj vybít musím.
Tom: Usnu a přitom k sobě tisknu šťěňátko které taky spí.
Máma: Cuknu sebou "Billi?" nedám se mám o svého synka strach
Bill: Brečím a tisknu k sobě polštář. Nereaguju.
Tom: Spííííím
Máma: "Udělal ti něco Tom?"
Bill: Rychle se otočím. "Né-e!" vyjeknu.
Tom: Spokojeně mlasknu a spím dál
Máma: "Tak co se stalo?" koukám nechápavě
Bill: "Z-zase..."vzlyknu.
Tom: Spinkám a něco se mi zdá
Máma: "Copak?" pohladím tě po vlasech
Bill: "U-udělalo se mu špa-špatně...a z-zase byl v bez-vědomí a..." brečím.
Tom: Spinkám jako andílek
Máma: "Tady? Proč jsi nic neřekl? Mohla jsem tě za ním odvést do nemocnice."
Bill: "Byl jsem tam...ale...nepustili mě k němu..." vzlykám
Máma: "Aha...tak za ním jdi teď ne?"
Tom: POchrupuju se štěňátkem které mě hřeje na hrudi
Bill: "Po-potkal jsem ho...a...vůbec si na mě nepamatuje... vůbec..." brečím do polštáře.
Máma: "Aha... a nějak. Zkusit to od začátku? Já tomu nerozumím Billi ale před tím jsi byl šťastnej když jsem vás viděla spolu."
Tom: Po chvilce se probouzím protože mi štěně olizuje tvářičku "Billí.." zasměju se
Bill: "U nás...chvíli po tom, co jsi odešla...se mu udělalo špatně. Zavolal jsem sanitku a...pak Tom omdlel...asi bolestí a...pak se probral až po několika dnech. Nechtěli mě k němu pustit a dneska...když jsme se potkali...on vůbec neví kdo jsem ani..." vzlykám
Máma: "Tak s ním začni od začátku..." pokrčím rameny a usměju se
Tom: "Billí vždyť už jsem čistej dost." směju se na štěně
Bill: "Ne-nejde to...vždyť si nepamatuje vůbec nic. Já...já už to nedokážu..."
Máma: "Billi...já tě v tom podporuji. Možná ztratil pamět ale miluje tě pořád...jen mu to musíš připomenout."
Tom: Podrbu štěně na hlavě "Nenecháš mě asi schrupnout."
Bill: "ale...co když ne...co když nemiluje..." bojím se.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama