Prosinec 2010

Miluju tě...ale kdo jsi?I. Díl 12.

31. prosince 2010 v 14:00 | Saya |  Miluju tě...ale kdo jsi?
A na Silvestra...

Tom: Usměju se a zvednu se "Čau. Billi!" zavolám na štěně a jdu zpátky domů odložit kytaru
Bill: "Ahoj." taky se usměju.
Tom: Doma nechám Billa a kytaru a jdu nakoupit
Bill: Pomalu se zvednu a jdu domů.
Tom: Nakoupím a jdu domů
Bill: Sednu ke stolu a podívám se na papír, na který jsem před tím kraslil.
Tom: Donesu domů nákup a jdu k sobě do pokoje
Bill: To, co jesm nakreslil mě...zarazí. Dost zarazí!

Unbekannt Liebe Díl 3.

30. prosince 2010 v 21:29 | Saya |  Unbekannt Liebe I.
Omlouvám se za několika-minutový spoždění, ale psala jsem ještě na Téma týdne: Yaoi. No nic slavnýho...co si budem povídat, že? Teda ode mě nic slavnýho, jinak yaoi miluju XD. Ale teď k tomuhle dílu: Jak už jsem psala u prvního, od teď to bude z pohledu kluků, ne jako vypravěč. A říkala jsem, že se snažím o delší? No...snažim se, ale slavný to neni. Dokonce bych řekla, že je to kratší než minule, ale to vám vynahradím. Už mám napsanej 4. díl a většinu pátýho a možná...1.ledna by to tu mohlo být...Ale jenom možná!!! Teď přeju příjemný čtení =))

Bill:
Tohle bude zajímavý. Hlavně to, jestli mě tam budou ´milovat´stejně, jako v Berlíně. No…a i kdyby ne, kreditku mám a víc nepotřebuju. Hmm… Ale zpět k tomu, jak rádi mě budou mít. Hlavně Tom. Teda… Ne, že by mi na tom nějak záleželo, ale…je to mí dvojče, tudíž by mě mohl mít alespoň trochu rád. A jak budu vycházet s mámou? Mamou, kterou jsem taky roky neviděl, respektive vidět nechtěl. Ale jako máma mě musí mít ráda…

Yaoi...dokonalost =))

30. prosince 2010 v 20:43 | Saya |  Manga, Anime
Yaoi...úchvatný, nádherný a - zabijte mě ale - hih! vzrušující =D Právě tady před monitorem sedí yaoistka! Nejsem lesba ani bisex,a jsem holka, tekže jsem jen divná XD ale...tohle je něco vyjímečnho. Řekněte yuri a já protočím oči - to mě nebavíííí =D. Miluju anime a manga! Miluju yaoi ale zase chápu, že někteří to nemusí...pro spoustu lidí je homosexualita celkově nepříjemný téma.  Když jsem kamarádovi řekla, že konkrétně tohle mám ráda (a připojila jsem i TWC - i když to s tím nemá moc společnýho XD), řekl mi, že jsem úchyl přičemž dodal, že on ale taky XD. Bohužel dotčný jezdí na školu přes půl republiky tudíž mi zbyly dvě osoby, se kterýma se o tomhle dá mlvit, a který ale vidím jen jednou týdně: Spook Bree a Charlotteee (všichni píšeme TWC a já se ráda inspiruju yaoi). A mé nejoblíbenější yaoi? Bezkonkurenčně Sensitive Pornograph!!! Foto sem radši dávat nebudu, potože nejsem na svém PC... Tak zatím Tschüss! (A ještě předtím upozorňuju, že jsem prohledávala net a narazila na Death Note Yaoi (Juuu!!!ty jejich výrazy ♥)- odkaz na jeden z mích nedávno zveřejněných článků)

Saya-Mi v Ostravě = omluva...

30. prosince 2010 v 20:17 | Saya |  My life, my blog...
Jelikož a protože...jsem v Ostravě, mám ´trošku hoší´ přístup k PC *omlouvá se* A tak mi prosím promiňte, že se tu objevuje jen Miluju tě...ale kdo jsi? protože tahle povídka je hodně předepsaná a přednastavená. A Unbekannt Liebe...no...už mám koro dopsanej i 5. díl...zbývá jen přepsat do wordu...a v tom je ten háček... jak říkám: notebook nemám a tady k PC moc nemůžu, protože malej bratránek pak chce taky... Teď se pokusím přepsat alespoň ten 3.díl kvůliformátu a pak ho sem zkopíruju...do hodiny bych to snad mohla zvládnout. =). A k té Ostravě...TRA-LA-LA!!! Miluju Ostravu!!! Jsem tady šťastná!!! A teď zase trochu mimo...Psala jsem do popcornu s prosbou o plakát Alice Nine a jak to dopadlo? Psala jsem skoro před dvouma měsícema a ono hovno... =(.                               Zatím Tschüss! Saya

Miluju tě...ale kdo jsi?I. Díl 11.

29. prosince 2010 v 14:00 | Saya |  Miluju tě...ale kdo jsi?
Máma: Polbím sinka na čelo "Musí se zkusit všechno Billi..." usměju se
Tom: Vztanu a protáhnu se
Bill: "Hmm...tak...já to zkusím..."
Máma: "Dobře..." usměju sea zvednu se" Nepotřebuješ něco?"
Bill: "Ne...nic..." stočím se do klubíčka.
Máma: "Dobře.." přikývnu a opustím synkův pokoj
Tom: "Ty ses tu pochcal?!" vykřiknu když vidím malou loužičku na koberci
Bill: Snažím se usnout.
Tom: Jdu pro hadru a začnu to uklízet. "To se nedělá Billi..." usměju se na štěně
Bill: Pomalu usínám.
Tom: Uklidím to a uslyším jak mě Karel volá na oběd
Bill: Spím a zdají se me...dívný sny.

Nějaký manga, anime...a Death Note yaoi???

25. prosince 2010 v 22:24 | Saya |  Manga, Anime


Zase nuda, sluchátka vypověděli funkci - díky mě XD - takže na Humanoid City Live (Tra-la-la, tra-la-la, tra-la-la, Humanoid City jsem dostala) se nedokoukám, Vandalize (Tra-la-loa, tra-la-la, tra-la-la, Alice Nine - Vandalize jsem dostala) si taky neposlechnu...tak jsem tak prolízala net...a hledala na googlu nějaký pěkný manga obrázky...až jsem našla XD. Krom toho jsem našla online v češtině zajímavý manga komixy...a začala jsem číst... Zaujala mě XxxHolic...tak jdu na to (zní divně XD) ale ještě sem nějaký ty obrázky dám...
...
dál pod perexem

Miluju tě...ale kdo jsi?I. Díl 10.

24. prosince 2010 v 14:00 | Saya |  Miluju tě...ale kdo jsi?
Tak VÁNOČNÍ DÁREK...ale nečekejte - zatím - žádný velký zvraty XD

Bill: Přijde za mnou máma, ale já vůbec nevnímám, co mi říká.
Máma: "Jdi ven Billi...prosím...pět dní jsi odtud nevytáhl paty. Běž se projít. Někam  na čaj nebo něco..."podám mu peníze.
Bill: Vezmu si peníze a oblíknu se. Na líčení kašlu. Jdu ven. Procházím parkem a padá na mě melancholie
Tom: Jdu parkem do čajovny. Na uších mám iPod a spokojeně si vykračuju.
Bill: Civím na zem. N2kdo do mě vrazí. "Ah!" zavrávorám a spadnu.
Tom: "Sorry já nechtěl.." pomůžu nějakýmu klukoj se zvednou a jdu dál. Vejdu do čajovny a zalezu si do buňky
Bill: Pomůže mi vstát a jde dál. Tupě zírám s pootevřenou pusou na jeho vzdalující se záda. Začínaj mě pálit oči.
Tom: Obědnám si čaj a medovník. Usměju se na číčnici a uveebím se na polštářkách
Bill: Po chvíli se proberu a jdu do nějaké čajovny. Sednu si do rohu a koukám na polštářek naproti sobě.
Tom: Číšnice mi donese co jsem si obědnal a já se dám s chutí do toho
Bill: Přijde ke mě číšnice, tak si objednám ovocný šaj a marcipánovej dort. Kašlu na svý bříško! Potřebuju cukr.
Tom: Spokojeně mlaskám, poslouchám hudbu a koukám z okna
Bill: Číšnice mi přinese, co jsem si objednal. Okamžitě se pustím do dortíku. Vždyť jsem několik dní nejedl.
Tom: Pustím si takovou hezkou hudbu v iPodu. Ani to není hipec. Papám dál a zasněně koukám z okna
Bill: Jím svůj dortík a jsem už spokojenější. Rozhlížím se kolem sebe a...
Tom: Pořád dělám to samý. Jsem rád že jsem vypadl z nemocnice.
Bill: ...A můj pohled padne na Toma. "Shit!" zanadávám potichu.
Tom: Papám a klepu rukou do rytmu písničky. Jsem tak rád že už mě nebolí hlava
Bill: Myslel jsem si, že už jsem spokojenější? Tak teď už ne! Dojím dortík, dopiju čaj, zaplatím a chci odejít.
Tom: Kukám na nějakýho kluka trochu se nudím "Ahoj." pozdravím ho
Bill: Prudce se otočím. "A-ahoj." pozdravím a přešlapuju na místě.
Tom:"Aha ty odcházíš...tak nic čau." usměju se na něj a napiju se čaje
Bill: "Hmm...právě jsem si to rozmyslel."začnu pomalu. "Můžu?" ukážu na místo vedle tebe.

Unbekannt Liebe Díl 2.

23. prosince 2010 v 20:42 | Saya |  Unbekannt Liebe I.
Předvánoční díl... No...říct k tomu můžu jen to, že jsem se snažila napsat delší než ten první, ale moc to nešlo. Další díly už by delší být měli...nebo se o to zase alespoň pokusím... XD

*DRUHÝ DEN RÁNO*


Tokio Hotel Weinachtsgruss

23. prosince 2010 v 19:45 | Saya |  Tokio Hotel
Hih! To se mi líbí víc...


Tokio Hotel Christmas Greetings

23. prosince 2010 v 19:42 | Saya |  Tokio Hotel


TWC obrázek by Saya na motivy "Živelná pohroma" od B-kay

22. prosince 2010 v 16:12 | Saya |  My Art
Tak twincestní obrázeček by me pod perexem - teda není tak uplně TWC ale chci vás donutit se podívat XD

Miluju tě...ale kdo jsi?I. Díl 9.

22. prosince 2010 v 14:00 | Saya |  Miluju tě...ale kdo jsi?
Máma:"Co se stalo..." obejmu tě
Bill: "Já nevím...jen...když se dlouho nevracel, podíval jsem se z okna a..." rozbrečím se.
Máma: "Billi..."utěšuji tě
Bill: "Tom ležel na silnici a před ním kamion..." vzlykám.
Máma :"Ach Billi...to mě mrzí."
Bill: Chvěju se a brečím.
Máma: Utěšuji tě
"Mami...on byl v bezvědomí a stratil paměť...půl roku..."
Máma:"Ach Bille...on na tebe zapoměl?"
Bill: "Ne...ne tak docela...naštěstí..."
Máma: "A jak teda?"
Bill: "Já nevím...ale říká že mě pořád miluje..."
vzlyknu. "Že na tohle nezapomněl."

WIEDER KRANK

21. prosince 2010 v 10:18 | Saya |  My life, my blog...
Tak zase nemocná... ale pro změnu žádná bolest hlavy ani teplota. Včera jsem se tak nějak chtěla ulít z tělocviku a simulovat...ale jsou lidi, kteří mě uprosili ať cvičím. Jenže než jsem vyšla schody do převlíkárny udělalo se mi vážně blbě - spíš jako alergie, kdy se mi špatně dýchá a žaludek mám jak na vodě - takže jsem nakonec nesimulovala ale ležela v rohu tělocvičny na žiněnkách. Celej zbytek dne mi bylo pořád stejně...a když jsem měla večer opravdu hlad, uvařila jsem si špagety, který jsem nakonec nedokázala sníst. Teď přemýšlím, jestli mám zkusit sníst zbytek těch špaget, jestli to není nebezpečný... Vim jen to, že si teď vážně půjdu lehnout, protože v tomhle stavu tady dlouho sedět nevydržím...                                                              Takže...tekové to mdlé Tschüss...

Tiffany Giardina - I´m Not Crazy (Official Music Video)

20. prosince 2010 v 18:23 | Saya |  Favourite Videos and Music


G-Dragon...BIGBANG...

20. prosince 2010 v 15:36 | Saya |  Favourite Videos and Music
K-Pop normálně moc nemusím...ale G-Dragon...a celkově BIGBANG mi nijak nevadí a snad...jsem si je až oblíbila...
G-Dragon - Heartbreaker


Frustrace...frustrace...a zase frustrace...

20. prosince 2010 v 15:24 | Saya |  My life, my blog...
Víte kde je duše? Tamto místo, kde to bolí? Myslim, že sem ji našla. Když si přiložíte ukazováček přesně mezi klíční kosti, do toho důlku a další tři prsty dáte pod něj asi v centimetrovém rozestupu...tak tam někde to bude...tam to bolí...tam zůstanou jizvy...tam cítíte strach, samotu...ale i štěstí...i když já tam cítím asi spíš tu samotu a bojím se, aby mi skrz to místo někdo neublížil...je to takový prázdný místečko...když nemáte nikoho, kdo by ho zaplnil a nedovolil, aby tam někdo vyrýval další šrámy po kterých zůstávají jizvy. Docela FRUSTRUJÍCÍ...
Stejně jako když vás jen komandují, nikdy ani nepohladí...pochválí jen tehdy, kdy už jednou řekli, že jste něco neudělali (nevšimli si toho) a vy se jim připomenete s tím, že už je to dávno hotový...a ještě to nemyslej upřímně...akorát jim vadí, že musej přiznat chybu... Což je...FRUSTRUJÍCÍ!!! Chci jen trošku obejmout...Kdo mě obejme? Nikdo. Což je? Ano...zase FRUSTRUJÍCÍ!!! Awwwwwww!!!

Miluju tě...ale kdo jsi?I. Díl 8.

17. prosince 2010 v 22:16 | Saya |  Miluju tě...ale kdo jsi?
Autors: Saya & Spook Bree
Bill - Saya
Tom - Spook Bree

Tom: "To mě mrzí Billi.." řeknu smutně.
Bill: Zhluboka se nadechnu avydechnu. Snažím se zadržet nový příval slz.
Tom: "Nebreč.."utěšúji tě
Bill: "Jenže on...si nás vždycky najde...zase budeme muset pryč. Nevím jestli za týden, za dva, za tři měsíce, nebo za půl roku...ale budeme muset pryč..." vzlykám.
Tom: "Přiblíží se k tobě a zažije peklo.."šeptnu výhružně
Bill: "Doufám, že se ani nepřiblíží...bojím se, aby neublížil i tobě..."
Tom: "Nedovolil bych ani jedno."
Bill: "Nevíš, jakej je...ublíží všemu, čemu si zamane..."
Tom: "Nezamane."
Bill: "Ublíží, kdykoli a kdekoli chce...hlavně tomu, koho si cením...zabil mi i psa..." zašeptám.
Tom: "Nemysli teď na něj. Nemysli na něj vůbec."
Bill: "Já se ho bojím, Tomi...a bojím se, že mi vezme tebe..."
Tom: "Nevezme..A nemysli na to... Mysli na něco hezkého.."
Bill: "Na tebe?" zašeptám.
Tom: "Na nás..." usměji se a zašeptám ti to líbezně do ouška které potom políbím
Bill: "Tomi..." zavrním štěstím, ale stejně nevím, co si o tom mám myslet. Miluje mě? Nezapoměl na to?
Tom: "Ano?.."zašeptám ti do ouška a hladím tě po zádech
Bill: "Miluju tě a navždycky milovat budu..." zašeptám a otřu se tváří o tvou.
Tom:"I já tebe...protože to tak cítím.." myslím to vážně. Možná jsem ztratil pamět ale tohle ve mě zůstalo
Bill: Obejmu tě ještě pevněji.
Tom: "Pojď ke mě.." posunu se na posteli
Bill: Sednu si vedle tebe a koukám ti do očí.
Tom:"Lehni si..." (usměji se a když si lehneš přitáhnu si tě k sobě)
Bill: Obejmu tě. "Miluju tě..." šeptám ti do ouška.
Tom: Políbím tě "Miluji tě." šeptnu ti do rtů
Bill: Zase cítím miliony motýlků v bříšku. "Už se těším, až tě pustí domů" zašeptám.
Tom: "Já taky..."(usměji se a dám ti jedno své koleno mezi nohy a zatlačím na rozkrok. přitom tě něžně líbám)
Bill: "Hmm" zavrním do polibku.
Tom: spokojeně se usměji a dál v tom pokračuji
Bill: "Tomi...jsme v nemocnici..." zašeptám ale usmívám se.
Tom:"Noa? Tak ať mě pustěj." ušklíbnu se a dál tě líbám. Nojo já starej rebel.
Bill: "A myslíš, že to můžou o dva dny dřív?" zašeptám a ušklíbnu se.
Tom: "Nevim ale tohle mi neodepřou." usměji se a znova tě začnu líbat
Bill: Usměju se. "To doufám..." šeptnu do polibku.
Tom: Usměji se a vjedu ti jazykem do pusy
Bill: Splupracuju.
Tom:(obejmu tě a pokračuji)
Bill: "Tomi...opakuji že jsme v n nemocnici..." zašeptám
Tom:(nespokojeně zamručím a trochu se odtáhnu)
Bill: "No...ale až takle jsem to nemyslel..." sklopím provinile očka.")
Tom: (políbím tě)
Bill: Usměji se do polibku.
Tom:"Prosím...ser na nemocnici..."(špitnu ti do polibků)
Bill: "To bych rád..." zašeptám.
Tom: "Tak to udělej.."(zažádám ti do pusy)
Bill: "Tomi...jestli sis nevšiml, tak ti sledujou tep...a při tomhle se tep hodně zvyšuje...co by se stalo kdyby..."
Tom:"Noojoo...tak ale až se vrátím domů...nesmíš mě nechat čekat."(zaculím s ena tebe a pohladím tě po tváři.)
Bill: "To si piš, že nenechám..."
Tom:"Tak to se mi ulevilo..."(zasměji se a přitáhnu si tě k sobě)
Bill: Pevně tě objímám. "Pro tebe cokoli."
Tom:(políbím tě)
Bill: Přitisknu se k tobě. Už nevím, co mám říkat, ale je mi krásně.
Tom: (tisknu si tě spokojeně k sobě)
Bill: Už nevím, jak ti víc dokazovat, že tě miluju. Ležím u tebe, objímám tě, a vydechuju ti na krk.
Tom:"Asi tě miluju.."(šeptnu spokojeně)
Bill: "Asi?" posmutním.
Vím, že si po strátě paměti ale mrzí mě to.
Tom: "Asi určitě.."(usměji se na tebe a podívám se ti do oček. Chytnu tě za bradičku a políbím.)
Bill: Spokojeně zamručím.
Tom: "Už máš dostatek abys mi věřil že k tobě cítím to co ty ke mě?"(usměji se a podívám se ti do očí)
Bill: "Jo..." zašeptám a políbím tě.
Tom: "Konečně."(zasměji se do tvých rtů a polibky ti začnu oplácet)
Bill: Vznáším se. Jsem v sedmém nebi a polibky ti  oplácím.
Tom:(jemně ti skousnu spodní ret)
Bill: "Hmm..." usměju se do polibku a na prst si natočím jeden z tvých dredů.
Tom:"Coopak.?"(usměji se)
Bill: "Nic...já jen, že takle bych vydržel celé dny..." taky se usměju.
SpookBree (21.11.2010 20:40):
Tom: "Klidně. Mě to nevadí."zasměji se a pohladím tě po tváři. Jsi rozkošný
Saya-Mi (21.11.2010 20:42):
Bill: "Jenže nemůžu...musím se vrátit domů dřív než máma." zašeptám.
Tom:"Proč?" zakaboním se
Bill: "Když odcházela, spal jsem. Tudíž jsem nemusel do školy, takže budu hrát, že jsem se před chvílí vzbudil. A navíc bude chtít konečně vědět, co se stalo." potichu ti odpovím.
Tom: "Aha..." usměji se  "Ale brzo přijdeš viď?"
Bill: "Neboj...každou volnou chvíli budu u tebe." taky se usměji.
Tom: "Doobře." najednou tam vletí sestřička a začne vřískat že už je po návštěvní době
Bill: Kouknu na tu megeru a pak na tebe.
Tom: "Je mi dobře.." zavrčím na ni.
Bill: Vrhnu na ni vražednej pohled.
Tom: Piští tam na nás dál "Neser!" zařvu na ni
Bill: "Když je mu dobře tak laskavě neotravuj!" křiknu na ni.
Tom:"Jo!"
Bill: "A vypadni!" přitisknu se k tobě.
Tom: "Jo!"zařvu na ni. Je celá rudá
Bill: "Sakra ať už vypadne" procedím skrz zaŤatý zuby.
Tom: Sestřička odběhla. "A teď na nás někoho pošle. Radši jdi. Abys neměl průser."
Bill: "Dobře. Zase přijdu. Nevím, jestli dneska ale přijdu co nejdřív." usměju se a vstanu.
Tom:"DObře." natáhnu se za tebou a obdaruju tě polibkem na rozloučenou "A teď utíkej."
Bill: "Ahoj Tomi. Miluju tě." rozloučím se a radši už jdu.
Tom:"I já tebe." řeknu ale to už jsi v tahu
Bill: Vyjdu z pokoje a rychle seběhnu schody.
Tom: Přiběhne tam sestřička s nějakým chlápkem "Je fuč." ušklíbnu se na ně
Bill: Vyběhnu ven a rozhlídnu se abych se zorientoval.
Tom: Znuděně tam ležím
Bill: Jdu nějakou ulicí a doufám, že vede domů. Kouknu se kolik je hodin. Hmm...půl jedné. Máma přijde za...hodinu. Hodinu?! Tak to mám co dělat.
Máma: Pustili mě domů dřív
Bill: Dojdu domů ve třičtvrtě a... Scheisse! Máma už je doma!
Máma: Broukám si v kuchyni. Bill spí. Nechci ho budit
Bill: Potichu se zuju a jdu nahoru.
Máma: Broukám si vesele
Bill: Potichu vejdu do pokoje a zavřu za sebou. Shodím ze sebe oblečení a vezmu si to, v čem jsem spal. Rychle se odlíčím a lehnu si.
Tom: Jdu potichu za Billem
Bill: Chvíli ležím, pak vstanu a oblíknu se. Sejdu po schodech dolů a v obýváku si sednu na gauč. Koukám do zdi a přemýšlím.
Máma: "Jé ahoj Bille."
Bill: Trhnu sebou. "Ahoj" odpovím jí.
Máma: "Jak ti je?"
Bill: "Už docela dobře..."
Máma: "Tak to je dobře... máš hlad?"
Bill: "Ani ne..."
Máma:"Dobře něco ti udělám." usměji se
Bill: Přikývnu a dál koukám do zdi.
Máma: Odejdu ti něco přichystat
Bill: Zase přemýšlím.
Máma: "Tady." donesu ti sendviče
Bill: "Díky" řeknu a dál koukám do zdi.
Máma: "Bille jsi v pořádku?"
Bill: "Jo..." zamručím.
Máma: "Bylo ti špatně?"
Bill: "Ne..."
Máma: "Tak proč jsi zůstal doma?"
Bill: To abych začal vysvětlovat od začátku, že?" pokusím se o milý tón.
Máma:"Byl bys hodnej."
Bill: "Tak jo. Když jsem v pátek říkal, že jdu ke kamarádovi...tak trochu jsem lhal..."
Máma:"Nešel jsi ke kamarádovi?"
Bill: "No...šel i nešel..."
Máma: "Nechám ti prostor k mluvení." usměji se
Bill: "Lépe řečeno...Tom je kamarád i neí kamarád..."
Máma: "Všechno mi to řekni najednou." koukám na tebe
Bill: "Tom...je můj přítel a náš soused... A strávil jsem s ním noc." čekám na tvoji reakci na tohle.
Máma: Vykulím na tebe oči a pootevřu pusu "Aha...a...proto jsi tak špatný?"
Bill: "Ne...bylo to krásný ale..." začervenám se. "Teď se dostáváme k tomu, proč jsi mě vyzvedávala v nemocnici."
Máma :"Aha"
Bill: "Ráno... Tomi chtěl udělat snídani a...šel do pekárny a..." rozvzlykám se.

Unbekannt Liebe

17. prosince 2010 v 16:57 | Saya |  Rozepsané TH

Unbekannt Liebe Díl 1.

17. prosince 2010 v 16:52 | Saya |  Unbekannt Liebe I.
Tak pro začátek bych chtěla říct, že je to první vícedílka, kterou píšu sama, takže to pěkně kritizujte, když se vám nebude něco líbit. A taky bych chtěla upozornit, že první dva díly jsou psané ve formě vypravěče. Další díly už z pohledu kluků. Doufám, že se povídka bude líbit. Ahoj =)  Saya
- pod perexem -

Výýýýýttlem

17. prosince 2010 v 11:28 | Saya |  Tokio Hotel

Nejde se netlemit!!! Škoda že to byl mikrofon a jeho ruka...XD


Miluju tě...ale kdo jsi?I. Díl 7.

15. prosince 2010 v 14:00 | Saya |  Miluju tě...ale kdo jsi?
Autors: Saya & Spook Bree
Bill - Saya
Tom - Spook Bree

Bill: "Je to vážně složitý... prosím, teď mě nech a já ti to později řeknu..."
Máma: "Jedem domů." (otevřu dveře a sednu si do auta)
Bill: Taky si sednu...ale pro trochu klidu na zadní sedadlo.
Máma: "Ty sedíš vzadu? Od kdy?"
Bill: Mlčím. Nemám chuť jí na to odpovídat. Nemám chuť jí odpovídat na nic!
Máma: "No tak si mě ignoruj..."
Bill: "Jo, budu!" odseknu a zírám z okna. Snažím se aspoň trochu si zapamatovat cestu sem.
Máma:" Tak mi řekni proč jsi tam BYL!" vyjeknu a rachle koukám zase na cestu
Bill: "Už jsem ti říkal, že teď ne!" zopakuju to, co před chvílí a dál sleduju cestu a názvy ulic.
Máma: To nemá cenu. Radši řífím
Bill: No konečně... zadní sedadlo splnilo svůj účel. Oddychnu si. Dál sleduju názvy. Apple Allee...fuj! Jablka by do mě nikdo nedostal! Tvrdím, že na ně mám alergii ale jen je prostě nesnáším....no, alespoň si to zapamatuju.
Máma: Už vidím náší vilu
Bill: Hmm...a sme doma. Moc daleko to není, tak zítra za Tomem půjdu. Vlastně...Ne! Scheisse! Zítra je pondělí!
Máma: Vystoupím a čekám až Bill vystoupí taky "Tak proč jsi tam byl?"
Bill: "Ještě ne." odseknu, jako že ti to ještě nehodlám říct.
Máma: "A kdy?!" vyjeknu
Bill: "Až si to sám trošku srovnám." odseknu.
Máma: "Já to chci mít taky srovnané! Bille!"
Bill: "Tak sakra nech napřed mě, abych si to srovnal!" už skoro řvu a v očích mám slzy.
Máma: "Nechovej se jak hysterka!" vypísnu na svého syna a zalezu do vily
Bill: "A ty se ke mě nechovej jako k deseti-letýmu frackovy!" teď už vážně řvu. Taky jdu dovnitř.
Máma: "Jsem tvoje matka!" vypísknu a jdu do kuchyně
Bill: "Jo! Jsi moje matka a asi jsem po tobě přece jen něco podědil, protože nejsem sám, kdo se tu chová jako hysterka!" zařvu na ni už na schodech do mého pokoje.
Máma: "Cože?!" vypísknu
Bill: Jsem už u dveří svého pokoje ale ještě slyším dobře. "Slyšela si!" Zařvu na ni.
Máma: "Přestaň Billino!"
Bill: "Neříkej mi tak! A jestli chceš něco vědět tak mlč úplně a nech mi pár hodin klidu!"
Máma: "Jak chceš! Pojedeš k tátovi!" vyjeknu. Tohle na tebe snad zabere.
Bill: "No tak to ne! Jestli myslíš, že ti po tomhle něco řeknu, tak se mýlíš! A to pekelně!"
Máma: Koukám na tebe. Tvůj otec tě nenávidí a bil tě. Divím se.
Bill: Stejně bys mě tam neposlala. Mlátil tebe i mě. A kdybys mě tam chtěla poslat, můžeš rovnou shánět nový bydliště, jinak si najde i tebe. Musím se ušklíbnout když vím pravdu.
Máma: Jdu pro mobil a zavolám tvému otci "Ahoj Joey..."
Bill: "No to snad nemyslíš vážně!?" vyjeknu. "To se chceš stěhovat sotva jsme se sem nastěhovali?!"
Máma: Típnu mobil "Jen mi řekni o co se jendá. Nechci ale..."
Bill: "Tak mi dej pár hodin klidu, abych si to sraovnal já. Řeknu ti to, až to bude aspoň trochu srozumitelný!"
Máma: "A souvisí to s tebou?"
Bill: "Jo! Ale fyzicky jsem v pořádku..."
Máma: "To mi spadl kámen ze srdce..."
Bill: "Hmm..." odpovím. Ale neměl by...tohle je horší, než všechno...co se mi stát mohlo. Radši si to ale vážně uspořádám, než ti to řeknu.
Máma:Chabě se pousměji a odejdu
Bill: Vejdu do svého pokoje a skácím se na postel. Tohle byl těžkej začátek v novým městě...a ještě těžší to bude dál.
Máma: Nevím co se děje. Uvařím ti tvou oblíbenou čokoládu. Vidím že jsi vyčerpaný
Bill: Ležím na posteli a snažím se, si nějak uspořádat myšlenky.
Máma: Nesu ti horkou čokoládu která úžasně voní
Bill: Zavřu oči a snažím se z toku mích myšlenek udělat věty, který bych ti mohl říct.
Máma: Zaklepu a s čokoládou v ruce vejdu dovnitř. "Bille?"
Bill: Otevřu oči. "No?" Vidím že máš v ruce hrnek s něčím...hej! To je čokoláda!
Máma: Sednu si k tobě na postel  a podámti čokoládu "Promiň..."
Bill: "Hmm..." vezmu si čokoládu ale říkat, že je to v pohodě nebudu, když není.
Máma: "Mrzí mě to...mám o tebe strach...a...nevím co se s tebou děje. a to že jsi byl v nemocnici mě rozhodilo..."
Bill: Zase řeknu jen "Hmm..." Chápu, že máš strach, ale teĎ ho mám i já...o Toma!
Máma: "Billi...promiň." obejmu tě. Potom ti vyhrnu tričko a ukážu na modřinu... Na tu která ti tam zůstane navždy. Na tu po tvém otci "Už jen kvůli tomhle..."
Bill: Mlčím. Nechám se obejmout, ale nic jinýho neudělám. Chci obejmout...ale od Toma. A ta modřina...teď chci k Tomimu ještě víc.
Máma: "Záleží mi na tobě víc než na ničem jiném..." šeptnu omluvně a po tváři mi steče pár slz když si na všechno vzpomenu
Bill: Teď už tě obejmu ale na víc nemám sílu. Nemám sílu tě utěšovat, když utěšit potřebuju já sám.
Máma: Odtáhnu se a vztanu
Bill: Zase si lehnu a pozoruju hrnek s čokoládou na stolku vedle postele. Teď mám v hlavě snad ještě větší bordel, než před tím.
Máma: Odejdu
Bill: Snažím se přemýšlet ale jsem vážně unavený. Napiju se čokolády a usnu.
*O den později*
Tom:zase ležím v nemocni. Přivedli mě teď z nějakejch testů
Bill: Včera...respektive dneska jsem se probudil hlady. Zjistil jsem, že je úterý a že jsem nebyl ve škole ani za Tomem. Ta škola by se dala přežít, ale po Tomim se mi moc stýská i když si mě nepamatuje. Kouknu na hodiny...je půl desátý. Půjdu za ním...hned, jak se trochu najím.
Tom: Připadám si sám. Vzdychnu. Včera jsem prospal celej dne a vzpomínel co mi řekl Bill
Bill: Rychle se oblíknu, nalíčím a seběhnu ze schodů. Vezmu si suchej rohlík a i s ním vyběhnu ven. Máma už je v práci tak zamknu a jdu najít nemocnici.
Tom:Koukám do stropu a něco si broukám
Bill: Jdu ulicema a snažím si vzpomenout na cestu. Zastavím se, až když se přede mnou vynoří velká budova. Očividně nemocnice. Vběhnu dovnitř a snažím si vzpomenout na patro, ve kterém je Tom.
Tom: "Měě to tuuu nebaví..." šeptám si pro sebe
Bill: Jo! Už to mám! Druhý patro a na JIP se musím zeptat na číslo pokoje! Vyběhnu schody a zastavím se u něčeho, jako recepce.
Tom: Mračím se do stropu
Bill: U toho něčeho, se zeptám na Toma a sestřička mi ochotně řekne číslo pokoje. Najdu to a zaklepu na dveře.
Tom: "Hm?" brouknu...jestli to jsou další doktoři tak mě jebne
Bill: Vejdu dovnitř a zavřu za sebou. "Ahoj" šeptnu a podívám se na tebe.
Tom: "Ahoj." usměji se. Jsem rád že se stavil
Bill: "Ehm...promiň že jsem včera nepřišel, ale tak nějak jsem v neděli usnul...a probudil se až dneska v noci..."
Tom:Zasměju se "V poho. Já včerejšek taky prospal."
Bill: Musím se taky zasmát. "Sice jsem spal, ale nějak nemám pocit, že bych spal tak dlouho. Necítím se zrovna vyspalý. A ty?"
Tom: "Pořád ležím je to hrozný." usměju se
Bill: "To chápu." přijdu blíž a sednu si na židly vedle postele.
Tom: "Jako doma." zasměju se
Bill: "No...začneme tam, kde jsme minule skončili?" opatrně se zeptám. Nevím, jestli si to po dvou dnech pamatuje.
Tom :"Okey...ale musíš mi to připomenout." umluvně se zasměju
Bill: "Dobře... Myslím, že jsme skončili u toho, jak jsme se ráno prbudili..." usměju se.
Tom: "Aha...dobře pokračuj." usměji se a pobídnu tě
Bill: "No...vzbudili jsme se...a ty jsi chtěl udělat hezký ráno po tom, co jsi mě dost vyděsil. Když jsem se ptal co je za den a jestli je škola a co řeknu mámě na to, že mám neomluvený hodiny...odpověděl si, že je pátek. Vážně si mě vyděsil ale pak jsi se rozesmál s tím, že je sobota a že dojdeš do pekárny pro čerstvé pečivo na snídani..."
Tom: "Jo to je mi podobný...a dál?"
Bill: "No...oblíkl ses a šel jsi ven a...dál nevím, jak to přesně bylo...vím že já jsem si lehl zpět do peřin a čekal, až se vrátíš...ale dlouho ses nevracel a tak jsem se šel podívat z okna a tam..." vzlyknu.
Tom: "Jsem byl já?..." zeptám se. "Billi neplakej to se stává dnes a denně." usměji se a setřu ti slzu
Bill: "Ležel jsi na cestě...a za tebou kamion. Rychle jsem se oblíkl a vyběhl ven. Okolo tebe stálo několik lidí ale nikdo nic nedělal. Sklonil jsem se nad tebou a když...byl jsi v bezvědomí...začal jsem křičet, ať někdo zavolá sanitku..." vzlykám a po tvářích mi tečou slzy.
Tom: "Pojď sem." přitáhnu si tě za ruku a obejmu tě "Dokroři říkali že jsem v pořádku...až na tu pamět. Billi. Nic to není. Tak už neplakej." utěšuji tě. Všechno ti to jemně šeptám do ouška
Bill: Objímám tě ale brečím stále. "Ale Tomi...vždyť si kvůli mě mohl..." šeptám a nedokážu to ani vyslovit. Vzlykám.
Tom: "Mohl ale nestalo se to...Je to pryč. A né kvůli tobě. Na to ser..." už nevím jak tě mám utišit
Bill: "Ale mohlo..." dál vzlykám a brečím. "Tohle si nikdy neodpustím, miluji tě jako jsem nikoho jinýho v životě nemiloval a kvůli mě si tu teď nemusel...vůbec být..." šeptám.
Tom: "Pokud jsem to pochopil tak to byl můj nápad jít pro to. Hele jsem tady. A nemocnice...Za dva dny mě pustí. Je to pryč."
Bill: "Chtěl si jít...ale kvůli mě. Je to moje vina." vzlykám. "A co bude, až tě pustí?" ptám se roztřeseným hlasem.
Tom: "Budeme dál spolu. Vše bude okey a oba budeme šťastní."konejším tě. Cítím to tak
Bill: "Vážně?" ptám se opatrně s nadějí v hlase.
Tom: "Pročby ne?" usměji se nechápavě
Bill: "Nevím...vlastně nevím nic. Připadám si jako vygumovaný..."
Tom: "Aha.."zasměji se
Bill: "Ty se směješ...ale nejhorší je, že nevím, jak dloho tady zůstanem...bojím se...a připadám si, jako ten večer u tebe..." vzlyknu.
Tom: Nenechám tě odejít." usměji se na tebe a opatrně tě políbím
Bill: Taju pod tím polibkem. "Asi bych ti měl zopakovat, jak to se mnou je..."vydechnu do polibku.
Tom: "Můžeš.." vzdychnu ale nepustím tvá ústa
Bill: Pevněji tě obejmu. "Vážně nevím, kolikrát už jsme se stěhovali...Poprvé jsme se stěhovali, když mi bylo asi...sedm. Stěhovali jsme se, kvůli mému otci..On... bil mou mámu a když mu nestačila, bil i mě. My se vlastně nikdy nestěhujeme...my vždycky jen utíkáme..." povzdychnu si.

TH v Tokyu!!! foto

13. prosince 2010 v 21:31 | Saya |  Tokio Hotel
Tokio Hotel Tokyo
Georgův úsměv...=))
Tokio Hotel Tokyo
Zdá se mi to, nebo má Bill ZASE kratší vlasy?
Tokio Hotel Tokyo
...a tom menší a delší copánky?
Tokio Hotel Tokyo
No tak asi nezdá...
Tokio Hotel Tokyo
Ten Billův...soustředěný? výraz...
Tokio Hotel Tokyo
Bez komentáře...vzhledem k Tomovu výrazu při pití =D
Tokio Hotel Tokyo
Ta Billova čepice...=))
Tokio Hotel Tokyo
Jééé!!! Ty úsměvy...♥
Tokio Hotel Tokyo
Říkám že ta čepice je...úžasná =D...A to tričko... Aerosmith...=))
Tokio Hotel Tokyo
O.O
Tokio Hotel Tokyo
Ach ten úsměv...♥
Tokio Hotel Tokyo
No comment... =))
Tokio Hotel Tokyo
Trošku rozmazaný, ale jdou vidět ty vlady...
Tokio Hotel Tokyo
Bill vysmátej...a vypadá to na upřímněj smích...=))

Miluju tě...ale kdo jsi?I. Díl 6.

13. prosince 2010 v 14:00 | Saya |  Miluju tě...ale kdo jsi?
Vím že jsem teď v pátek díl nedala ale...jaksi nebyl čas... Gomenasay.

Autors: Saya & Spook Bree
Bill - Saya
Tom - Spook Bree

Tom: Kouknu na Billa....něco mi na něm nesedí...tamten Bill měl blond vlasy a modré oči
Bill: Udělám krok dopředu a s uslzenýma očima si Toma prohlížím. On mě taky.
Karel: Začnu vyprávět Tomovi to samé jako Billovi.. "Ale tohle je Bill...ten kterého v hloubi duše miluješ...ten kterému jsi slíbil že ho ochráníš."
Bill: Zase se rozbrečím a už se neudržím na nohou. Podlomí se mi kolena a skácím se na zem.
Tom: Malinko se zvednu "Bille!" vykřiknu
Bill: Snažím se zvednout ale nemám sílu. Slyším, jak Tom vykřikl mé jméno ale sál ležím na zemi a ztěžka dýchám. Mám zavřené oči.
Karel: "Bille.." pomáhám Billovi na nohy
Tom: "Bille? Udělal bys pro mě něco?" zeptám se a olíznu si rty
Bill: Karel mi pomáhá se zvednout. Uslzenýma očima se podívám na Toma. "Cokoli." řeknu potichu.
Karel: "Já půjdu..." usměji se ještě na oba a odejdu
Tom:"Polib mě...nikdy bych nezapoměl jak mě kdo kdy líbal..." řeknu stydlivě
Bill: Opatrně udělám pár kroků směrem k Tomovi a zastavím se u postele. Skloním se a opatrně se otřu o jeho rty.
Tom: Vpiji se do jeho rtů a políbím ho
Bill: Líbám ho, procítěně se vpíjím do jeho rtů a ve skrytu duše doufám, že na polibky si opravdu pamatuje.
Tom:"Tak tohle si pamatuji." usměji se na Billa
Bill: Taky se usměju. Po tváři mi steče slza, ale tentokrát je to slza štěstí.
Tom: "Tohle jsou Billovi rty..."usměji se a pohledím Billa po tváři a setřu mu slzu
Bill: "Nejradši bych tě obejmul, ale bojím se, abych ti neublížil." usměji se.
Tom:Usměji se "No..je fakt že hodně bolí bok...a noha a záda....nechal bych to na chvíli kdy mi bude líp." usměji se
Bill: "Už aby to bylo." zasměji se.
Tom: "Dočkej času. Přece jen jsem unavený a v šoku. Nic nechápu." usměju se unaveně
Bill: "tak to abych začal vysvětlovat, že? zeptám se.
Tom: "Můžeš..." přikývnu
Bill: "No...tak teda popořádku co vím já." vydechnu. "Přišel jsem první den do školy, samozřejmě pozdě. To bylo ve čtvrtek, respektive předvčerejšky. No, učitel si mě vzal před tabuli, tam něco kecal a pak mě poslal se posadit. K tobě do lavice..."
Tom: "Aha..."
Bill: "No...a tyk nějak si po mě pokukoval. Myslel sis, že jsem holka." trošičku zčervenám.
Tom: "To jsem si myslel i teď." zasměju se
Bill: Zčervenám ještě víc. "No, ani se ti nedivim. Ale...tak nějak jsme se začali bavit...a když ses mě zeptal na jméno, tak trochu jsem nevěděl co říct. Nakonec jsem řekl pravdu a...po vyučování jsme skončili na školních záchodcích..." teď musím vypadat jak rajče.
Tom:"Proč na záchodcích? To jsem měl zase nějakej průser?"
Bill: "Ehm...no, ne." sklopím pohled.
Tom: "Tak co jsme tam dělali?"
Bill: "No...můžeš hádat." odpovím. A jestli jsem byl před chvílí jak rajče, tak nevím, co jsem teď.
Tom: Zamračím se a přemýšlím. Potom na tebe vykulím oči "Co? My dva?"
Bill: "Jo...my dva. A to ještě není všechno..." zašeptám a koukám do země.
Tom: "A co ještě?" koukám zvědavě
Bill: "Pak jsme šli domů a...pak jsem šel k tobě a...strávili jsme spolu noc...a já ti řekl, co se mi stalo...brečel jsem. Ty jsi mě utěšoval a říkal, že nedovolíš aby mi někdo ublížil znovu a pak jsme usnuli."
Tom: "Aha...noc...spolu..." utřiďuju si to všechno v hlavě
Bill: Jo...noc. Spolu." šeptám.
Tom: Uvidím sestřičku jak nakoukne "Pane Bille..už musíte jít." usměje se a je zase fuč. Kouknu se na Billa
Bill: "No, tak jo." odpovím té sestřičce a začnu se zvedat ze židle.
Tom: "Ahoj..." usměju se na rozloučenou a cítím jak se mi klíží oči
Bill: Taky se usměju a pozoruji tě, když odcházím z pokoje. Vůbec se mi nechce. Chci být s tebou.
Tom: Zamávím ti a koukám jak za tebou klaply dveře
Bill: Noa teď by mě zajímalo, kam mám jít. Vím, že jsem pořád ve stejném městě, ale cestu domů neznám. Pokusím se po kapsách najít mobil.
Tom: Začínají se mi klížit oči
Bill: Najdu mobil a zavolám mamce.
Tom: Usínám.
Bill: "Ahoj mami." začnu. "Potřeboval bych, abys pro mě přijela.
Tom: Usnu...je to příjemný bezesný spánek
Bill: Mamka se mě ptá, kde jsem. "V nemocnici." odpovím jí.
Tom: Spím. Cítím jak mě někdo budí. Už zase
Bill: Taky se ptá proč tu jsem. Co jí na to mám říct? "No... to ti vysvětlím později...ale o mě se bát nemusíš." odpovím jí.
Tom: Mžourám na sestřišku "Pane Kaulitzi injekce." usmívá se. Mračím se na injekci.
Bill: Tak co se stalo? ptá se zase. "Mami...už sem ti řekl, že to vysvětlím později...prosím, teď se neptej a přijeď pro mě."
Tom: Píchne mi injekci. Usyknu. Zalipí mi to "Tak kdybyste cokoli potřeboval stačí zazvonit." usmívá se na mě. Zamračím se.
Bill: Nechci říc, že je KONEČNĚ na cestě...protože odtud nechci pryč. Nechci od Tomiho ale... víc než 12 hodin jsem nespal a spát potřebuji. Sice pochybuji, že se mi podaří usnout, ale zkusit to můžu.
Tom: Rozhlížím se okolo sebe. Hnusné bílé stěny. Prázdnota. Připadám si sám.
Bill: Chtěl bych ještě za Tomem, ale vypadal že usíná, tak ho nechci budit.
Tom: "Sám sám sám...a bez paměti...." kňourám si pro sebe a klepu prstem do tyrmu do peřiny
Bill: Nevím, jak dlouho od nás trvá cesta do nemocnice... ale já to nevydržím. Musím ještě za Tomem.
Tom:"Sám sám sám... a udělám to znovu..." zpívám si právě mnou stvořenou písničku. Teda spíše broukám a poklepávám prsty. Nelíbí se mi tu. Už jen ta atmosféra
Bill: Vyběhnu schody do patra, kde leží tom. Vydýchám se, a jdu za ním. Otevřu dveře a usměju se.
Tom: Kouknu na dveře a přestanu si broukat
Bill: "Nespíš?" zeptám se potichu."Vím, že je to blbá otázka, ale když jsem odcházel, usínal jsi." pousměju se.
Tom: "Nejde tu spát...nelíbí se mi tu. Nevěřím ani těm peřinám."
Bill: Ušklíbnu se. "Chápu.Je to tu tak bílí...a člověk by pomalu umrzl, jak ledově to působí." usměju se.
Tom: "Je tu zima..." Přiznám. Přikryl bych se ale  mám v sobě docela dost hadiček
Bill: "Jo, to je...ale zdá se mi trošku jiná...jinak studená..." posmutním.
Tom: "Studí mě na duši...musím myslet na všechno...hlavně na to jestli se mi stalo něco vážnýho."
Bill: "Vysvětlil bych ti to, ale nemám moc času..." zašeptám.
Tom: "Nikdo na tebe nespěchá..."
Bill: "No...nevím, jak dlouho trvá cesta z Kreutzbergu autem, ale tak navázal bych, kde jsme přestali."
Tom: "A kde jsme přestali?"
Bill: "No myslím, že u toho, co se dělo u tebe doma..." trošku zčervenám...zase.
Tom: "Nepamatuji si to..." vzdychnu smutně a s klepající rukou si promnu spánky. Vzpomenout si. Ten Bill. Bill se musí trápit.
Bill: "To je v pořádku... Co si pamatuješ z toho, co jsem ti říkal před tím, než jsi usnul?" opatrně se zeptám.
Tom:"Jmenuješ se Bill...přišel jsi k nám od školy. Skončili jsme na záchodkách...pak u tebe doma..." přemýtám si to v hlavě. Ty záchodky. To mi je podobný.
Bill: "Ode mě jsme šli k tobě...chvíli jsme se bavili, pak mazlili, pak...no...hádej co..." a zase se červenám. Brzo ze mě bude rajče. "No...a pak jsem ti řekl, co mi udělali a proč se každou chvíli stěhuju..." povzdechnu si. Přece jen na to nerad, velmi nerad vzpomínám.
Tom:"Kdybych si vzpoměl." řeknu omluvně "Ale nic. Prázdno." koukám na tebe jakože mě to mrzí a klepající se rukou tě pohladím po té tvé
Bill: Z toho doteku mě zamrazí. "To je v pořádku... ale proč to tak je, ti radši řeknu až jindy..." vydechnu. Zase vzpomínky. "Ale...pak jsme usnuli a ráno, když jsme se vzbudili...jsme zase dělali tak trochu blbosti...a pak... je moje vina, že jsi tady." vzlyknu.
Tom: "Nic si nepamatuji...ale to není pravda...Nikdo za nic nemůže...Pokud vím byla to nešťastná náhoda." jemně ti jezdím prstem po ruce
Bill: "Ne... je to moje vina. To kvůli mě..." zašeptám a skoním hlavu. Ta ruka...mám tendenci s tebou proplést prsty...
Tom: Kdy¨ž propleteš prsty usměju se "Jsi milej...Ale nemůžeš zato..."
Bill: "Můžu...to kvůli mě jsi chtěl dojít do pekárny pro čerstvé pečivo...to kvůli mě...tě srazil...kamion." zašeptám a rozvzlykám se.
Tom:" Mě srazil kamion?" řeknu nevěřícně a pak se zasměju "Ale musíš uznat že to na mě asi následky nezanechá.. A už si to nevyčítej."
Bill: "Je to moje vina...jen moje..." zašeptám a steče mi slza.
Tom: "Pojď sem." natáhnu se k tobě a políbím tě
Bill: Líbám tě a po tvářích mi tečou slzy.
Tom: "Tak už nebreč." špitnu ti do úst a dál tě líbám
Bill: Když tohle zašeptáš, musím brečet ještě víc. Lehce tě pohladím po tváři.
Tom: "Billi...ser na to...vrátit se to nemůže...nevadí." špitnu a políbím tě na tvář
Bill: Koukám se ti do očí a hladím tě po tváři. "No právě..." vzlyknu.
Tom: "Tak to neřeš..."
Bill: "Musím...zase jsem něco podělal. A zase to schytal člověk, kterýho mám moc rád...miluju." zašeptám.
Tom: "Neposrals to ty ani nikdo tady. Ale ten co mě srazil. To je osud...Nemysli už proboha na to..."
Bill: "Musím...posral jsem to já a mojí vinou si to schytal ty."
Tom: "Bille! Do prdele ser na to." řeknu hlasitě. Skoro zařvu "Nemůžeš za to jasný?!"
Bill: Odkývu ti to ale stejně si myslím svoje. "Tomi miluju tě, ale teď musím jít. Zítra zase přijdu..." Odcházím ke dveřím kde se otočím a znovu zašeptám "Miluju tě, prosím, uzdrav se mi brzo." Otevřu dveře, vyjdu na chodbu a zase za sebou zavřu.
Tom:Přikývnu "Ahoj..." a koukám jak za tebou klapnou dveře
Bill: Pomalu sejdu po schodech do přízemí... mamka už tam určitě čeká, tak jdu ven.
Tom: Koukám do stropu
Bill: Rozhlídnu se a uvidím naše auto. Jdu k němu a čekám dlouhej výslech, na kterej se mi vůbec nebude chtít reagovat.
Máma: "Co se děje Bille! A proč jsi v nemocnici?" vypísknu na svého syna
Bill: "Teď ne... nech mě si napřed uspořádat myšlenky." odpovím tiše.
Máma: "Co? Jsem tvá matka! A ty můj syn!"

Tak pro změnu upravenej Bill

12. prosince 2010 v 22:48 | Saya |  PC Graphics
♥ - pod perexem -

Zase trošku upravený CB

12. prosince 2010 v 22:44 | Saya |  Cinema Bizarre
Tak další pokus o úpravu - pod perexem -

Taaaak...zase trošku upravenej Kiro

12. prosince 2010 v 20:33 | Saya |  PC Graphics
Tase trošku upravenej Kiro - úprva i originál pod perexem -

Tak díky Mizuki tady máme jeden z mích prvních pokusů...

11. prosince 2010 v 23:53 | Saya |  PC Graphics
Díky Mizuki tady mám jednu z prvních upravovaných fotek. Jen tak trochu rozmazaný pozadí. A už "naštěstí XD" nejde poznat, kde se to Kiro fotil XD
A...no věřili byste tomu, že já v jednu chvíli neco uložím a o vteřinu později už nevím, kam to bylo? XD Ale našla jsem to tak - pod perexem -

Kiro - Carsten Schäfer (CB) - nějaký fotky

11. prosince 2010 v 16:06 | Saya |  Cinema Bizarre
"Pár" fotek Kira...když on...je tak roztomilej a pod fotkou je vždycky připsaný datum nebo nějakej můj koment =))
1
všiměte si, kde to je focený XD
- další pod perexem -

Mám? Nemám? XD Slash nebo TWC "básnička" ...jak si to kdo vezme XD

10. prosince 2010 v 14:33 | Saya |  Jednodílky
Jestli jste se koukli, do které rubriky je člának zařazenej a divili se, tak se divit přestaňte XD a čtěte dál. Velmi úzce to s FF souvisí. Takže...jde o to, že zatím nemám rozdělenej další díli "Miluju tě...ale kdo jsi?" takže 6. čekejte až ve středu a já se teď na to dělení dílů "vrhnu"! Je to asi tak, že to kopíruju z historie icq do wordu a máme zatím 40 stran písmem č.10 XD, což vychází na...zatím asi 13 dílů XD takže to půjdu upravit. A...ještě když už tady jsem, tak...včera jsem se nudila a foukal fakt dost velkej vítr, díky kterýmu mě napadla taková hezká krátká "básnička". Teď přemýšlím, jestli ji mám zveřejnit. A když, tak ji poslat i na twincest blog? No...zatím vám jíi hodím sem a čekám alespoň nějakej koment!!!, takže pod perexem! XD

Heh! Možná, že se někomu ten názor bude líbit...ale mě se nelíbí (Kiro)

8. prosince 2010 v 15:41 | Saya |  Cinema Bizarre
True....
You should think to his own joy before thinking to your little and shabby life !!! You're unworthy to say you " Fan of Carsten (or Kiro, i you don't know his real name) " !!!
I you REALLY loved him, you'll be happy to see he's nice... and he found the true love... So stop you angry & useless comments.
Ricky is a fucking nice guy ! He deserves your respect !! You're just fucking groupies !!
You should disppear now to think Carsten must stop his relation with Ricky ONLY because you don't like it...
And trust me, if Carsten could see what you think, he'll hate you ! It's unbearable to say things like that.... You hate the happiness of the guy you " love the most in your life " ....
Crappy girls !

překlad a můj názor na to pod perexem

"Z které ruky?" "Z obou" XD

8. prosince 2010 v 14:07 | Saya |  My life, my blog...
Tak jo...dneska stávka zaměstnamnců školy (bohužel ne učitelů XD) = bez oběda =( A...taky vám občas příbuzní z opačnýho konce republiky pošlou nějakej balíček (třeba na Mikuláše XD), kterej obsahuje...třeba čokoládu a podobný věci? Tak zpátky ke stávce - respektive jen tak napůl zpáty - bez oběda...mám vážně hlad, když mám 6 hodin v kuse (snídaně o půl 8, většinou nemám ve škole ani pití natož pak svčina XD a když se nestávkuje, tak oběd) = před půl hodinou jsem přišla domů a v tu chvíli se objevil soused s balíčkem od mích příbuzných v ruce... a v tom balíčku...jsou domácí perníčky XD = alespoň zaženu hlad XD A neděle... shrnuto a podtrženo... *výtlem*!!! Přišla ta větrná smršť s tím, že je čer XD a zeptala se: "Z které ruky" "Z obou" "Za písničku" tak jsem jí nasadila sluchátka s právě puštěnou Ich bin da se slovy "bolí mě v krku" XD Se na mě tak podívala, vrazila mi CD Schrei - který jsem si v obchodě vyprosila psíma očičkama - otočila se, a šla s výrazem... vyvedení z míry k televizi XD - Když jsem to asi 10 minut potom dala na facebook, dostalo se mi zajímavých ohlasů XD, takže doufám, že jich par bude i tady *prosí, prosí, smutně kouká =)*
Zatím Tschüss!

Miluju tě...ale kdo jsi?I. Díl 5.

8. prosince 2010 v 14:00 | Saya |  Miluju tě...ale kdo jsi?
Autors: Saya & Spook Bree
Bill - Saya
Tom - Spook Bree

Bill: "No kurva." vydechnu. "A co je za den?" zeptám se úzkostlivě.
Tom:"Pátek..."
Bill: "A kurva!" tak teď musím zařvat já. "Ehm...Tomi...co budeme dělat?" trošku se pousměju.
Tom:"Co asi?" usměji se a cvrnknu tě do nosu
Bill: "Půjdeme do školi?" zeptám se i když nechci.
Tom:"Chceš?" usměji se na tebe a zatáhnu žaluzie, protože mi to sluníčko vadí.
Bill: Taky se usměju. "Ne." vydechnu.
Tom: "V tom případě..." usměji se a políbím tě "Není kam spěchat"
Bill: "No... mě se tam nechce, ale co řeknu mamce na neomluvený hodiny?" zeptám se.
Tom: "Bille...lásko....dělám si sradu...je sobota." zasměji se na tebe
Bill: "Uf!!!" musím si oddychnout. "Tohle mi, prosím, už nedělej." Zasměju se.
Tom:"Promiň...ale já prostě musel." zasměji se
Bill: "Nemusel." ušklíbnu se. "Chtěl."
Tom: "No to taky..." zasměji se
Bill: "Hej...jako!" vykřiknu, vrhnu uraženej pohled ale nevydržím to a musím se smát.
Tom:Směji se a začnu tě líbat "Billi...nemáš hlad? Skočím přez cestu do pekárny pro něco dobrého ano?"
Bill: "No...to si nechám líbit..." usměju se a dám ti dětskou pusinku.
Tom: "Okey." zasměji se a začnu se oblékat
Bill: Lehnu si a zachumlám se do peřiny.
Tom: "Hned jsem zpět." mrknu na tebe a zavřu dveře
Bill: Usměju se a zavřu očka. ´Budu čekat´ pomyslím si.
Tom: Rychle vyběhnu před dům a běžím k silnici. Musím přes silnici do pekárny.
Bill: Čekám... a šťastně se usmívám.
Tom: Jdu přes silnici. Usmívám se plný štěstí. Ze zatáčky se vyřítí kamion. A potom tma a mžourání nad sebe
Bill: Čekám... ale zdá se mi, že už nějak moc dlouho. Vyhrabu se z postele a jdu k oknu. Roztáhnu žaluzie a...
Tom: Slyším nějaký křik a vidím nad sebou stíny...snažím se něco říct...pohnout ale místo toho jen ležím syčím a cítím šílenou bolest a těžkost na hrudníku
Bill: "Nééé!" vykřiknu, když vidím ležet na zemi člověka a kousek před ním stojí kamion. Došlo mi, že jsi to ty, tvé dredy poznám na dálku. Začnu na sebe házet oblečení, na zbytek kašlu. Rozrazím dveře a letím po schodech dolů.
Tom: Jsem v bezvědomí
Bill: Vyřítím se do chodby, rychle se obuji a utíkám ven. Ležíš na cestě a nehýbeš se. "Tomi!" zoufale vykřiknu.
Tom: Jsem v bezvědomí
Bill: Přiběhnu až k tobě. Už u tebe stojí několik lidí. Klesnu na kolena a začnu plakat. Když se trochu proberu, začnu křičet ať někdo zavolá sanitku.
Nějaká ženská: Přikývnu když uvidím klečící plačící dívku a rachle volám sanitku
Bill: "No konečně!" vykřiknu a rozvzlykám se. Po tvářích se mi kutálejí slzy. Za chvíli už slyším houkat sanitku.
Tom: Jsem v bezvědomí
Bill: Sanitka zastaví a hned k tobě někdo běží...asi doktor. Odstrčí mě pryč.
Tom: Chlad si začíná brát mé tělo. Pomalinku...Cítím u nožek chlad jako kdybyste běželi bosí sněhem
Bill: Začnou ti kontrolovat puls a dech. Po chvíly tě vezmou na nosítka a přenášejí do sanitky. Rozběhnu se za tebou.
Tom: Najednou se proberu a začnu kuckat. V puse cítím krev
Bill: Slyším tě zakašlat a rozběhnu se ještě rychleji. Někdo mě ale chytne za rameno, vypadá to na sestřičku.
Tom: Něco mumlám a mžourám okolo sebe uvidím Billa "Miluji tě..." vykuckám ze sebe a malinko k tobě natáhnu ruku která se klepe jako kdyby byla ze slyzu
Bill: Otočím se a vykřiknu "Pusťte mě!" Vyškubnu se jí a rychle jdu k tobě slyším tě mumlat dvě slova. Slova která už jsem od tebe slyšel, ale dnes je to jiné...jako by to bylo ještě upřímější.
Tom: Už zase se mi klíží oči a cítím chlad...kouknu na doktora "Pros...sím...nechte.... ho u mě..." kuckámm a zase padnu do bezvědomí
Bill: Zase tě slyším něco mumlat ale to už se nad tebou sklání ten doktor a napichuje ti jehlu s kapačkou do ruky.
Tom: "Billa..."mumlám pořád tvé jméno ikdyž oči mám zavřené a nehýbu se
Bill: Slyším své jméno ale to už na tebe mluví ten doktor. Říká něco ve smyslu, že nesmíš spát. "Co se děje? Můžu být u něj? Jak na tom Tomi je?" sypu ze sebe otázky.
Doktor: "Chlapče...možná je to jeho poslední přání...můžete být u něj..." řeknu soucitně když si uvědomím jak je na tom ten chlapec sražený kamionem
Bill:"Děkuju!" řeknu. A když mi vzápětí dojde co řekl vykřiknu. "Moment! Cože? Jak jako poslední přání?" už zase brečím.
Doktor: "Prosím...pokud ho máme zachránit tak nekřičte a nastupte. A připoutejte se." strčím toho chlapce dovnit zabouchnu dveře sanitky "Jedeme!" zařvu a píchnu chlapci injekci
Bill: No tohle! Takle by se mnou neměl jednat...teda za normálních okolností! Ale jestli ho tím zachráním, tak prosím...pro něj cokoli.
Doktor: Jsme v nemocnici a hoši a sestřička rychle vyvážejí chlapce a jedou s ním na sál. "Vy tu zůstaňte...na sál za ním nesmíte." položím černovlasému chlapci soucitně ruku na rameno
Bill: Do očí se mi zase derou slzy, následně mi stékají potváři celé jejich proudy. Už se jen modlím, aby si byl v pořádku.
Doktor: Podám chlapci kapesník. "Nemělo by se to ale...můžete tu být...a potom vás za ním pustíme...až bude stabilizován..." musím tomu chlapci dávat naději že ten zraněný přežije
Bill: "Dě-děkuji." vzlyknu.
Doktor: "Musíte doufat..." poklepu mu rukou na rameni a poté jí stáhnu
Bill: "Do-doufám." vyrzím ze sebe a zase vzlyknu.
Tom: Nademnou doktoři ale chlad je tu také...ten mocný co mě k sobě vtahuje
Bill: ´Tomi...nesmíš mě opustit...´říkám si v duchu. ´Vždyť si mi slíbil, že mě ochráníš...musíš tu zůstat..."
Tom: JAkobych slyšel Billův hlas...Bill...Kdo to je?...začínám mžourat okolo sebe
Bill: ´Tomi...prosím, zůstaň se mnou...slíbil si to´ opakuju v duchu. Vzlykám. Kapesník, kterej mi dal ten doktor už je úplně mokrej.
*O 12 HODIN POZDĚJI*                                                 
Tom: Mžourám očima okolo sebe
Bill: "Tomi..." šeptnu když vidím že pomrkáváš. Už několik hodin sedím v pokoji na JIP a prosím všechny tam nahoře, aby se slitovali a ty ses probral.
Tom: Mžourám do světla nademnou někdo je...
Bill: "Tomi...Tomi...mijuji tě..." šeptám a skláním se nad tebou
Tom: Chci něco říct ale nemůžu jen na něj chrchlám...kdo to je?...a jak ví mé jméno....
Bill: "Tomi..." vzlyknu. "Ty mě nepoznáváš?" Po tváři mi steče slza
Tom: Zavrtím hlavou. Uvidím nějakého chlapa v plášti jak jde k nám "Pane Bille. Pan Kaulitz nemůže ještě mluvit...!"
Bill: Vzlyknu a sesunu se na židli vedle postele. Tiše mumlám "Prosím, prosím, prosím..."
Doktor: "Bille...smím vám tykat?" vezmu si chlapce o kousek dál od raněného Kaulitze "On...stratil paměť...mevíme jak rozsáhle."
Bill: "Ne!" tlumeně vykřiknu do ruky, kterou mám překrytá ústa. Další slzy.
Doktor: "Je mi to líto...ale být tu s ním můžete..."                            
Tom:"Co se děje?" vysýkám ze sebe
Bill: "Pane Bože...za co mě trestáš teď? Už si mě trestal dost!" Koukám ke stropu, mumlám a koušu si ret.
Tom: Koukám na toho kluka a na doktora který odešel "Ehm..."
Bill: Slyším jak něco mumláš, tak se otočím a kouknu na tebe. Brečím.
Tom: "Známe se? A co se...proč tu jsem?" kuňkošeptám k tomu klukoj
Bill: "Tomi...Tomi...já nevím, jak ti to mám říct...Teda...jestli ti to vůbec můžu říct. Ale...víš jak se jmenuješ? Odkud jsi a jak se jmenují tví rodiče?" zeptám se opatrně.
Tom: "Vproč jsem tu?"! vyjeknu a usyknu když ucítím ostrou bolest na boku
Bill: "Nemluv moc nahlas.." vzlyknu. "Ať si neublížíš..." Podívám se na tebe a přes slzy skoro nevidím. "To je na dlouho a...nevím, jestli tě po tom, co se stalo můžu tolik stresovat..." zašeptám.
Tom: "Tak alespoň kdo jsi." koukám na toho kluka
Bill: "Bill...tvůj...přítel." šeptnu. "Nechci tě zatěžovat velkým množstvím informací, tak začneme znovu u té otázky na kterou jsem se ptal." vzlyknu. "Víš jak se jmenuješ a odkud jsi?"
Tom: "Cože?" vyjeknu "Vypadni!! Co tu cheš?" Vždyť tě zavřeli!" vyjeknu na toho kluka                                    
Karel: Ven vyjde chlapec. Ten o kterém jsem slyšel "Ahoj...jak se jmenuješ?" usměji se se slzami v očích
Bill: Podívám se na tebe, vzlyknu a i když vím, že bych neměl...vyběhnu ven. Uvidím tam nějakého muže. Má slzy v očích. To bude asi jeden z Tomiho rodičů. "Ehm...Bill." vzlyknu
Karel: Vykulím oči..."Já..pojď..musím ti něco říct." vezmu kluka okolo ramen a posadím ho na lavičku
Bill: Sednu si a nohy skrčím tak, že mám kolena u brady. Po tvářích mi stékají slzy ale poslouchám, co mi říká.
Tom: "Pokud se jmenuješ Bill..a Tom opravdu stratil paměť z posledního půl roku...Tak Tom znal ještě jednoho Billa..." nadechnu se...když si vzpomenu jak to tenkrát bylo
Bill: "A sakra...a co se stalo?" zeptám se se strachem v očích.
Tom: "Bill..jako tamten nějak se zamiloval do Toma...jenže Tom ho nechtěl...A Billův chtíč byl větší než jeho láska a jednoho dne počkal na Toma v takové uličce ještě s jedním klukem...a tak ho oba brutálně zná....znásilnili...Když Tom přišel domů...byl to ten nejhorčí pohled..." ukápne mi slza
Bill: "To...to není možný." vydechnu. "Mě...se stalo skoro to samé a Tom...když se to večer dozvěděl, slíbil mi...že mě ochrání...že už mi nikdo neublíží." zašeptám a roztřese se mi ret.
Karel: "Mrzí mě to...ale Bille...nepřestaň doufat...já mu to vysvětlím...to znási...znsilnění si pamatuje jen si nepamatuje tebe...když s ním budeš...jestli tě miluje tak mu stráta paměti nebude překážkou." při slově miluje Bullovi poklepu na srdce
Bill: "Budu doufat.." vzlyknu.
Karel:"Chceš jít k němu? Pujdu tam s tebou jestli chceš..."
Bill: "A-ano, prosím." povzdychnu si.
Karel:"Dobře"
Tom:Ležím a koukám do stropu
Bill: Pomalu se zvednu z lavičky a udělám pár kroků. Musím se opřít o stěnu protože se mi podlamují kolena.
Karel: Otevřu Billovi dveře  k Tomově pokoji
Tom: ouknu ke dveřím "Karle." usměji se
Bill: Mám strach... nevím z čeho, ale mám.

SuG: Dot.0 PV

5. prosince 2010 v 16:38 | Saya |  Favourite Videos and Music
Mám chuť šišlat...Shinpei je s těma sluchátkama tak roztomilej...♥


The GazettE: The Invisible Wall

4. prosince 2010 v 22:34 | Saya |  Favourite Videos and Music
Ach to je nádhera...Sorrow made you, sorrow made you...Tsugunai tsuzuke and die.
Áááách Reita...proč jsou pokaždé podle mího vkusu Bass-kytaristi, bubeníci a zpěváci?


*bulí*

3. prosince 2010 v 18:03 | Saya |  My life, my blog...
Tak...asi takle: Jsem šťastná, že se kámoš dostal na taneční konzervatoř! Ale...má to háček! Všichni předpokládali, že nastoupí v pololetí ale když udělal srovnávačky, řekli mu že 1.prosince může nastoupit v Brně(přes půl republiky) a když tak v pondělí. Takže v pondělí nastupuje = uvidíme se jednou za 14 dní...z čehož plyne...*chcíp*! Bude mi chybět...hodně! S kým se budu bavit denně o TWC?(to ´denně´ je důležitý, jinak je vedle ve městě Spook a Charlotteee) Kdo mě bude nosit do schodů, až si zase udělám něco s kotníkem? Od koho budu opisovat úkoly? Kdo do mě bude přiblble rejpat?(jo, i to mi bude chbět) A kdo bude hrát po každé hudebce na klavír? S kým budu zpívat? Bééééééééé *bulím*

NVM...a už vůbec ne, kdy jsem to kreslila, ani co jsem to kreslila...

3. prosince 2010 v 15:23 | Saya |  My Art
Nevím...netuším...ale je to hezký XDDD -pod perexem-

Miyavi by me

3. prosince 2010 v 15:00 | Saya |  My Art
MYV...jen se mi nechtělo patlat s každým tetováním... -pod perexem-

Někdy před...několika měsícema...Takeru

3. prosince 2010 v 14:37 | Saya |  My Art
Sug - Takeru -pod perexem-

Když nemůžu dpát tak...si kreslím =D

3. prosince 2010 v 14:32 | Saya |  My Art
Někdy kolem půlnoci... -pod perexem-

My Futuristic lover Bill

3. prosince 2010 v 14:25 | Saya |  My Art
Nuda při občanské výchově...a co z toho vzniklo XDDD -Pod perexem-

Saya-Mi by Saya XDDD

3. prosince 2010 v 14:10 | Saya |  My Art
Ach...ten sen...stát na podiu...
Saya - Mi

Miluju tě...ale kdo jsi?I. Díl 4.

3. prosince 2010 v 14:00 | Saya |  Miluju tě...ale kdo jsi?
Autors: Saya & Spook Bree
Bill - Saya
Tom - Spook Bree

Bill: Jak myslíš...rozpohybuju se ještě rychleji. Sténám a vzdychám.
Tom:"Kurva..." zavzdychám a ještě víc se stáhnu. Hladím tě ve vlasech a mám slastně přivřené oči
Bill: Cítím mravenčení v podbříšku tak přesunu jednu svou ruku mezi naše těla a začnu tě zpracovávat.
Tom: Zakloním hlavu a zabořím jí do polštáře. Hlasizě vzdychám a hladím tě po tvářích a zádech. Začnu se proti tobě pohybovat
Bill: Teď už sténám hodně nahlas. Si tak dokonalý. Už jen z pohledu na tebe se blížím vrcholu.
Tom: mám stále zakloněnou hlavu a přivřená očka. Vzdychám a cítím že už brzy budu "Bille...rychleji...víc...tvrději." sténám prosebně
Bill: Shit! Dohání mě tím k šílenství. Začnu se pohybovat ještě rychleji a vzdychám. Vážně se blížím k vrcholu...
Tom: "víc Bille víc.!" sténám dost nahlas a pohybuji se proti tobě. Hladím tě ve vlasech a celý svzrušením chvěju
Bill: Snažím se víc, ale už to dlouho nevydržím. "Tomi!" S výkřikem vyvrcholím do tvého těla.
Tom: "Bill...kurv..." udělám se ti do ruky.
Bill: Zmoženě tě obejmu a vydýchávám se. "Miluju tě, Tomi..."
Tom: " já tebe taky..." oddychuji a líbnu tě na tvář. "Byl jsi..." nevím co říct "Božský..." šeptnu a us´měji se
Bill: "Ne...ty lepší!" Zašeptám a usměju se.
Tom: "Bille ty jsi ďáblel"
Bill: "To už jsem párkrát slyšel...ale nikdy to neznělo tak hezky..." Ušklíbnu se.
Tom: "Ty už...jsi byl s klukem?" ušklíbnu se také a pohladím tě po tváři
Bill: "Ne...ale už mě tak párkrát bezdůvodně nazvali..." trošku posmutním.
Tom: Všimnu si tvé tváře. Je smutná... Nevím jestli se ti něco stalo "Ehm...Bille...nechceš mi něco říct?"
Bill: "No...Můj vzhled...byl často trnem v oku mnoha lidem...někteří si na mě vždycky po škole počkali a..." vzlyknu.
Tom: "Bille...copak? Povídej....máš náruč otevřenou."
Bill: Znovu vzlyknu. "Šikanovali mě a... víš jak sem ti říkal to ve škole... na záchodcích..."
Tom: "To... že se stěhujete?"
Bill: "Ne... to že to bylo jiný... krásný..."
Tom: "Aha..." usměji se "A oni ti hodně ubližovali?"
Bill: Vzlyknu a ač se snažím slzy zadržet, jedna se mi skutálí po tváři. Přikývnu. Myslím, že to jako odpověď stačí.
Tom: "Billle...pššššt....už je to pryč...." koukám na tebea hladím tě ve vlasech chtěl bych vědět víc...
Bill: Roztřeseně vydechnu. "Jednou...šel jsem ze školy a bylo mi divné, že tam není nikdo, kdo by mě chtěl zmlátit... Ale trochu se mi ulevilo, tak jsem šel známou cestou domů...bylo to ve velkém městě a cestou jsem procházel několika tmavýma uličkama a..."
Tom: Přitisknu si tě k sobě "Chápu...Bille...to je mi líto."
Bill: Pomalu se nadechnu a snažím se potlačit slyzy.
Tom: "Bille...promiň...." hladím tě ve vlsech a tisknu si tě  ksobě
Bill: "To...je v pořádku." Vydechnu a přitisknu se k tobě.
TOM: Mrzí mě že jsem se na to ptal.
Bill: Pomalu se uklidňuju... nechci na to vzpomínat. Ne po tom, co jsem prožil s tebou.
Tom: "A proto jste se přestěhovali?" musím se zeptat. hladím tě ve vlasech a po zádech. tisknu tě k sobě. musím tě chránit. musím tě opatrovat a dodávat ti pocit bezpečí
Bill: "Ne-e." vydechnu. "K tomu máme jiné důvody..." Snažím se uklidnit tak, abych byl schopný s tebou normálně mluvit.
Tom: "CHceš mi je říct...?" zašeptám a políbím tě do vlasů "Svěřit se?" šeptnu
Bill: "Hmm...promiň. Dneska ne...radši. taky zašeptám a pohladím tě po ruce.
Tom: "Dobře..." líbnu tě do vladů a přitisknu si tě k sobě. hladím tě po podbříšku po hvězdičke a ve vlasech
Bill: Potichu oddechuju...jsem unavený. Chytnu tě za ruku a propletu s tebou prsty.
Tom: Políbím naše propletené prstíky a dál tě hladím po hvězdičce "Jsi unavený?"
Bill: "Ano..." vydechnu. "Rád bych ti řekl, proč se pořád stěhujeme, ale dneska už na to nemám sílu..." zašteptám a zavřu oči.
Tom: "Dobře...spinkej." políbím tě do vlasů a obejmu tě. Jemně si tě k sobě přtisknu a nechám aby jsi se na mém těle  uvelebil
Bill: S klidem usínám... usínám v tvém obětí a jsem šŤastný. Alespoň na chvíli...
Tom: Po chvilce se mi začínají klížit oči. Obejmu tě abys mi už nikdy neodešel.
Bill: Spím... a sním o nás dvou...
Tom: Usnu...Mumlám něco ze spaní a zabořím hlavu do vlasů...z těch pěkných snů se stávají ty nejhorší...
Bill: Zdá se mi, že... "Nee!!!" škubnu sebou a vykřiknu ze spaní.
Tom: "Bille! Ne!" zařvu a obejmu tě.
Bill: Znovu sebou škubnu a probudím se. Jsem vyděšený a mám zrychlený dech. Když vidím, že jsi vedle mě a že to byl jen sen, přitisknu se k tobě co nejvíc a po tváři mi sklouzne slza.
Tom: Přitisknu si tě k sobě. "Jsi tady..." vzdychnu jen šťastně a jsem rád že to byl jen sen. Tisknu si tě k sobě a stéká mi po tváři slza
Bill: "Tomi... díky Bohu..." vydechnu. Šťastný, že to byl opravdu jen sen a já nejsem zase sám.
Tom: Tisknu tě k sobě a jemně s tebou pohupuji. Oba jsme tady "Oba jsme tady....jsme spolu....vše je v pořádku."
Bill: Tvůj hlas mě uklidňuje. "Já... jen nevím, na jak dlouho... Budu ti to muset říct, jinak nejspíš strachy neusnu..."
Tom: Přitisknu si tě k sobě a konejším tě "Povídej." políbím tě na tvář
Bill: Pevně tě obejmu a zyčnu vyprávět. "Poprvé jsme se stěhovali, když mi bylo asi...sedm. Stěhovali jsme se, kvůli mému otci..." to slovo ´otci´ skoro vyplyvnu.
Tom: "Povídej..."
Bill: "On... bil mou mámu a když mu nestačila, bil i mě. My se vlastně nikdy nestěhujeme...my vždycky jen utíkáme." povzdychnu si.
Tom: "On vás pronásleduje?"
Bill: "No... ne přímo. Jen... vždycky si nás nějak najde."
Tom: "Aha..a to v té uličce..."
Bill: "Ne...on ne... to... mí tehdejší spolužáci." Vzlyknu a steče mi slza... zase. "Připadám si jak holka...brečím ti tady a..."
Tom: "Billi...jsi kluk...taky bych brečel..." obejmu tě a utišuji tě
Bill: "Jsem kluk...ale vážně si připadám jak holka... A ty by si určitě nebrečel... vím, že jsi silnější než já." Pevně se k tobě přitisknu a už nikdy tě nechci pustit.
Tom:"Bille...nevím jestli si rád připadáš jako holka...ale vím že kdybych zažil to co ty...nebyl bych tak silný..." utěšuji tě a líbám tě do vlasů
Bill: Konečky prstů tě hladím po páteři a tisknu se k tobě.
Potřebuju tvoji blízkost. "Tomi nenech mě, nikdy samotného. Prosím"
Tom:Jemně s tebou kolíbu a hladím ve vlasech a po tváři "Bille...nedokázal bych tě opustit...jsi smysl toho, proč jsem tady...jsi mé slunce." 
Bill: Vzlyknu a tisknu se k tobě jak nejvíc to de. "Tomi...to je tak krásný." usměju se. "Znám tě jeden den a... mám pocit, jako bych tě znal celý život..." vydechnu.
Tom: "Cítím to samé Billi...A vím že nic jiného než tebe už nikdy nechci..." políbím tě jemně
Bill: Polibek ti opětuji. "Miluji tě, Tomi." šeptnu do polibku.
Tom:"Já tebe taky..." šeptnu a dál tě jemně líbám a stále tě tisknu k sobě.
Bill: Je to tak nádherný... opravdu tě už nikdy nechci pustit, ale vím že budu muset...
Tom: Musí ti být zima...jednou ručkou tě přikryji peřinou a tisknu tě k sobě.
Bill: Jako by si vycítil, že mi není zrovna teplo, přikryješ mě. Mám pocit že se vznáším...
Tom:"Spinkej." šeptnu ti do vlásků a dál si tě k sobě tisknu a hladím po tváři.
Bill: Jsem unavený, ale bojím se usnout. Bojím se, že když usnu a znovu se probudím, zjistím že tohle byl jen sen...
Tom:"Neboj se...." šeptnu "Budu tě chránit...klidně spinkej." řeknu konejšivě a jemně tě k sobě tisknu. Když z tebe začne sjíždět peřina, chytnu ji a pořádně tě do ní zachumlám
Bill: Přitisknu se k tobě jak nejvíc to jde a pokusím se usnout. Únava zvítězí nad strachem a po chvíli klidně oddychuju v tvé náruči.
Tom:Tisknu tě k sobě a hladím tě po tváři. Dívám se ti na tvou krásnou tvář která teď spokojeně oddychuje.  Jsi božský.
Bill: Spinkám...jsem rád že vnímám tvoji přítomnost...už se nebojím.
Tom: Hladím tě ve vláskách a klíží se mi oči. Nesmím spát...musím tě opatrovat abys měl dobré spaní
Bill: Spím dál...
Tom:Tisknu si tě k sobě. malinko s tebou kolíbu a nasávám tvou úžasnou vůni
Bill: Pohupuješ se mnou...cítím to i ve spánku a jsem rád. Ale chtěl bych ti dopřát klidný spánek.
Tom:Položím si hlavu do tvých vlásků a dál tě hladím. Propletu naše prsty
Bill: Cítím, jak si mě chytil za ruku a propletl naše prsty...stisknu je a spokojeně oddychuju.
Tom:Spokojeně vydechnu "miluji tě..." šeptnu do tvých vlásků a cítím jak  se mi klíží očka
Bill: Cítím, jak se ti zvedá hrudník když oddechuješ. Slyším tloct tvé srdíčko. Pocity k nezaplacení.
Tom:Opatrně si s tebou v náručí lehnu a přikreji nás. Tisknu tě k sobě. Hladím tě a usínám
Bill: Konečně spokojeně spinkám... a nic mě netíží.
Tom: Usnu ikdyž jsem ti slíbil že tě budu hlídat. Ikdyž spím tisknu tě k sobě a spokojeně oddychuji
Bill: Cítím se tak nádherně, jako ještě nikdy. Nepamatuji si, kdy naposled jsem spal tak...opravdu klidně.
Tom :Spinkám a poté slyším dupot
Bill: Něco slyším, ale spím klidně dál.
Tom: Uslyším ho blíže "Tom...Jé pardon." uslyším tátu jak zase odešel jen nás viděl
Bill: Slyším někoho mluvit...zavrtím se, pevněji se tě chytnu, ale spím dál.
Tom "Hm..."brouknu a spím dál
Bill: Spím, a konečně opravdu krásně sním...
Tom:Spinkám
Bill: Sluneční paprsky mi přejdou přes obličej...zavrtím se, a pomalu se probouzím.
Tom: spokojeně tě objímám a pochrupuji
Bill: Počkat... Sluneční paprsky??? Trhnu sebou. Kolik je asi tak hodin? Co je dneska za den? Je škola?
Tom:Probudí mě nějaké trhnutí. Mžourám okolo sebe
Bill: Rozhlížím se. Uf...jsem u tebe a... stejně nic nevím!
Tom: Ve svitu slunce rozpoznám tebe "Vypadáš božsky." usměji se
Bill: Taky se usměju. "Ty líp! Ale... kolik je hodin?" musím se zeptat.
Tom:Mžourám na hodiny "Kurva!" vyjeknu "devět hodin pryč."

Nightmare: Alumina Live

1. prosince 2010 v 14:21 | Saya |  Favourite Videos and Music
K tomu nemám co říct...